Deset deka komunismu.

„Dobrý den - vzal bych si deset deka komunismu“. Prodavač vzhlédne a nevzrušeně se ptá: “A jak si to budete přát?“.   Nechápavě přizvedám obočí a on pokračuje:“Mletý, strouhaný, drcený, krájený…nebo snad vcelku?“

Vcelku určitě ne a z ostatních je mi nejbližší představa drcení komunismu - i výsledná konzistence se jeví jako nejvhodnější, protože tento materiál chci smíchat se zrním a použít na trávení krys.

Když tento úmysl vyjevím tomu ochotnému chlapíkovi, tak pochybovačně nakrčí ústa a pustí se se mnou do celkem plodné i když poněkud krkolomné diskuse, během níž mi začne svítat. Má s komunismem i s krysami evidentně osobní zkušenosti a ne jen ze sklepa.

Vysvětlil mi celkem logicky, že hubení krys je jistě činnost bohulibá, neboť  jejich výskyt se v poslední době jeví býti opět epidemickým, leč komunismus v jakékoli formě je k tomuto účelu absolutně nevhodný. On komunismus a všechny jeho podoby krysám totiž nejen chutná, ale navíc i svědčí a vůbec jim neškodí. Naopak je vlastně jejich základní potravní surovinou a paradoxně i vlastním produktem.

Krysy disponují velikým potenciálem životaschopnosti, dokážou z každé situace vybruslit, rychle a nevázaně se množit a velice úspěšně parazitovat na jakékoli společnosti bez toho, že by jí samy byly (byť sebeméně) prospěšné. Dokonce ač jsou zbytečné a neužitečné, jsou neoficiálně hájeny a v rámci velice moderní humanity a multidruhysmu podporovány mnoha známými veřejnými strukturami.

Komunismus (či snad spíš jeho prezentace) se dá náležitě dochutit a dobarvit, takže v prvních fázích jeho požívání chutná omamně, sladce a jeho rudá růžovost zachvacuje dokonce i optiku strávníka, který si nemusí ani nasazovat pověstné pink brýle. Že hrozny budou kyselé, hořké a trpké, to se strávník dozví až pozdě(ji).

Ostatně to vidíme i v retrospektivě, že za bolševika se měli dobře především krysy a druhy jim podobné. Pozná se to i dnes podle toho, že se jim po minulosti stýská, neváží si svobody a radši by zpátky do klece, protože svoboda pro ně nemá zdaleka takovou hodnotu, jako možnost v práci bez rizika lenošit a příležitostně krást (pochopitelně kromě světlých vyjímek).

Velké krysy navíc bydlí přímo v sýpce a jejich příbuzenstvo má přístup do stodol a překladišť, kde se veškeré osivo i další produkty tak nějak přirozeně ztrácí cestou na pole i do prodejní sítě. Zvláštní vlastností těch velkých je, že již komunismus konzumovaly a tudíž jsou na jeho toxicitu imunní a naopak jeho prostřednictvím našly cestu k zrnovodům.

K jejich blahobytu jim slouží spolek malých šedých myší, které jim slouží, obdivují je, chodí za ně demonstrovat a všeobecně jim tleskají, protože nedisponují vlastními myšlenkami (o to snazší je do jejich lebečních dutin nainstalovat jakékoli jednoduché a jakkoli lživé), a nebo naopak doufají, že i ony si jednou koupí hodinky na půl megu, či vlastní myší velkodíru za megů pět, k čemuž jim dopomůže lhaní a burcování hlodavectva ve jménu lepších (růžových) zítřků – pokud možno bez vlastní odpovědnosti a práce.

Ta konzultace s obchodníkem mne velice vydatně nepotěšila, protože jsem doufal, že aspoň k něčemu se mi podaří jedovatost komunismu využít, z čehož mi mírně poklesla brada.

Tak jsem se ještě vzepjal k poslední otázce v naději, že přece jen vlastně v rámci obecné logiky dostanu pozitivní odpověď.

„Takže je to vlastně už neprodejné, což?“.

Odpověď jsem nedostal. Jen si ten dobrý muž hlučně a významně odplivnul…a tak jsem si koupil zase aspoň Ratimor v kapslích.

Chce to vytrvalost a obezřetnost…