První díl blogu byl zaměřený na takzvané exaktní vědy, druhý díl se bude zabývati spíše vědami, které jsou považované dnes za obskurní.
Zákony Newtonovské fyziky jsou stále platné v našem světě a jsou asi i nejbližší našemu pojetí světa a jsou ve shodě s našimi smysly, jakkoli jsou relativisticky a kvantově nepřesné.
Pokud se vám někdy dostal překlad nějakého pojednání od Issaca Newtona, tak jste mohli s úžasem zjistit, že používá ten samý způsob argumentace, jako kterýkoli současný vědec. Johannes Kepler je ovšem už jiného světa. Středověký systém, který byl mnohem více fatalistický, a jiné, jakési intuitivnější vnímání, dává Keplerově dílu úplně jiný rozměr. Středověk je plný symboliky a myšlenek na Boha a Kepler patřil spíše do této předmaterialistické doby. Je zajímavé, že i přesto, nebo možná právě proto, jsou Keplerovy zákony stále platné. Dokonce je jeden tuším i irelevantní k teorii relativity. Nevím do jaké míry a zda se to vztahuje i na obecnou teorii. Johannes Kepler se zabýval také astrologií a nemyslím si, že by jí nebral stejně seriózně, jako astronomii. Astronomie v jeho době sloužila hlavně astrologii. Mnohokrát jsem četl, že vypracoval špatný horoskop pro Valdštejna, že mu předpověděl před jeho smrtí velmi pozitivní a úspěšný rok. Je to možné, ale celkové zhodnocení astrologické práce Johanna Keplera jsem nikde nezaznamenal. Další věcí je, že pokud skutečně seznal vážnost onoho období pro Valdštejnův život, tak prostě i kvůli svojí vlastní bezpečnosti zalhal.
Takže jsme se posunuli proti proudu k první takzvaně nevědecké disciplíně. Astrologie není všeobecně uznávaná jako vědecká metoda a není tudíž všeobecně uznávaná vůbec. Je to ovšem od astronomů značně neprozřetelné. Jsou jako děti, které popřely svojí matku jenom proto, že jí nerozumí, protože matka vychází z poněkud jiných principů a slouží k jinému účelu. Z tohoto pohledu je možné o astronomii říci, že je vědní oblastí, která rezignovala na svoje nejdůležitější poslání, které bylo poskytovat přesné údaje pro její aplikovanou větev, kterou je, (kromě jiného) astrologie. Připusťme, že na astrologii něco je. Proč se nevyvíjí kupředu jako astronomie? Někde jsem četl, nebo slyšel, zajímavou myšlenku. S rozvojem a kladením důrazu na intelekt se začaly ztrácet určité schopnosti. Řekněme, že astrolog, podobně například jako umělec potřebuje určité nadání k tomu, aby mohl vykonávat profesi. Nechme otevřenou otázku, o jaký atribut by se mohlo jednat, ale připusťme, že se tato schopnost stále více ztrácí. Člověk, který nedokáže správně interpretovat horoskop se pak dostává do role buď cvičené opice, která jenom podle naučeného stereotypu odpovídá na určité podněty nějakými ověřenými (zaručeně správnými) odpověďmi, v horším případě je z astrologa šarlatán a podvodník. Čím se tedy liší astrologie od astronomie? Možná jenom tím, že v astrologii působí poměrně několikanásobně větší počet podvodníků, než v astronomii.
Pak tu máme další přírodní přírodní vědy, když už jsme narazili na ony opice. Tradiční přírodní vědy jako biologie, zoologie, botanika se vyhraňují dosti ostře proti jedné z největších církevních autorit, kterou je v křesťanském světě bible. Možná celkem zbytečně. Všechno vlastně začalo asi Darwinovou teorií, která je všeobecně uznávaná, byť v poněkud pozměněné formě, dodnes. Celý ten povyk se koná kolem několika celkem nevinných řádek v knize Genesis, kde je uvedené, že Bůh stvořil svět za šest dní a sedmého dne odpočíval. Ve Starém zákoně je toho povícero, například z ní vychází Ussherova chronologie stvoření člověka, která datování vzniku druhu Homo Sapiens určuje někam kolem roku 4000 př. n. l. Když přihlédneme k tomu, že nemáme pravděpodobně původní text, tak je možné i takové vysvětlení, že v Bibli není myšlený pozemský den. Může se jednat o úplně jinou časovou jednotku, která byla později poněkud zkreslená. Pak se nabízí vysvětlení, které je v souladu s tím, co pozorujeme, a to, že tvoření probíhá v podstatě dodnes. Odpůrci i zastánci Darwinovy teorie se chovají velmi hermeticky. Ani jedna strana nedokáže připustit, že by mohlo existovat jakési kompromisní řešení, že Bible není text, který se nějakým způsobem s časem neproměňoval, a že výsledky vědeckého poznání je potřeba brát s jistou rezervou, protože se i věda, podobně jako celý vesmír, (i když poněkud jiným způsobem) neustále vyvíjí.
