Co by byl ředitel ČEZu, prezident či poslanec bez nablýskaných podlah, vyleštěných stolů a umytých toalet? Mohli by pánové vést svá důležitá jednání na smetištích, která jsou schopni každý den po sobě, ve svých rezidencích, zanechat?
Přitom, za tuto – životně nezbytnou a nechutnou práci – uklízet nepořádek, jsou uklízečky honorovány až urážlivě špatně. Na byt musí pracovat 60 000 hodin, což je 2500 dní, 83 měsíců, téměř 7 let. Přitom musí jíst, bydlet, oblékat se, být obuté, takže je třeba přičíst 2,5 minuty na rohlík, 21,5 minut na chléb, 41 minut na máslo, 2,5 hodiny na boty, 120 hodin na nájem bytu.
Pro srovnání - ředitel ČEZu si vydělá na byt za 26 hodin, tedy za den a dvě hodiny, na rohlík stačí mrknout okem 0,06 sekundy, na chléb potřebuje trochu delší mrknutí 0,5 sekundy, máslo má za 0,6 sekund, boty za půl minuty, nájem bytu pořídí za 3,2 minuty.
Prezident je na tom o něco hůř, trvá mu 1 219 hodin než si vydělá na byt, až za 2 sekundy si může dát rohlík, za 24 sekund chléb, který si může namazat máslem za 48 sekund. Na boty musí pracovat 24 minut, nájem bytu zaplatí za 2,4 hodiny.
U všech profesí se kalkuluje s bytem v ceně 3 milionů Kč, cenou rohlíku 2 Kč, chleba 17 Kč, másla 34 Kč, bot 1 000 Kč, nájemným bytu ve výši 6 000 Kč.
Poslanec dře na byt už 6 211 hodin, na rohlík dělá 15 sekund, chléb má za 2 minuty, máslo za 4 minuty, na boty pracuje celé 2 hodiny, na nájem 12,5 hodin.
Učitelce trvá 20 979 hodin než si vydělá na byt, na rohlík potřebuje 52 sekund, na chléb 7,5 minut, máslo má za 15 minut, boty za 7 hodin, na nájem musí pracovat 42 hodin.
Poslední porovnávanou je prodavačka, která na byt pracuje 40 000 hodin, na rohlík 2 minuty, na chléb 14 minut, máslo si může pořídit za 27 minut, boty za 13 hodin a nájemné za 80 hodin.
Vychází se přitom z měsíčního platu uklízečky 8 000 Kč, ředitele ČEZu 18 000 000 Kč (plat s prémiemi v akciích), prezidenta 395 200 Kč (plat s příplatky), poslance 77 400 Kč, učitelky 23 000 Kč a prodavačky 12 000 Kč.
Jistěže můžete namítnout, že příspěvek zavání rovnostářstvím, důležitá je přece důležitost a nepostradatelnost profesí, podle toho jsou údajně stanovovány výše platů a odměn. A tady se nemohu zbavit dojmu, že bez těch nejdražších bychom se v klidu obešli, za ty nehorázné peníze nás dovedli do nejistoty finanční krize, za kterou v důsledku neponesou žádnou zodpovědnost. Co však bychom si počali bez prodavaček, učitelek a uklízeček? Zejména bez těch posledních bychom pomalu a jistě zašli špínou.
Relata refero.
