Diskriminace žen ve svaté struktuře

Svatořečený papež Jan Pavel II. byl po všech stránkách skvělý muž. Co se však žen a mužů týče, tak nepojmenovával přesně kořeny zla. Neříkal jasně, že válčení a konflikty jsou mužskou zábavou a prvními oběťmi násilí bývají velmi často ženy.

V církvi podporoval ženy - jako ovečky. Pastýřkami se však v katolické církvi stát nemohly a nemohou - na žádné úrovni. Přemýšlela jsem, kde se bere ta staletí trvající zarputilost? Papež vysvětloval minulostí, ve které byla panna Maria neposkvrněnou matkou Boží, což je - dle katolického výkladu nejvyšší možná pocta - být matkou.

Evangelické církve pastýřky mají, což svědčí o různých možnostech výkladů Písma; vliv těchto církví však je – oproti vlivu katolictví podstatně menší. Dvoutisíciletá neotřesitelná moc církve je dána propracovaným systémem patriarchální hierarchické struktury, diktátem a poslušností, odvoláváním se na boží vůli. Kdo by si dovolil do systému rýpat, je-li  Bohem daný?

Navíc v současném materialismu, kdy se stále úporněji volá po duchovních hodnotách? Lidé hledají pastýře, posly jiného světa, než je svět konzumu. Se zájmem a obavami sledují mayská proroctví konce civilizace a apokalyptická varování duchovních vůdců všech kontinentů. Paradoxní přitom je, že guruové (muži) varují před zkázou způsobenou politiky (muži) úzce propojenými s vůdci (muži) globálních byznysů. Ženské ovečky mají tu čest mužské pastýře rodit, vychovávat, učit mluvit; když vyrostou, tak se očekává, že budou pány tvorstva obdivovat, uctívat, nekriticky poslouchat a následovat. Ženy ve struktuře katolické církve mají právo sloužit druhým, dnes mohou i předčítat při mších z Bible; jejich role však rozhodně není vůdčí.

Jednou jsem se jedné oddané optala: „Proč byli a jsou všichni guruové muži?“ Usmála se a pravila: „A nevíš, kdo by ženám naslouchal?“

I celoživotní celibát vypovídá o přístupu církve ke vztahu žen a mužů. Při mši jsem pozorovala sošku Panny Marie s Jezulátkem a přemýšlela. Z toho, co víme, můžeme usuzovat, že nikdy nepoznala orgasmus, přestože byla v kontaktu se čtyřmi mužskými rody: Archandělem Gabrielem, Duchem svatým, Bohem a Josefem; počala neposkvrněně z Ducha svatého. Ze symboliky je patrné, že sex je hříšný, bez ohledu na fakt, že díky němu se všichni duchovní pastýři ocitli na světě a mohou zde o něm buď moralizovat, nebo mlčet – bez osobních zkušeností. Ave Maria! Kde je hranice mezi duchovnem a pokrytectvím?

S renesancí duchovna mnoho mladých zdravých mužů začíná opět upřednostňovat sňatek s církví svatou před sňatkem se ženou. Za církevními zdmi se pak údajně bičují, aby potlačili přirozené potřeby těla. Proč nás pánbůh (muž) nestvořil rovnou jako hermafrodity? 

Přemýšlím o světě, ve kterém muži mluví a ženy poslouchají. Jednou o materiálnu, jindy o duchovnu, v každém případě se dá říci, že ode zdi ke zdi: „dej císaři, co je císařovo a bohu, co je boží.“ Jako by v životě nesouviselo vše se vším? I katolická církev se zajímá o majetek a peníze a to nikterak skromně! Současně s tím káže dva tisíce let o morálce, a ta se ne a ne ujmout. Proč asi? Káže se voda a pije víno? Příklady táhnou? Systém řízený jedním okem, které vidí jen polovinu perspektivy, ačkoliv máme oči dvě? 

Úvaha rozhodně není útokem na tak skvělého muže, jakým bezesporu Jan Pavel II. byl. Byl si však dobře vědom, že je reprezentantem instituce dogmatické, věčné a neměnné, kde každý pohyb, oděv, slovo má svoji symboliku, hluboký a propracovaný význam stojící zejména na celibátu a vymezení moci mužů vůči ženám. Jak nás – muže a ženy - tento systém po staletí přímo či nepřímo ovlivňuje a formuje, musíme následně řešit sami - podle svého vědomí a svědomí. Amen.