Mata Hari stále živá - nejen jako vynálezkyně striptýzu

V souvislosti s aktuální kauzou TV NOVA a poslancem ODS Tlustým a exposlancem Moravou se nabízí otázka, zda stále a znovu světí účel prostředky? Když jsem sledovala kauzu, tak mě, ani nevím proč, přišla na mysl Mata Hari.

„Kdo jste, že mne soudíte? Jste jen chlap v křesle a já byla žena na ulici.“ Pravila Mata Hari soudci do očí. Kdo byla tato femme fatale, pravzor špiónky?  Jak popisuje Phillipe Collas ve stejnojmenné knize vydané nakladatelstvím Themis v r. 2003:

 Byla obviněna z toho, že prováděla špionáž pro Francouze, že pracovala pro Paříž a nechávala se platit Berlínem. Vrhala se do nebezpečného dobrodružství, protože měla vysoké životní nároky a potřebovala si nějak vydělávat peníze a jaké měly ženy začátku 20. století možnosti?

 Z knihy, která je psána stylem policejního vyšetřování vyplývá, že si nebyla vědoma závažnosti situace, ani toho, jak vysokou hru hraje. 

 Její osobní život byl tragický. Během pobytu s manželem v Indonésii v r. 1899 jim umřel syn, pravděpodobně otráven, po návratu do Evropy a po rozvodu jí byl odepřen kontakt s dcerou, kterou si ponechal ve své péči otec. Za pobytu v Orientu odpozorovala zdejší tance, kterými si po návratu do Evropy začala vydělávat na živobytí, proslavila se zejména novinkou – striptýzem. Byla obdivována a milována nejvyšší společností, pobývala v nejdražších hotelích, kde mívala občas problémy se zaplacením. Původem Holanďanka, mluvila plynule holandsky, francouzsky, německy...  "Mata byla vinna, protože byla amorální, což byla rychlá a výstižná zkratka. Zdá se, že její nemravnost, její neúcta k tradičním patriarchálním hodnotám pomáhala dokázat, že je skutečně špiónka. Patřila k malému klanu zkažených, zvrácených, židů, degenerovaných nejrůznějších cizinců, kteří zavinili prohnilost Francie. Zatímco se dobří Francouzi nechávali zabíjet na frontě, byla Mata lehká holka, obyčejná a navíc ještě cizí lehká holka, která žila stále, jako by se nic nestalo. Pokoření Maty bylo odsouzením určitého typu chování. Prohlašovala, že je nevinná, ačkoliv všichni říkali, že je vinna. Jakou cenu mělo slovo děvky proti slovu všech těch počestných lidí?"

 V závěrečné zprávě vyšetřovatelů o jejích pobytech v Paříži v letech 1915 a 1916 bylo: "Jako pokaždé byly jejím dominantním zaměstnáním milostné pletky; měla značné výdaje, záhadné příjmy, a přesto vyhrazovala svou přízeň s překvapivou nestranností důstojníkům všech armád a všech zemí…." „Když soudce vystavoval příkaz k zadržení, když ráno 13. února 1917 přijal Matu, aby jí sdělil, z jakých zločinů je obviněna, neměl v ruce žádný hmatatelný důkaz. Celá jeho koncepce spočívala na vnitřním přesvědčení opírajícím se o tvrzení tajných služeb.“  

„Ať už šlo o jakoukoli manipulaci, nemůže to nic změnit na strašlivé skutkové podstatě: Mata, z hlediska zákona vinná a z hlediska spravedlnosti nevinná, velká postava, velká hrdinka a emancipovaná žena, byla první ženou 20. století, kterou zavraždili muži 19. století. Byla rozporuplná, záhadná, tupená, hýčkaná a vláčená bahnem, protože v sobě zahrnovala spoustu skvělých vlastností i nedostatků, sil i slabostí, naději i zranění každého z nás, takže lidi fascinuje a bude ještě dlouho fascinovat. Stojí-li za to rehabilitovat celou její osobnost jako takovou, pak už této jediné skutečné odvety dosáhla. Nespočívá v revizi jejího procesu, nýbrž v neuvěřitelné slávě, jež ji neustále obklopuje. Stala se ikonou, idolem proslaveným v celém světě, jednou ze tří čtyř nejslavnějších žen 20. století, mýtem, jehož existenci nemůže nic a nikdo zabránit.“  

 Poprava se konala 15. října 1917 za úsvitu. Matu doprovázel advokát, pastor a řeholnice, na kterou se obrátila se slovy – Vaše rámě, matičko. Ničeho se nebojte, jsem silná. Uvidíte hezkou smrt. Na svoji poslední cestu se vystrojila jakoby šla na rande s milým, odmítla si nechat zavázat oči, ortel vyslechla bez hnutí a k muži který dával povel k palbě pronesla: - Děkuji vám, pane.