Pluli jsme celou noc a k ránu jsem v hamace zaregistroval nějaký kravál, když jsme kotvili, ale ještě se mi podařilo usnout, takže jsem se probudil do plného dne a hicu. Kotvili jsme u nějakých Aliho příbuzných, kteří měli na břehu chýši a molem a od nich jsme si brali druhou pramici. Na molu mělo domovský práva asi pět šíleně vychrtlých a asi i prašivých psů, jaké jsem viděl i v Thajsku, nebo Kostarice.
K snídani míchaná vajíčka a nějaký hnusný pečivo+úžasnej džus o kterým jsem byl přesvědčenej, že je ananasovej, ale bylo to z nějaký vyškrábaný hnědý velkošišky.
Zvlášť vychlazený to bylo luxusní pitíčko.
V hamaku jsem byl zkroucenej, jak embryo, kterýmu se vůbec nechce na svět a taky jsem podle toho ráno vypadal.
Asi jsem se instinktivně choulil sám do sebe, protože bez přikrývky to byl nezvyk.
Po snídani jsem se dorazil svou skvělou bábovkou z chlaďáku.
Spočítal jsem si tři dílky na den i s rezervou, že si někdo vezme se mnou.
Posádka nakládala na pramice polystyrenový boxy s ledem a pivem+limčou, abychom nezdechli.
Led byl uskladněnej v pultovým mrazáku, kterej ale běžel jen v případě, že byl nahozenej motor, takže rychle ubejval a šance na novej vůbec nebyla.
Po snídani jsme nasedli na pramice i s vercajkem a celý natěšený vyrazili na vodu.
Trochu nás zarazilo, že s náma jedou coby průvodci Aliho synové, ale říkal jsem si, že je třeba podceňujeme a že to můžou znát překvapivě dobře.
Já s Honzou jsme jeli s nejstarším synem, což je sympaťák, takže nebyl problém.
S lodí to uměl, v motoru se pohrabat uměli kluci všichni, takže jupíííí!
Odjeli jsme na vodu a začali rybařit.
Zkoušel jsem vláčet, trollovat, chytat na streamer…a Honza to samý, kromě mouchaření.
Za několik hodin jsme neměli jedinej kontakt s rybou.
Po cestě dost agresivně útočila na mou hlavu a uzel lana na úvazu lodi jakási značně naložená včela.
Byla naložená jednak nákladem na nožičkách,protože ty pytle byly úctyhodně nabouchaný, ale asi byla taky špatně naložená, o se týče nálady, protože prudila docela fest, ale nakonec se to obešlo bez souboje.
Když jsme potkali druhou posádku, tak to tam bylo podobný, protože ani Roman neměl záběr.
Jediná Raquel nám všem vytřela zraky, když ulovila piraňu, ale výsledek to byl tak zoufale hubenej, že jsme jeli domů dost zklamaný.
Docela napínavá chvíle…..teda spíš půlhodina přišla ve chvíli, kdy Honza zjistil, že potřebuje na záchod.
O čůrání se nejednalo a Honza se tvářil čím dál urgentněji, jenže lodivod nám řekl, že tady se nikde vystoupit suchou nohou nedá a do vody se nedoporučuje vstoupit kvůli yaccaré (krokodýl).
A skutečně.
Křoviny a porost zasahovaly hluboko do vody a pevný kousek břehu nebyl široko daleko.
Dotyčnému postiženému dysentérií nebylo vůbec do zpěvu a byť to vypadá směšně, tak bych v jeho kůži být nechtěl, protože konat potřebu před svědky přes bok lodi, by asi byla věc vrcholně potupná.
Šofér napálil čtyřicetikoňovej motor na plej výkon a letěli jsme po hladině, jako střela.
Pročesával laguny a ramena, až najednou ukázal prstem dopředu-byl tam.
Asi pětimetrovej kus pevnýho břehu.
Čelo zoufalcovo bylo pokryto perličkami potu, které bezesporu nemělo na svědomí horko a když jsme úspěšně přistáli a já přivázal loď ke kořenům, tak kvapně vystoupil na loď a vděčně zmizel v porostu.
Když se po pár minutách vrátil jako vítěz, viděl jsem šťastného člověka a najednou bylo úplně jedno, že ryby neberou.
Dobrá věc se podařila:-))
Po návratu na loď jsme dopstali na stůl rýži, špagety, nějaké maso a paríňu.
Po obědě jsem sebou práskli do hamak a drželi odpolední klid.
K večeru pak přišla na řadu
K snídani míchaná vajíčka a nějaký hnusný pečivo+úžasnej džus o kterým jsem byl přesvědčenej, že je ananasovej, ale bylo to z nějaký vyškrábaný hnědý velkošišky.Zvlášť vychlazený to bylo luxusní pitíčko.V hamaku jsem byl zkroucenej, jak embryo, kterýmu se vůbec nechce na svět a taky jsem podle toho ráno vypadal.Asi jsem se instinktivně choulil sám do sebe, protože bez přikrývky to byl nezvyk.Po snídani jsem se dorazil svou skvělou bábovkou z chlaďáku.Spočítal jsem si tři dílky na den i s rezervou, že si někdo vezme se mnou.
Posádka nakládala na pramice polystyrenový boxy s ledem a pivem+limčou, abychom nezdechli.Led byl uskladněnej v pultovým mrazáku, kterej ale běžel jen v případě, že byl nahozenej motor, takže rychle ubejval a šance na novej vůbec nebyla.
Po snídani jsme nasedli na pramice i s vercajkem a celý natěšený vyrazili na vodu.Trochu nás zarazilo, že s náma jedou coby průvodci Aliho synové, ale říkal jsem si, že je třeba podceňujeme a že to můžou znát překvapivě dobře.Já s Honzou jsme jeli s nejstarším synem, což je sympaťák, takže nebyl problém.S lodí to uměl, v motoru se pohrabat uměli kluci všichni, takže jupíííí!
