Nemocné Česko

Neví, čím to je, ale nikdy neonemocněla, když se chystala lyžovat! Mohlo by zlepšení nálady, vyhlídka na vzrušující zážitek chránit proti virům? Ptá se vědkyně Candace B. Pert a zároveň odpovídá:        

Ve stavu štěstí může noradrenalin zablokovat potenciální receptor viru, aby vnikl do buňky, neboť je informační látkou proudící při šťastných stavech mysli.

Víc je možné se dozvědět v knize „Molekuly emocí – věda v pozadí medicíny těla a mysli“ od zmíněné autorky. Zkoumá vliv mentálních a emocionálních procesů na zdraví a nemoc, což jinak známe pod názvem psychosomatika, jejímiž nejznámějšími představiteli u nás jsou lékaři Jan Hnízdil a Jan Vojáček. 

Při čtení knihy mne napadalo, proč má naše země nejhorší pandemické skóre široko daleko, přestože lidé nosí roušky, dodržují rozestupy, zavřeno je i tam, kde zavřeno být nemusí, a děti absentují ve školách nejvíce ze všech zemí v okolí.

Něco vadného bude asi v našem národním emocionálním nastavení. Když se někoho optám, jak se má, odpoví, že to stojí za hovno a dozvím se i proč. Na otázku „how are you“ jsem v Americe dostávala odpověď, že skvěle, „wonderful“ a to i v situaci, kterou bychom rozhodně za skvělou nepovažovali.

Negativní versus pozitivní myšlení.

Asi by stálo za prozkoumání, proč je nám bližší poloprázdná sklenice, než ta z poloviny plná, proč na všem hledáme mouchy? Když se v mém sousedství zrekonstruovalo náměstí dle komunitního rozhodování občanů a občanek, tak na dotaz, jak se líbí, jsem dostávala jen samé kritické a negativní poznámky, ve smyslu, že to dřevo brzy shnije, že to bylo zbytečné a drahé…, že to je prostorné a krásné asi není vnímatelné. 

Kapka jedu otráví celou studnu, zatímco kapka čisté vody s jedem neudělá nic. Tak to je i s lidským myšlením a emocemi. Máme tendenci hovořit o tom, co je špatně, co nás bolí, co nám zase kdo řekl či udělal, přestože venku svítí sluníčko, doprava dopravuje, máme co jíst, kde spát... Ve Francii je prý při jídle zakázáno hovořit o politice, nemocech a něčem dalším, co by mohlo přítomným kazit chuť.

My tu souvislost nevnímáme a hovoříme téměř výlučně o politice, nemocech, problémech i při jídle a konzumujeme tak nejen potravu, ale i emoce, které pak v těle dělají své.

Z toho, co jsem se dozvěděla, bychom se v zájmu svého zdraví měli vyhýbat nejen negativním lidem, ale především negativním emocím. Samozřejmě, že se dá namítnout, že to nejde, protože nic jiného kolem nás není, než pandemie, hororová čísla, nemožní politici, nemorálnost.

Ono však stačí si vzít dobrou knihu, a místo konzumace televizních a novinových depresí se naladit na zdravější informace a v duchu si říci, že co nemohu změnit, tím nebudu marnit čas, co změnit mohu, to vyřeším; jen potřebuji poznat rozdíl.