S kolika lidmi jste se dnes setkali, jednali, mluvili? Kolik z nich se chovalo ohleduplně, mile a usmívalo se na vás?
V tramvaji jsem vyslechla rozhovor dvou žen (nechtěla jsem poslouchat, ale neměla jsem na vybranou). První paní, hezky upravená světlovláska s mikádem, líčila druhé paní v červené čepici, jak byla se svým mužem o víkendu tam a tam, viděli to a to a pak zašli do té a té restaurace. Krásné prostředí, výborné jídlo, jen ten pan vrchní byl nějaký zvláštní.
,,Pořád se ukláněl, samá ochota, samé prosím..."
Paní v čepici se podivila: ,,No a co? To je snad dobře, ne?"
Ano, ano! Souhlasím s červenou čepicí! Samozřejmě, že je dobře, když pan vrchní a vůbec kdokoliv jiný je ochotný a slušný.
Paní s mikádem to viděla nejspíš jinak: ,,On byl ochotnej moc, to bylo divný."
Myslela jsem na jejich rozhovor po zbytek dne. Copak jsme si tak zvykli na pověstně protivné a neochotné prodavačky? Na arogantní úředníky, kteří s námi jednají, jako bychom je obtěžovali? Zvyk je železná košile. Opravdu jsme si zvykli natolik, že milé a přívětivé chování v nás vyvolává rozpaky a zdá se ,,divné"? Když jsem při nákupu s omluvným úsměvem vracela třetí kousek prádla s tím, že ani ten nesedí, prodavačka mě probodla nenávistným pohledem a vyštěkla, že opravdu neví, co už bych tedy chtěla. Chtěla bych jedině to, na co mám za své peníze právo: pěkné a padnoucí prádlo. A rozhodně už bych nikdy nechtěla nakupovat v tomto obchodě.
Samozřejmě nemůžeme házet všechny prodavače, úředníky nebo třeba servírky do jednoho pytle. Můj známý si vyřizoval záležitosti ohledně nově nabytého pozemku. Paní úřednice prý byla milá, ochotná, rozuměla svojí práci, s úsměvem poradila. Známý se rozplýval: ,,Posadila mě do křesla a obletovala, pomalu mi uvařila i kafe. To jsem koukal!"
Nezapomínejme ani na to, že v každodenním kontaktu s jinými lidmi kdokoliv z nás může být někdy tím ,,zlým", který svým chováním uštědří druhému pořádně ledovou sprchu a znepříjemní mu celý den. Berme milé a přívětivé chování jako naprosto přirozenou věc, ne něco výjímečného nebo dokonce divného. Buďme vstřícní ke svému okolí a pak můžeme očekávat, že nám oplatí stejnou mincí. Zvykněme si na to, protože... Protože zvyk je přece železná košile!
