Člověk náboženský?-díl první

Právě jsem shlédl na čt2 pořad s názvem člověk náboženský. Nepamatuji si jména všech protagonistů, ale pamatuji si, jak byli prezentováni. Byl tam Jan Sokol-starší muž uvedený, coby myslitel a filosof. Druhý byl rovněž starší muž prezentovaný, coby vysokoškolský kantor a básník. Dále pak ředitelka hospicu a jeden její klient. Čtvrtý byl poměrně mladý farář, který na konci 2x provedl bungee jumping .

Možná tam byl ještě někdo, kdo mne vůbec nezaujal.

Je to pro mne obsáhlejší téma, takže se mu budu věnovat v několika dílech.

Moderátor se všech zeptal, ji-li člověk tvor náboženský.

Jan Sokol, se coby myslitel jakoby zamyslel a prohlásil, že bezesporu ano.

Že ne ve smyslu toho, že je konkrétní, jako kamínek, který zvedl ze země, ale protože bůh je to, nám dopřává žít a užívat darů země, života a přírody-byť je to nehmotné.

Že soudný člověk se zamyslí (jako on) a zjistí, že všechno kolem sebe, co má k dispozici-to dostal.

Věci jako příroda, slunce, vzduch, voda…nejsou samozřejmost i když je tak přijímáme, ale je to dar.

To je zřejmě myšleno tak, že je to dar od Prozřetelnosti, čili od Boha, prostě jakési vyšší mocnosti, která na nás dohlíží.

Já si to nadále myslet nehodlám, i když život je bezesporu dar.

Ale ne od žádného boha, ani vyšší moci vnímatelné, co autorita, či někdo (něco) ke komu (čemu) se budu obracet, děkovat, prosit, nechávat se vést a věčně mu budu něco dlužit.

Ne.

Můj život je jen náhoda, shoda okolností chemických, biologických, astronomických, geologických, fyzikálních a časoprostorových bez zásahu jakéhokoli boha.

Můj život je sice dar, ale pouze od mých rodičů, kteří se rozhodli mne mít, protože otci (dělníkovi) nechtěli mojí maminku (učitelku) dát, protože si vedle ní představovali aspoň soudruha inženýra.

Inženýrem se otec později po večerních studiích stal, ale aby mou matku získal, provedli spolu onen prvotní hřích a iniciovali mateřství a otcovství.

Oni dva- táta a máma.

Žádnej bůh u toho nebyl, ani o tom z dálky nerozhodnul.

Rodičům taky vděčím za to, že jsem poměrně slušně vychován, geneticky vybaven jakousi inteligencí, vůlí, schopnostmi, hudebním talentem, schopností se verbálně slušně vyjadřovat, jakýmsi charakterem, elementární slušností, svědomím, dále také leností, nepořádností, svéhlavostí, svobodomyslností a dalšími vlastnostmi.

Ke všemu jsem přišel buď dědictvím po rodičích a jejich předcích, případně při cestě životem ve formě zkušeností a poznáním.

Žádný bůh ani víra v „něco vyššího“ u toho nikdy nebyli a neasistovali.

Nic po něm nechci, nic mu nevnucuju, nic mu nedlužím-protože není komu.