Moje první první svatba

Je dobrým zvykem sehnat pěkné a kvalitní bydlení a nakonec si pořídit děti. My jsme s manželem zvolili opačné pořadí. Děti byly pěkné a kvalitní, ale...kostlivci ve skříních...

GAUČOVÁ STORY

V současné moderní době je dobrým zvykem sehnat pěkné a kvalitní bydlení a nakonec si pořídit děti. My jsme s manželem zvolili opačné pořadí. Děti byly pěkné a kvalitní,  s bydlením to bylo trošku horší.

A tak není divu, že před takovou událostí, jakou je svatba, vyskočil na nás ze skříně nejeden kostlivec.

Jeden číhal přímo v centru samotného dění, v naší obyvákoložnici.

Sedací souprava. Poctivá, socialistická, první kus nábytku, který jsme si s manželem společně koupili.

Dva roky jsme na ní spali, pak občas plnila funkci trampolíny našich dětí a co se na ní vystřídalo spacích návštěv a přátelských sedánků!

Uvnitř to byla stále ta dobrá poctivá sedačka, ale málo platné, obal chátral. Časem jsem aspoň na křesla pořídila potah. S gaučem to nebylo tak zlé, tak se na ty dvě malé dírky vždycky hodil nějaký plyšák nebo polštářek…

Znáte to. Pořád jsou peníze potřeba na něco důležitějšího a gauč neustále spadal do kategorie – „ to počká“. Že se ty dvě nepatrné dírky pomalu zvětšují a kousek dál se dere další, jsme si ani nevšimli.

Až měsíc před svatbou jsem se zadívala a strnula jsem. Gauč v mžiku povýšil do neodkladné kategorie „to fakt nepočká“.

Vybrali jsme čalouníka a to, co mohlo být hotovo dávno, jsme začali řešit teď. Nebudu Vás zatěžovat podrobnostmi, zkrátka čalouník nakonec neměl čas.

A tak mi sestra objednala elastická prostěradla, že je přes sedací soupravu natáhneme. Zásilka měla jen „nepatrné“ zpoždění, ale přesto dorazila zavčas.

Již v předsvatební čtvrtek!

Sundala jsem povlaky z křesel a těšila se na nový sourodý celek. Ale aby se nám neušpinil hned při výslužkách, nechala jsem balíčky zatím opodál v pohotovostní poloze.

Co bylo dál?

Výslužky, treska, návštěvy, výzdoba sálu a kostela – kdo by myslel na balíčky s potahoprostěradly ?!

Když jsem konečně našla chvíli, že si sedací soupravu vyladím do krásy a přiblížila se k obývacímu pokoji, vybuchovaly v něm právě salvy smíchu.

Ženichovi dokonalí zahraniční přátelé a sourozenci a našich pět dětí sedělo na těch ošoupaných matracích, plynně hovořili anglicky, včetně naší dvanáctileté slečny a všichni se dobře bavili.

Balíčky s potahy stály vzorně nachystané opodál a nikdo si jich nevšímal.

Nevím proč, ale najednou jsem měla pocit, že na kráse gauče vlastně vůbec nezáleží.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

První část:  SVATEBNÍ MATKA  zde

Druhá část : ZA DOMOV LEPŠÍ A KRÁSNĚJŠÍ   zde

Třetí část: LEŠENÍČKO, LEŠENÍÍÍ  zde

Čtvrtá část: SVATEBNÍ AGENTKOU PROTI SVÉ VŮLI zde

Pátá část: OPOVRHOVANÁ VÝZDOBA  zde