Na obranu opic a Darwinovy teorie bych chtěl ještě dodat, že pokud se týče onoho tak protěžovaného atributu inteligence, tak když už ne opice, tak určitě lidoopi, se inteligencí člověku téměř vyrovnají. Naše sebestřednost nás vede k tomu, abychom vytvářeli jakési ostré rozhraní mezi člověkem a takzvanými zvířaty. Je to jeden z mýtů, který nás zdánlivě ospravedlňuje páchat jistá zvěrstva, čímž se ke zvířatům ještě více přibližujeme, pročež se tato pomyslná hranice dále rozostřuje.
Další velmi populární středověkou naukou byla alchymie. Jak známo, alchymisté se zabývali různými činnostmi a zastávali tedy nejen funkci chemiků. Jejich hlavním posláním bylo získat jakýsi kámen mudrců. Současná chemie je úplně ve stejné pozici jako astronomie. Opět rezignovala na svoje původní poslání, tj. sloužit jako vědomostní základ pro alchymii. Kromě kamenu mudrců, což ve skutečnosti není nic jiného, než získání poznání moudrosti, se alchymisté snažili o permutaci prvků. Opět jde o symboliku. Jak proměnit nějakou negativní vlastnost v pozitivní. Jak se zbavit špatných vlastností a proměnit sám sebe. Je zajímavé, že znalosti tehdejší doby byly na takové úrovni, že alchymisté byli od počátku na správné cestě pokud se týče vedlejšího produktu jejich snažení - k dosažení permutace (na materiální úrovni), tedy k permutaci rtuti a dalších těžkých prvků ve zlato. Permutace ve zlato proběhla pokusně již v minulém století a mám dojem, že jedním z úspěšných kandidátů byla i rtuť. Tohoto cíle alchymie (nebo spíše alchymie permutovaná do jaderné fyziky), po mnoha staletích tápání, dosáhla. Podobně, i posedlost alchymistů s destilací, kdy se snažili vyrobit neustálým opakovaným destilováním čisté prvky, je dobře známá. I tato snaha souvisela s permutacemi. Zjednodušeně řečeno, jenom dostatečně čistá a pozitivní osobnost mohla permutace dosáhnout. Ve škole jsme dělali takový pokus. Jak odděliti vodu od modré skalice z roztoku. Pamatuji se, že kdo se té destilované vody napil (1. destilace), tak tomu se pachuť skalice nějakou dobu válela na jazyku. Přesto ale stejný princip se v různých obměnách používá dodnes. Fyzikální oddělení dvou chemických složek je jednou ze základních technik, které se používají v různých obměnách stále a je jedno, jestli jde o var, sublimaci, nebo odstřeďování, urychlování v elektromagnetickém poli nebo ionizování laserem. Tím, že chemici a biochemici oficiálně popírají nesporný přínos alchymie vlastně popírají svojí vlastní existenci. Je to škoda, protože generace alchymistů vytvořily velmi solidní základy pro dnešní fyzikální chemii a přestože dnešní chemie se odvrátila od původního cíle, alespoň onoho dílčího cíle, tedy permutací, dosaženo bylo. Nevím ovšem, jestli by alchymisté byli bývali s takovým řešením spokojení. Vyrobená množství jsou mizivá, je to neskutečně drahé (mnohem dražší než je cena přírodního zlata) a pravděpodobně půjde o izotopy, které nejsou příliš stabilní.
Tím bych toto trochu filosofické pojednání ukončil. Jenom naše pýcha a ego nás vedou k přesvědčení, že současná věda je něco lepšího, než ty nauky, které byly v době předindustríální. Popírání znalostí našich předků může být pro budoucnost velmi nebezpečný precedens a věda vytržená z kontextu se skutečně promění v něco hermetického a vlastně ničícího. Stejně tak, jako spoléhání výlučně na intelekt. Inteligence, česky chápání, porozumění není jenom rozumové. Týká se to i tvořivosti, citu, empatie, sociálního cítění, chápání povinností a hledání poslání a pravdy o sobě a o světě, ve kterém žijeme. Skutečná inteligence je o moudrosti. A je to i o lásce.
Zdroje a bibliografie:
Jiří Grygar, Zdeněk Horský, Pavel Mayer, Vesmír, MF 1983
Prof. Petr Vopěnka, Rozpravy s geometrií, soubor přednášek na MFFUK, 1989
Prof. Zdeněk Neubauer, soubor přednášek na ČSVTS, 1985? - 1989
Phdr. Dušan Zbavitel, Védy z pohledu dnešního člověka, Planetárium Praha, 1993?
P. S. Maheshwarananda soubor přednášek o kosmologii z pohledu véd, 1989-2014
