Protože jsem zvědavá jako opice, usadím se jako vlaštovka na drátě a koukám jako tele na nový vrata.
Ráno vyskočím z postele jako ranní ptáče a hned jsem pilná jako včelka. Poskakuju po bytě jako kamzík, abych stihla i nemožné, v rychlosti něco malého sezobnu jako vrabec a peláším na trolejbus jako zajíc. Rozpršelo se, deštník je doma na věšáku, takže dorazím do práce jako zmoklá slepice a třesu se zimou jako ratlík.
Kolegové se slézají jako švábi na pivo a šéf je vzteky rudý jako krocan, že si sem chodíme jako do holubníku. Když zjistí, že jsem včera zapomněla poslat faktury, ještě mu to dodá, čumí jako bejk a vříská jako pavián, že si na mě posvítí. Mlčím jako kapr, neb nemám omluvu. Nandá mi tolik úkolů, že budu celou šichtu dřít jako kůň.
Kolegyně je čiperná jako veverka a neustále si prozpěvuje, zřejmě si myslí, že má hlásek jako konipásek, přitom skřehotá jako vrána. Nedá se to poslouchat. Účetnímu je hej, protože je hluchý jako tetřev. Neslyší ani mladého ajťáka, který je sice pracovitý jako mraveneček, to je mu ke cti, ale každý den chroupe mrkev jako králík, funí při tom jako divočák, všechno opakuje nejmíň třikrát jako papoušek a ještě se tomu směje, jako když hýká osel. Sektetářka je kapitola sama o sobě. Každý týden mění barvu vlasů jako chameleon, nosí se jako páv a líná je jako veš. Když po ní něco chcete, kouká jako husa do flašky.
Údržbář zase smrdí jako tchoř a věčně nadává jako špaček, vrátný dělá důležitého, jak všechno hlídá, a sám krade jako straka. Všem vykládá oplzlé vtípky a je neodbytný jako štěnice.
Naštěstí jsem mazaná jako liška a bystrá jako rys, všechny úkoly zvládám, ale na konci směny jsem utahaná jako kotě. Cestou nakoupím, domů se táhnu jako hlemýžď, ruce od tašek vytahané jako orangutan, hladová jako vlk a zmrzlá jako sobolí hovno.
Před barákem potkám sousedy s celou smečkou nevychovaných harantů, neposedných jako šídlo, kteří celé dny řvou jako tur a kvičí jako podsvinčata. Oblečení mají špinavé jako prase, u nosů nudle jako psí kšíry, nechápu, z jakého důvodu se jejich matka naparuje jako holub na báni. Všemu rozumí jako koza petrželi a kdejaké volovině se řehtá jako kobyla. Její nový amant se jí drží jako klíště, od pohledu je slabý jako komár a nejspíš i zbabělý jako kojot, když si nechá líbit neustálé peskování. Měl by sbalit saky paky a být volný jako pták.
Jakmile odemknu vchod, bába domovnická v přízemí už vykukuje. Dveře od kvartýru má pootevřené snad nepřetržitě a natahuje z nich krk jako žirafa. Zvědavá je jako opice, s ušima jako netopýr, nic jí neuteče, oči má jako ostříž a když může shánět drby, je jako ryba ve vodě. To je samý cukrblík, Alenko sem a Alenko tam, a sotva zmizím z doslechu, pomluví mě dalším partajím, jim dělá to samé. Je proradná jako krysa.
Nákup není ani celý vybalený, když manžel vtrhne do kuchyně vzteklý jako pes, že jsem ho opět vzbudila, protože dupu jako slon. Včera přišel ožralý jako doga a oči má ještě jako angorák, za což ale já přece nemůžu. Aspoň si myslím. Ráda bych to okomentovala, ale zase poslouchat, že štěkám jako fena? Můžu říkat horem dolem, ať nechlastá ty štamprdle, ale je tvrdohlavý jako mezek. Raději jsem potichu jako myška a vymýšlím, co k večeři. Není to jen tak, protože je mlsný jako koza a neví, co by do huby strčil. Začnu krájet maso a šmik! Málem jsem si ukrojila i prst. Všude krve jako z vola. Trpím jako zvíře!
Stojím nad umyvadlem, brečím jako želva a bezděčně vzpomenu, jak jsme se seznámili. V bazénu. Imponovalo mi, že plave jako delfín, zdál se mi silný jak buvol, prostě k sežrání. Velkoryse jsem přehlédla, že je chudý jako kostelní myš, a našemu štěstí nic nestálo v cestě. Když mi spadly růžové brýle, zjistila jsem, že je trochu lakomý jako křeček. Ale co... Hlavně, že není po své matce studený jako psí čumák. Notabene netrvá ani deset minut, zvonek zvoní, klika cvaká, tchyně vchází do dveří.
Koukám jako vyvoraná myš na nezvanou návštěvu. Ta mi tu ještě chyběla! Šmejdí mi po bytě jako fretka a po každé nedokonalosti jde jako slepice po flusu. Poslouchám hypochondří ódy, přikyvuju, křečovitě se usmívám a uvnitř se stávám zuřivou bestií jako tyranosaurus. Jsem šťastná jako blecha, když dopije kafe a odkvačí.
Než dodělám večeři, můj delfín spí zase jako medvěd. Do háje!
Volá kamarádka, že už je zdravá jako rybička a vyrazila by někam za kulturou (rozuměj do baru). Ale proč ne? Jsem pořád zalezlá jako krtek. Díky bohu jsem štíhlá jako laňka a nacpu se do minimálně deset let starého ohozu.
Kámoška přijde v modelu podle poslední módy. Kolíbá se jako kachna a v těsné sukýnce má prdel jako pivovarský valach. Jsem žíznivá jako dromedár, poroučím si pivo, po třetím běhám čůrat jako koroptev. Moje společnice po několika panácích začíná kouřit, cigáro drží jako prase kost. Hází okem po dvou seladonech u vedlejšího stolku. Ti se samozřejmě na nás hned přilepí jako vosy na bonbón. Sjíždějí nás očima jako mlsní kocouři, jistě jsou nadržení jako stepní kozy. Jsem rudá jako rak, ale kámoška je ve svém živlu. Kroutí se na parketu jako žížala, i když vypadá jako velryba, nešetří rádoby svůdnými pohledy na všechny strany, vlasy má jako rorejs a obličej od potu lesklý jako psí kulky. Chová se jako kráva. Odcházím domů.
Vypito mám a našlapuju zvysoka jako čáp. Stále, i přes řadu piv, jsem mrštná jako lasička, a beru to zkratkou přes školní park. Šplhám po hradbě jako gekon. Konečně jsem doma.
To byl den!
Nejvíc ze všeho chci hupnout do pelechu a chrnět jako dudek.
