Pravidla lásky

Náš život je plný pravidel; jsou pravidla pro řidiče, chodce, máme manuály na používání různých nástrojů a přístrojů, směrnice pro chování na úřadech, pravidla sportovních her a klání.

Paradoxně na to, co s čím se setká každý člověk – s láskou, žádná pravidla neexistují, aspoň já se s nimi setkala teprve nedávno, když se mi dostalo do rukou desatero Chérie Carter-Scottové v knize „Je-li láska hra, pak má tato pravidla“:

1. Nejprve musíte milovat sami sebe
2. Partnerství je volba
3. Láska je evoluční proces
4. Vztahy jsou příležitostí k osobnímu růstu
5. Komunikace je nezbytná
6. Naučte se vyjednávat
7. Život je změna
8. Aby váš vztah vzkvétal, musíte o něj pečovat
9. Obnova je klíčem k dlouhému trvání
10. To všechno zapomenete ve chvíli, kdy se zamilujete

Kniha nabádající k upřímnosti a autenticitě, tolik se lišící od toho, co jsem četla v textech, které navádějí k poznání partnera za účelem vetření se do jeho přízně ztotožněním se s jeho vkusem, chutěmi, zájmy, přizpůsobením…

Autorka vede k tomu nebát se obohacovat se svou odlišností: „Když se necháte vzájemným vztahem okouzlit a začnete ho objevovat, uvidíte, jak vám otevírá svět a předkládá nové pohledy a příležitosti k růstu. Pravým důvodem spolehlivého vztahu je přinášet radost, potěšení a možnosti rozvoje osobnosti. Když těchto příležitostí využijete, začnete objevovat sami sebe – své schopnosti, hranice, problémy, které je třeba vyřešit a specifické lekce, které obohatí vaši cestu životem.“ Autorka varuje před jakoukoliv lží, byť tzv. milosrdnou, kdy tvrdí, že: „můžete stavět buď zdi, nebo mosty – nikdy obojí.“

K tomu, abychom se nebáli být upřímní a přiznali i to, co bychom raději sami zapomněli, je potřeba jasná komunikace beze strachu z odmítnutí, destruktivní kritiky, či jakékoli jiné formy nepřátelství. Partneři by se měli cítit bezpečně, tak, aby byli schopni svobodně  a bez zábran vyjadřovat své myšlenky a pocity, odhalit svou vnitřní podstatu, přičemž vyslechnout něčí názor ještě automaticky neznamená ustoupit od svého.

Vztah přirovnává k zahradě, o kterou je třeba každodenně pečovat, jinak zaroste plevelem. Pakliže svému vztahu budeme věnovat čas, sílu a pozornost, tak bude s každým  dnem sílit i on. Když ho budeme brát jako něco samozřejmého, jistého a neměnného, pak pravděpodobně začne chřadnout a uvadne.

Zkusme se zamyslet nad tím, kolik energie věnujeme práci, autu, politice, sportu, módě, své vizáži v porovnání s tím, kolik péče věnujeme své/mu nejbližší/mu? Jaký pocit ze sebe máme? Sdílíme spolu radosti, soužení, náročné úkoly, veliké úspěchy, stresy a vítězství svých oddělených životů?

Důležitý akcent klade autorka na soustředění se na kladné stránky svého protějšku, ne jen na nedostatky. Je to náš milovaný či milovaná – nikoliv boxovací pytel.

Důraz klade též na smích jako na jednu z nejčistších radostí, které si můžeme navzájem užívat, neboť pozvedá ducha, vylepšuje náladu a hřeje u srdce.

Knihu Chérie Carter-Scottové: „Je-li láska hra, pak má tato pravidla“ vydalo nakladatelství Columbus v r. 2000 a je praktickým manuálem, jak si počínat i v krizových vztahových situacích. Učí schopnosti odpouštění, neboť „chybovat je lidské, odpouštět božské“.