Mám letitou zkušenost, že jediným, co zabírá, je zveřejňování problémů a případné diskuse o něm. Skrývání toho, co se doma upeče, pod sukně, by mělo být minulostí. Je tradiční tendencí o "domácích problémech" nehovořit, pakliže nevygradují ve zjevné domácí násilí. Ne nadarmo se říká, že posel špatných zpráv dopadá hůř než ta zpráva sama. Veškerá obvinění  padnou na toho, kdo si dovolil....  

Vypustila jsem veškeré konkrétní údaje, nikoho nejmenuji, tudíž může jít o jakoukoliv kamarádku. Jsem si vědoma, že ta, o které píši, může situaci zveličovat, ale znám celou rodinu, tudíž jednostranné, že "jedna paní povídala", vylučuji.

Napsala a zveřejnila jsem především jako precedens, nemusí totiž jít vůbec o ojedinělý případ, analogických situací může být celá řada a je známo, že sdílená radost je dvojnásobná radost, a sdílená bolest je poloviční bolest.

Mně se tohle nelíbí. Nic ve zlém, ale celé tohle povídání mi připadá spíš jako snaha někoho očernit. Kdo z Vás udělal porotce ve věci zcela soukromých problémů těch lidí? Jak si můžete být jistá, že všechno, co Vám stárnoucí kamarádka vypráví, je pravda?

Nebo čí je to ve skutečnosti příběh, píšete o sobě a chcete se na někom vyhojit? Myslím, že podobné věci sem nepatří.

Pokud si to nekdo z Vaseho okoli precte, urcite tuto rodinu pozna ... Nebylo by lepsi se snazit kamaradce dat psychickou nebo jakoukoli jinou podporu? Tady Vam tezko nekdo poradi ...

Nic proti ale stálo vám to za pranýřovat veřejně osobu kterou neznáte,či znáte ze zdroje jedna paní povídala a i kdyby tak takových lidí po světě běhají minimálně miliony,ergo přidaná informační hodnota toho článku byla pro mne ne nepodobná hypotetickému stavu látky ve které ustal veškerý tepelný pohyb částic a docela se divím že jsem docílil až k závěrečné interpukci.