Při četbě úvahy o čase od Rogera Scrutona mě začala rozptylovat myšlenka, abych přestala číst a raději napsala své dojmy z Jubilejního 5. Sympózia České prezidentky, dokud jsou čerstvé.
Cestou k počítači se mi z ničeho nic rozezněla v hlavě píseň: „Ač dnešní doba nepřeje už kostelům a chrámům, ač zájem lidí obrátil se ke kinům a krámům, ač zanícená kázání už nehodí se jaksi, do teorie životní a tím méně i v praxi, přec jen byl dobou, která ráda hovoří o člověku….“ Slyšela jsem ji v úžasném podání Hany Hegerové a mohla bych napsat slovo od slova, jenže jsem se rozhodla reflektovat Jubilejní 5. Sympózium České prezidentky, tak přestávám v duchu zpívat a jdu psát.
V krásném prostředí Kaunického paláce se v úterý 25. 10. 2011 - pár dní před oslavou svátku české státnosti - sešli ženy a muži, zvědaví, co si pozvané panelistky myslí, že by bylo dobré pro naši zemi a kam by měla směřovat? Večer uvedla Miluš Kotišová, jedna z koordinátorek Sympózia, která seznámila s ideou České prezidentky a vyslovila naději, pakliže se v r. 2013 nepodaří žádné ženě stát se prezidentkou, pak určitě nebude nouze o kandidátky na premiérku, a za dalších pět let bude vize ženy na nejvyšším politickém postu reálnější. Akcí provázela redaktorka ČRo6 Kateřina Šmídová. Jako první uvedla Ivu Holmerovou, ředitelku Gerontologického centra, která věří, že přítomnost ženy ve vrcholovém politickém postu přinese politice lidštější rozměr a bude ji kultivovat; Eva Zamrazilová, členka rady České národní banky vidí, spolu s Janem Nerudou, naději v silných osobnostech: „bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů“, na což navázala Alexandra Brabcová, expertka na strategie v oblasti kultury a umění. Přednesla inaugurační projev, ve kterém nechyběla statistika o narůstajícím počtu duševních chorob a potřebě duševního zdraví celé společnosti. Na závěr promluvila Milena Vicenová, velvyslankyně ČR při EU přející naší zemi národní sebevědomí, takové, jakým se pyšní a prezentují její kolegové při jednání členských zemí EU.
Zdeňka Petáková sestavila „Sborník uspořádaný k příležitosti 5. Sympozia České prezidentky“ – České ženské osobnosti o budoucnosti země (2007 – 2011) s projevy všech účastnic, mezi kterými nechyběla ani Iveta Radičová či Magda Vašáryová. Já osobně jsem měla čest přednést v roce 2007 úvodní příspěvek, ve kterém jsem zmínila svoji naději v ženy, nicméně jsem upozornila, že všichni žijeme v hodnotách patriarchální kultury, kterou nasáváme s mateřským mlékem, ženy i muži. Nelze se divit, jsou-li někdy ženy papežštější než papež. Můj příspěvek inspiroval spisovatelku Evu Hauserovou, která mě považuje za velkou radikálku z rodu utopických snílků, k reakci. Erich From přitom nazývá radikalismus poctivým hledáním a nazýváním skutečnosti pravým jménem. A co se utopičnosti týče, tak jsem manažerkou v teorii i praxi, dokážu rozlišit realizovatelnou vizi od nerealizovatelné utopie, jednat a organizovat sebe a své projekty na základě osvědčených strategií.
V průběhu pětiletého trvání Sympozií České prezidentky se veřejnosti prezentovalo dvacet devět žen, které vykonaly kus dobré práce, myslí a jednají v souvislostech - horizontálně, jak se od vrcholové/ho státníka/čky očekává. Máme však silnou konkurenci. Proti sebeschopnějším ženám stojí bojovníci trénovaní ve vertikálním tahu na branku, po staletí držící moc, majetek, peníze, disponující spoustou času, záda krytá filosofií a historií tvořenou a psanou mužskými písaři. Ženy mají v tomto směru deficit, který však závratnou rychlostí vyrovnávají. Sympózia České prezidentky jsou toho jasným důkazem.
