Natažených rukou je skutečně mnoho - včetně nadací..

Velmi mne oslovil článek Éra natažené ruky na Neviditelném psu. Velice souhlasím a mám problém zastavít své kroucení hlavou nad tím, že toto nechápou dokonce i někteří mí přátelé.  

Tedy - z mých klasických letitých přátel není takový ani jeden, protože si patrně skutečně hledáme sobě rovné, ale mezi novými přáteli jsou i zastánci multikulturality a podpory imigrace, coby "naší morální povinnosti".
Já to tak nemám a odmítám mít, čili mít nikdy nebudu.
Domnívám se, že romantické představy (hraničící se sentimentem) o vděčných zachráněných a do budoucna užitečných imigrantech jsou prostě naivní.
A domnívám se, že většina imigrantů není nejen v ohrožení, ale ani naivních - tedy, že dobře vědí, co, jak a proč chtějí udělat.
Nejsem proti tomu, pomoci potřebným V RÁMCI MOŽNOSTÍ A BEZ RIZIKA, ale jako velice důležité vidím síto, kterým projdou při udělování asylu a také si myslím, že by neměli získat snadno práva stejná, jako rodilí občané. On bude sám o sobě dost velký problém, pokud všechna občanská práva u některých budou mít jejich potomci, zde narození, protože zkušenosti ze světa hovoří o tom, že druhá a třetí generace už nemá sentimentální pocit vděku a naopak hledá kořeny své původní kultury ne proto, aby je následovala, ale aby je zasadila v nové domovině.
A to vidím jako velké riziko, takže nad přistěhovalci by měl viset permanentně Damoklův meč vyhoštění za překročení zákona, či protistátní činnost v jakékoli stanovené formě.
Ti, kdo respektují a dodržují pravidla jsou vždy ve velké nevýhodě proti těm s opačným pojetím, protože to je jako ve rvačce.
Když se na ulici utkají dva stejně zdatní bijci, z nichž jeden bude mít za sebou léta tréningu karate včetně kodexu pravidel zabudovaného do povahy a druhý bude pouliční rváč vyučený ve všech možných nečistých praktikách včetně kopání do koulí, píchání prstů do očí, či kopání do ležícího - není těžké si tipnout, kdo zůstane ležet poražen.
Takže selekce, pravidla a jejich vymahatelnost, případně perzekuce (ne fešácký kriminál lepší, než ubytovna, ale okamžitý vyhazov ze země) by měly být tím prvním, co bude pevně nastaveno a stanoveno velice detailně a jasně.
Až pak přijímání těch, kteří budou mít nárok a to ještě v omezené míře a bez befélů z EU.
To, že výčet nadací zabývajících se činností na podporu sociálně slabých, nepřizpůsobivých, menšin, sociálně vyloučených, ...atd., je mraky a rostou, jako houby po dešti, je také zarážející. I jejich úspěšnost a životaschopnost, pokud 80% z příspěvků, grantů, darů, ... spotřebují na vlastní režii, je šokující a bude něco pravdy o tom šprochu, že tyhle organizace své nebohé k životu potřebují a pokud je jich u nás pro ně už málo, tak proč by nějaké pod rouškou lidskosti, altruismu, porozumění a pomoci neimportovali?

Opakuji, že nejsem proti pomoci těm skutečně potřebným za vyloučení bezpečnostních, zdravotních (důkladné prohlídky a testy včetně HIV) a jiných rizik. Ale jaké prostředky vlastně mají komisaři, kteří budou o tomto rozhodovat? Falšované, nebo žádné doklady se v počítači asi nezmění v nevyčerpatelný zdroj informací.