Kamarádka má tři děti, přičemž dvě žijí a úspěšně se uplatňují ve světě. Třetí se po provdání v cizině vrátila domů, aby se údajně starala o stárnoucí matku. Matka vychovala tři děti jako samoživitelka, exmanžel se po narození třetího potomka zamiloval do jiné a odstěhoval se od rodiny. O děti se nezajímal, výživné neplatil, každou korunu z něj exmanželka musela vymáhat soudně.
Děti vyrostly, matka stárne, přičemž s těmi, které žijí v cizině, komunikuje pravidelně každou neděli, přičemž společně řeší tu, která se před léty vrátila s malou dcerkou a manželem, cizincem, do Čech. Nějakou dobu všichni bydleli u mé kamarádky, než si našli byt, respektive, než jim jeho rodiče koupili velký byt a menší pracovnu.
Navrátivší se dcera byla na mateřské dovolené časově překračující zákonný i obvyklý rámec, nechávala se vydržovat. Pravděpodobně si brala příklad od kamarádek, kterým jejich milionářští manželé financovali i posluhu v domácnosti, i chůvu pro děti. Totéž si nejspíš představovala také, podstatný rozdíl však byl v tom, že její manžel nebyl milionář, ale učitel a překladatel. Po návratu z práce na něj vždy čekala nějaká domácí povinnost, neboť hrdinka příběhu ráda lenošila.
Manžel nějakou dobu snášel její rozmary, především kvůli dítěti. Po čase se však odstěhoval, požádal o rozvod, přičemž soud rozhodl o střídavé péči. Dítě se vždy po dvou týdnech stěhuje od matky k otci a zpět.
Dotyčná si našla nového partnera, který pracoval nějaký čas v cizině, a tudíž se u něj daly předpokládat nějaké úspory. Mají spolu synka, který má cizokrajně znějící příjmení po původním manželovi, nepochybně proto, že zní mnohem zajímavěji, než příjmení českého partnera, či její rodné. I druhý vztah měl jepičí život, a popisovaná hrdinka, poté, co utratila partnerovy úspory, žije s pětiletým synkem sama, přičemž se zuby nehty brání střídavé péči, aby měla nárok na alimenty a různé sociální dávky.
Otec prvního, dnes již patnáctiletého dítěte jí přispívá několika tisícovkami měsíčně, přestože se o dítě starají rovnou měrou, financuje veškerá vydání spojená s oblékáním a potřebami do školy. Prodal byt zakoupený jeho rodiči v době trvání manželství, z čehož naše hrdinka získala polovinu peněž v řádu miliónů.
Mé kamarádky, matky popisované dcery a babičky vnoučat, se situace dotýká sice okrajově, nicméně značně stresově. Starší vnouče onemocnělo v deseti letech cukrovkou, která se zdá mít psychickou příčinu, neboť je své mámě služkou, nákupčí, chůvou a pečovatelkou mladšího brášky. Přestože je mimořádně inteligentní a vedle češtiny zvládá plynně další jazyk, má setrvalé problémy ve škole především díky zmeškaným hodinám tráveným v nemocnici.
Osobně sloužím jako vrba všem jejím stížnostem, při každém našem setkání se řeší nějaký problém. Naposledy to bylo po patnáctiletých oslavách vnučky, kdy povedená dcera sebrala matce tašku s klíči, se kterými zmizela. Ukázalo se, že si šla nechat přidělat její klíče, aby měla přístup do matčina bytu a chalupy tak, jako před léty, kdy ještě matka netušila, že je zdrojem, který platí, udržuje, opravuje, zásobuje a uklízí.
Po mnoha dlouhých létech přestala dceři důvěřovat a začala prověřovat.
Ve snaze pomoci jsem se optala syna, právníka, co se v takové situaci dá dělat? Odpověděl následovně: „…lze dát na policii trestní oznámení pro neoprávněný zásah k právu domu, tím bych začal a případně občanskoprávní žalobu na zdržení se zasahování do užívání toho domu.“
Kamarádka trpí všemožnými neduhy, vysokým tlakem, cukrovkou, poruchami štítné žlázy, má opakované operace kýly, což se sice dá přičítat věku, ale především stresu. Ve zdejším prostředí si totiž navíc připouští výčitky svědomí, neboť se vtírá stereotypní, že: „jak ji vychovala, taková je.“ Naštěstí jsou další dvě děti schopní, soběstační a dobří lidé, se kterými nejsou žádné problémy, a tudíž se o nich ani pořádně nedá nic napsat.
Své okolí zaměstnávají především manipulátoři a manipulátorky hledající zdroje, ze kterých a na kterých mohou parazitovat.
