Kdepak, nespletla jsem se o týden, vím, že už běží nový rok. Tohle je vzpomínka na silvestry minulé.
Nikdy jsem nebyla příznivcem velkolepých a bujarých silvestrovských oslav. Místo křepčení mě spíše přepadne jakási nostalgická nálada z toho, jak čas rychle letí. Ale především kvůli čtyřnohým členům rodiny, našim pejskům, kteří špatně snášeli hluk ohňostrojů, navykla jsem si poslední den a večer roku trávit doma.
Je to zhruba deset let zpátky, kdy se nějaké vyšší moci zachtělo trochu nám domácí poklidné silvestry ozvláštnit. Ovar už voněl po celém domě, polínka v krbových kamnech přívětivě praskala a my se chystali na procházku před jídlem, když se ozval podivný syčivý, stále sílící zvuk. Vlítla jsem do technické místnosti, kde expanzní nádoba za hrozivého hučení a nadskakování chrlila oblaka páry. Doprovázena dceřiným vřískotem, že vybouchneme, popadla jsem šňůru od čerpadla kamen, která se, kdo ví proč, válela na zemi, a rychle ji strčila do zásuvky. Tlak opadl a za chvíli byl klid. Jen místo ozdravné procházky čekalo nás vysoušení podlah, zdi a skříně.
Následující rok mezi svátky byl syn nemocný, zlobily ho zuby a chytil nějakou virózu, jak jsme se domnívali. Právě 31. prosince se mu citelně přitížilo. Horečka vylétla ke čtyřicítce, stěžoval si na úpornou bolest v krku a ztěžka dýchal. Jeli jsme k dětské lékařce, která shledala krk natolik oteklým, že by to až mohlo ohrozit dýchání, a zavolala záchranku. Rovnou z dětské ordinace jsme frčeli do nemocnice, jako máma jsem mohla jet také přímo v sanitce. S houkačkou jsme projížděli přes naši vesnici, viděla jsem známé, jak jdou možná nakoupit, možná se chystají na silvestrovskou oslavu a my zatím… Tenkrát jsem byla pořádně vyděšená, ale všechno dobře dopadlo a syn se rychle zotavil.
Rok se s rokem sešel a my už se v legraci špičkovali, co se zase semele. Krátce po půlnočním přípitku jsme se odebrali na kutě, i když u mnohých sousedů ještě slavili, ozývalo se výskání a o petardy také nouze nebyla. Všechny ty zvuky jsem začínala slyšet jakoby zdálky, pomalu se propadala do spánku a buch! Něco žuchlo snad přímo nad námi na střechu a ještě tam párkrát poskočilo, buch, buch, buch. Zvědavost nás přiměla vylézt z vyhřátého pelíšku a jít se podívat. Výsledek: pán domu v nedbalkách přistavoval žebřík a lezl na střechu, aby odsud rychle dostal zřejmě špatně vystřelenou, ale dosud doutnající rachejtli.
Do třetice všeho dobrého i zlého, tímto naše silvestrovské eskapády skončily. Ovšem s výjimkou posledního dne roku 2020. Zřejmě už jsme usnuli na vavřínech, tak proč se trochu nepřipomenout, řekla si naše stará známá vyšší moc a hned po ránu nám ucpala odpad od WC. Během dne jsme dokončovali renovaci pokoje u rodičů, právě jsem chystala pro všechny oběd a přiběhla sousedka se vzkazem z místní prodejny, že si mami zapomněla vyzvednout objednané pečivo. Sjedu tam autem, rozhodla jsem, jsem tu hned zpátky. Moje autíčko není nejmladší, ale jako přibližovadlo do práce, po okolí a po nákupech slouží dobře. Ale co by mě na toho silvestra nepoškádlilo! K obchodu jsem dojela a pak už nechtělo nastartovat, ne a ne! Když už jsem byla rozhodnutá, že ho tam nechám samotné a půjdu po svých, leklo se a nastartovalo.
Kvečeru jsem čekala krátkou návštěvu na přípitek, přesto jsem ještě dala prát prádlo a chystala chlebíčky. V jednu chvíli jsem si uvědomila, že neslyším vrčení pračky. Čas tak utíká, podivila jsem se, to už je dopráno? Na pračce ovšem blikala chybová hláška, že nevypouští. Poseděli jsme s hosty, popovídali, a já celou dobu myslela na to, jak o silvestrovské noci vymáchám prádlo ve vaně, ručně vyždímám a pověsím venku na šňůry, bude z něj crčet voda a mně bude hrozná zima… Když jsem později z filtru pračky vylovila šroub, asi zapomenutý v kapse montérek, a vše zase fungovalo jaksepatří, oddychla jsem si úlevou.
Tolik mé silvestrovské příhody. Ať se v daných chvílích leknu, mám strach nebo se zlobím, to pokaždé rychle pomine a zpětně se všemu zasměju. Když víme, že konec byl vždycky dobrý, dáváme k dobru rodinnou historku, jak se u nás loučíme se starým rokem – svezli jsme se houkačkou, málem jsme vyhořeli nebo dokonce vybouchli. Přesto doufám, že o silvestru 2021 na nás poťouchlá vyšší moc úplně zapomene.