Odjeli jsme na vodu a začali rybařit.Zkoušel jsem vláčet, trollovat, chytat na streamer…a Honza to samý, kromě mouchaření.Za několik hodin jsme neměli jedinej kontakt s rybou.Po cestě dost agresivně útočila na mou hlavu a uzel lana na úvazu lodi jakási značně naložená včela.Byla naložená jednak nákladem na nožičkách,protože ty pytle byly úctyhodně nabouchaný, ale asi byla taky špatně naložená, o se týče nálady, protože prudila docela fest, ale nakonec se to obešlo bez souboje.
Když jsme potkali druhou posádku, tak to tam bylo podobný, protože ani Roman neměl záběr.Jediná Raquel nám všem vytřela zraky, když ulovila piraňu, ale výsledek to byl tak zoufale hubenej, že jsme jeli domů dost zklamaný.Docela napínavá chvíle…..teda spíš půlhodina přišla ve chvíli, kdy Honza zjistil, že potřebuje na záchod.O čůrání se nejednalo a Honza se tvářil čím dál urgentněji, jenže lodivod nám řekl, že tady se nikde vystoupit suchou nohou nedá a do vody se nedoporučuje vstoupit kvůli yaccaré (krokodýl).A skutečně.Křoviny a porost zasahovaly hluboko do vody a pevný kousek břehu nebyl široko daleko.
Dotyčnému postiženému dysentérií nebylo vůbec do zpěvu a byť to vypadá směšně, tak bych v jeho kůži být nechtěl, protože konat potřebu před svědky přes bok lodi, by asi byla věc vrcholně potupná.Šofér napálil čtyřicetikoňovej motor na plej výkon a letěli jsme po hladině, jako střela.Pročesával laguny a ramena, až najednou ukázal prstem dopředu-byl tam.Asi pětimetrovej kus pevnýho břehu.
Čelo zoufalcovo bylo pokryto perličkami potu, které bezesporu nemělo na svědomí horko a když jsme úspěšně přistáli a já přivázal loď ke kořenům, tak kvapně vystoupil na loď a vděčně zmizel v porostu.
Když se po pár minutách vrátil jako vítěz, viděl jsem šťastného člověka a najednou bylo úplně jedno, že ryby neberou.
Dobrá věc se podařila:-))Po návratu na loď jsme dopstali na stůl rýži, špagety, nějaké maso a paríňu.Po obědě jsem sebou práskli do hamak a drželi odpolední klid.K večeru pak přišla na řadu snaha o chytání z barky,která měla vyklápěcí zadní plošinu, ale bez valnýho úspěchu.Mrňaví pidisumečci sice žrali skoro všude, ale člověka omrzí tahat z vody pořád stejný kopie a ještě se o ně popíchat, protože jsou trnitý, jako trumani.
Při setmění jsme vypluli dál proti proudu Rio Negra a vstříc novým zážitkům.V hlavní kajutě jsme si zahráli šachy a dali nějaký to pivo.Honza, kterej si nechal na vodě rozepnutou košili a teď měl běkně spálený břicho a prsa (klasickej "rudej břichouš"), měl rozečtenou knížku, kterou louskal každej večer a Roman šel spát.
Já jsem si vzal pivo a šel si sednout na příď.Bylo to šokující vidšět, že Ali i ostatní v klidu chrápou a jako lodivod je na kapitánským můstku 10-ti letej kluk a vede loď nocí po řece, která měla tolik lagun a křižovatek, že si to našinec vůbec nedovede představit, protože i delta Dunaje je proti tomu plivátko.Občas si posvítil halogenovým hledáčkem ukrutný síly, kterej se ovládal (i pohyb a ostření z kabiny kapitána) a pak zase zhasnul a vodu ozařoval jen bledej měsíc.Seděl jsem tam asi hodinu a byl to zajímavej zážitek.Jen hučení motoru a šplouchání vody pod přídí.
Pak se najednou stala strašně zvláštní věc.Před mýma očima šlehnul černej blesk….takový jakoby zatmění na tisícinu vteřiny a navíc jsem ocítil na špičce nosu lehoučkej dotyk.Obrovskej netopýr se mi mihnul kolem obličeje tak blízko, že se mne dotknul.Sěděl jsem jako opařenej, protože to byla tak hrozná rychlost, že kdyby do mě narazil, tak by mi asi urazil makovici.Jasně, že o mně pomocí svýho sonaru věděl, ale proč letěl tak blízko?Žádnej hmyz nelítal a my byli navíc v pohybu.Seděl jsem se zatajeným dechem a čekal, co bude.Na zlomek vteřiny jsem ho zahlídnul proti obloze a pak zmizel tak rychle, jako se objevil.Bylo to……………………..mystický.Ještě dlouho jsem o tom dumal, ale nevydumal jsem nic.Asi vás to překvapí, ale fotku dotyčnýho letouna fakt nemám...Tak jsem tu událost zapil ještě jedním pivem a šel si lehnout.Nejdřív jsem si nabral z nádrže v kuchyňce vodu, o který jsem si nedělal valný iluze, ale na vyčištění tlamy musela stačit.Taky jsem použil sprchu,která prostě jen trčí na záchodě ze stropu a otevírá se kohoutem.Člověk při sprchování zacáká celej záchod,kterej má tak 1x1x2m, ale to je celkem fuk.V rohu je díra ven a všechno je vyspádovaný.Jen toaleťáku to nesvědčí, tak je lepší ho přikrýt.
Pak jsem se uložil do hamaku a dneska dokonce i s přikrývkou a polštářem, takže velkej luxusJ
