Důležité upozornění: Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami a událostmi není jen náhodná, je jistá.
Sotva jsem otevřela oči, potěšila mé čichové buňky neodolatelná vůně kávy. Mňam. Přehodila jsem přes sebe lehký župánek a seběhla z podkrovní ložničky do kuchyně. Oba starší kluci už vzorně snídali a můj drahý soustředěně zaplétal naší nejmladší berušce copánky. Při vzpomínce na včerejší vášnivé chvíle jsem se slastně protáhla ve dveřích.
,,Krásné ráno, miláčku, na stole máš čerstvé koblihy, skočil jsem k pekaři,“ usmál se na mě a poslal vzdušný polibek.
Pozdravila jsem se s dětmi a ujistila se, že mají všechno do školy.
,,Táta nám udělal hustý svačiny, koukej!“ chlubili se kluci.
,,Paráda,“ pochválila jsem krabičky nacpané obloženými chleby a nakrájenými jablíčky.
,,Tak šup, děti,“ popoháněl je manžel, aby nepřijely pozdě do školky, do školy a on do práce. ,,A kluci, jeden z vás zase nechal prkýnko nahoře, myslete na to.“
Během pár minut za nimi zaklaply dveře, aby se vzápětí zase rozletěly. ,,Už přišly noviny, kdyby ses chtěla podívat, chytej.“
Zbývala mi ještě dobrá půlhodinka. Dala jsem si sprchu a načančala se do práce, ráda jsem mezi zákazníky hezky upravená. Před odchodem mě napadlo vynést odpadky, večer z koše něco příšerně smrdělo. Jenže teď jsem tam našla jen prázdný čistý pytel. Ten vynášet nebudu.
Krátce po páté jsem byla doma jako na koni. Skoro celý den jsem doplňovala knížky do regálů, uondaná jsem byla dost a dost. Zaslechla jsem šramot a z koupelny vylezl muž.
,,Ty už jsi doma?“ podivila jsem se.
,,Odpadla mi jedna schůzka. Zapnul jsem pračku. Máš hlad?“
,,Jako vlk. Upeču kuře.“
,,Nechceš si radši odpočinout? Za chvíli jedu pro děti na kroužky, tak koupíme cestou pizzu.“
Praštila jsem sebou na gauč a v tu ránu jsem byla v limbu.
,,Potichu, ať nevzbudíte maminku,“ zaslechla jsem jakoby z dálky.
,,Kdepak, já nespím, zrovna jsem se jen na chviličku natáhla.“
Nacpali jsme se pizzou a děti se pustily do úkolů. Pračka zapípala, že už má hotovo, šla jsem tedy rozvěsit prádlo na sušák. Už jsem měla pověšená dvě trička, když mi zvonil telefon.
,,V klidu si to vyřiď, zbytek už dodělám,“ poplácal mě můj drahoušek laškovně po zadku.
Volala kamarádka s neodkladným problémem, jestli má jít na blond nebo zůstat u tiziánové červené. Nemohla jsem to s ní probírat moc dlouho, měla jsem ještě povinnosti, takže během čtyřiceti minut jsem hovor ukončila. Zkontrolovala a podepsala jsem dětem úkoly.
,,Tati, tati, že zase budeme mastit karty?“ překřikovali se kluci.
,,Dneska nemůžu, mám hodně pracovních mailů k vyřízení.“
,,Já si s vámi zahraju,“ nabídla jsem se.
,,Ty jsi prostě úžasná!“ pochválil mě manžel a dal mi pusu. ,,Donesu ti aspoň skleničku vína, dáš si?“
Asi za půl hodiny jsem pomohla naší princezně s koupáním a uložila ji do postele.
Pán domu vykoukl z pracovny. ,,Kluci, už vám bude deset, doufám se vykoupete sami, ať má maminka chvilku pro sebe. A nezapomeňte! Žádné povalování ponožek po zemi! Hezky rovnou do koše na prádlo!“
Do hodiny bylo všude ticho, hlásky z chlapeckého pokoje ztichly.
Můj fešák si přisedl ke mně na gauč a namasíroval mi chodidla.
,,Máš můj obdiv, jak všechno zvládáš, práci, domácnost i děti. Jistě už jsi unavená,“ mluvil na mě vlídně.
Zamyslela jsem se.
,,Myslím, že mi nějaká energie ještě zbyla.“
Vzala jsem ho za ruku a odvedla do naší podkrovní ložničky.
************
Bylo to tak? Nebo to všechno proběhlo úplně jinak?
Možná se mi celý den jen zdál, kdo ví.
Byla by to ale lákavá představa, že, milé čtenářky?
Možná i pro vás, že, milí čtenáři?
