Arabský banán a česká jablíčka

Dáme to dohromady – arabský banán a česká jablíčka, lákal tuniský průvodce, který si mě vytipoval mezi ostatními výletnicemi na soukromý výlet. Byl ženatý a měl dítě s Češkou, která od něj odešla. Proč asi?

Ta vzpomínka mi bleskla hlavou, když jsem čelila nabídkám jiného Araba na marseillské ulici. Prokazoval se námořnickým průkazem, obdivoval mé tyrkysové oči, moji postavu, sahal si na srdce a říkal „amour“. Já odpovídala, že nerozumím, šli jsme vedle sebe nekonečně dlouhou dobu. Pokoušela jsem se ho setřást, skelný zrak mě svlékal, jeho francouzština se míchala s mojí angličtinou a češtinou. Zval mě na kafe, já ukazovala, že odlétám, dával mi telefon, abych mu určitě zavolala, až zase přijedu. Pravou rukou jsem psala na levou číslo udávající můj věk, on svou pravou rukou psal na svoji levou, že vypadám o dvacet let mladší. Stál na refýži a mával, dokud se za mnou nezavřely dveře hotelu.

Pak, že jsme od určitého věku neviditelné. I když, pravdou je, že asi, jak a pro koho. Vztah Arab – Češka úplně nekoresponduje s představou Arabka – Čech. Proč? Jde o tržní disharmonii? Náboženskou? Kulturní? Tradiční? Pak se přidá věková a nevím, jaká ještě. Ostatně, šla jsem z Fóra Anny Lindh, švédské ministryně zahraničních věcí, která otevřela otázku mentalit zemí kolem Středozemního moře. Bude tomu deset let, co byla zavražděna; vrah si odpykává doživotní trest v rodném Srbsku.

Polská aktivistka, se kterou jsem se bavila o přestávce, se naší přítomnosti na setkání podivovala, když naše země se Středozemím nesousedí. Zasvěceně jsem vysvětlila, že Nadace Anny Lindh, která zmíněné Fórum 4. - 7. 4. 2013 organizovala, pracuje na prevenci potenciálních konfliktů i se státy, které nejsou členskými zeměmi EU, nicméně jsou v jejím sousedství.

Témata jednotlivých workshopů byla: Vzdělávání a mezikulturní učení; Městské prostředí, občanství a diverzita; Média a vnímání; Ženy a rozvoj; Mládež a demokracie; Kultura a tvořivost. Zajímala jsem se o Ženy a rozvoj, protože jde o téma průřezové: ženy jsou ve vzdělávání, ve městech, médiích, kultuře, tvoří polovinu mládeže.

Místnost, kde se měl workshop konat, jsem nemohla najít. Vyšla jsem po schodech do nejvyššího patra Paláce Pharo a začínala se divit, že by to bylo poprvé, kdy by byly ženy umístěny v nejvyšším patře. Pomalu jsem však vystřízlivěla a sestupovala do podzemí, tam, kde jsme vždy. V hierarchickém myšlení patriarchální společnosti jde o jasnou neverbální komunikaci vyjadřující hodnotu žen a jejich práce. V tomto duchu se diskutovalo páteční dopoledne. V odpoledním programu mě zaujal Egypťan, který se snaží o změnu tradic ve své zemi, kde se setrvale a načerno provádí ženská obřízka. Mnohé dívky zákrok nepřežijí, nikdy se však nevolá lékař, natož policie. Ostatní z toho mají celoživotní noční můru a nulový prožitek ze sexu. Ptala jsem se ho na motivaci, neboť moje zkušenost je, že muži dělají zřídkakdy něco pro druhé, většinou jen pro sebe, takže jsem ho a priori podezírala, že jeho osvěta může být svého druhu dobrý byznys podporovaný Západem. Odpověděl, že jeho posláním je změnit tradiční paradigma. Hodně cestoval a ví, že jiná tradice je v Egyptě, jiná v Indii, jiná v Kanadě, o čemž však jeho krajané a krajanky, kteří jsou často negramotní, nemají tušení. Učí ženy číst, psát a jednat.  

Hotelový pokoj jsem sdílela s italskou umělkyní, která natočila a prezentovala úžasný film o každodenním životě lidí různých zemí světa, jejich obrovskou kulturní, politickou a náboženskou diverzitu. Říkala mi, že bychom měli být vděčni za zkušenost komunismu a navazovat na ni, ne se vůči ní vymezovat. Měli jsme příležitost zažít rovnost, svět, ve kterém nebyly peníze alfou a omegou života. Ženy se v té době emancipovaly, nebyly jen tržním zbožím, které má hodnotu když je mladé, štíhlé a krásné, což se  vzápětí potvrdilo na závěrečné recepci. Česká skupinka stála a bavila se, když k nám přišel starší obtloustlý Ital, dvoje brýle na krku, letmo se pozdravil s českým kolegou a hned se vrhl na kolegyni – krásnou, mladou a štíhlou, kterou hltal očima a oslňoval monologem na téma podpory žen. Česky jsem okomentovala, že je to pěkný buran, když mě ani nepozdravil a zmínila neviditelnost nás, žen nad padesát. Krásná kolegyně potvrdila, že i ona je obletována jen když se nalíčí a poté, co zhubla pět kilo, monitoruje zvýšený zájem i v rodných Čechách. Na setkání networkuje opatrně, neboť Arabové si zájem o komunikaci vykládají jako příležitost k navazování sexuálních kontaktů.

V hotelovém výtahu mluvila spolubydlící provokativně nahlas o feminismu. Přítomní v kabince se poněkud ošívali. Někdo se optal, co si opravdu myslíme o feminismu? Moje sousedka operativně odpověděla, že zbavuje muže veškeré zodpovědnosti. Na pokoji pak dodala, že muže zajímáme jen jako funkce, role, které od nás očekávají; naše osobnosti a duše jsou jim lhostejné.  

Po návratu domů jsem vyprávěla své postřehy kamarádce, zejména ty bezprostřední o mužích, ženách a jejich vztazích. Ona si totiž stále dělá naději na vhodného a hodného partnera. Během vyprávění si však vzpomněla na arabského doktora ze sousedství, kde bydlí se svou arabskou manželkou a třemi dětmi, na to, jak ji balil a vzápětí ignoroval.

Ve Francii mě velmi mile potěšila svou inteligencí, přehledem a šarmem jejich ministryně pro záležitosti žen Najan Vallaud-Belkacem.

Fotografie doplňující napsané: http://mariehaisova.rajce.idnes.cz/ALForum_Marseille/

Anna Lindh Foundation: http://www.euromedalex.org/