Pražští a čeští senioři a seniorky

Uvědomila jsem si rozdílný pražsko-český přístup v plaveckém bazénu. V hlavním městě zaplatí žena - důchodkyně ve věku 58 let plnou taxu, zatímco pracující, výdělečně činný šedesátník zaplatí polovinu.  

V Praze je seniorem osoba starší 60ti let, mimo její území se pojetí seniora odvíjí od data vzniku nároku na důchod, kdy se změní sociální situace.

Ačkoliv se seniorkám, které odejdou do důchodu v  58 letech radikálně sníží životní úroveň, v pražské MHD platí ještě dva roky - do dovršení 60ti let - plné jízdné. Stejně tak je tomu u zmíněného vstupného do bazénů, galérií, atd. Na sociálně zvýhodněný statut seniora získají nárok až v šedesáti, což však neplatí na ostatním území České republiky. U Českých drah vzniká nárok na slevu jízdného prokázaným potvrzením nároku na důchod od České správy sociálního pojištění.

Zajímalo mě, zda je za tímto rozdílným přístupem nějaká promyšlená filozofie, či jde jen o chybějící komunikaci, kdy levice (ČR bez Prahy) neví, co dělá pravice (Praha bez ČR)?

Snažím se pochopit a vysvětluji si následovně:

Muži odcházeli dlouhá léta do důchodu v 60ti letech, pakliže nepracovali v dolech či u policie. Ženy -  matky odcházely do důchodu dříve - podle počtu dětí, někdy i v 55ti letech. Dnes se doba odchodu do důchodu zvyšuje, nicméně…

Odjakživa bývaly slevy pro důchodce, tedy osoby, které dovršením určitého věku skončily aktivní kariéru a odešly na zasloužený odpočinek, protože odchodem do důchodu značně klesla jejich životní úroveň.

Pražská radnice však v minulosti inovovala. Nejen zavedením OpenCard, ale jednotnou klasifikací pražských seniorů od věku 60ti let. K prokázání seniorství stačí občanka, do té doby jsme nejspíš junioři, byť bychom pobírali starobní důchod.  

Zdá se to být jednoduché a praktické, otázkou je, pro koho? Na Magistrátě hl.m. Prahy byla v minulém volebním období více než  75 %ní  dominance ODS. Daleko větší zde však byla a patrně nadále bude dominance mužského rodu nad rodem ženským. Podobně jako ve velké politice a správních radách strategických institucí.

Co z toho vyplývá? Muži, kteří vládnou, myslí po svém jen na sebe a vytvářejí podmínky především pro sebe. Ženy si s jejich rozhodnutím musí poradit tak, jak si radily s daleko horšími situacemi celou historii (nebo snad herstorii?).

To, že jde o genderovou diskriminaci, která se projevuje nejen celoživotně na výši platů, ale následně pak i na výši důchodů,  by měl ošetřit antidiskriminační zákon, který byl v ČR přijat s velkým odporem a pouze na nátlak EU. Pražské důchodkyně by k němu mohly přidat ještě ageizmus, pakliže mají chuť si jít za plné vstupné zaplavat.