Vypustit všechny povinnosti z dohledu, na práci zapomenout, někam se svalit, vyhodit nožky nahoru a jen tak zbůhdarma koukat.
Mluvit i chodit jsem se naučila před několika desítkami let, stejně tak zavázat tkaničky, plavat, jezdit na kole… Možná tisíce nejrůznějších dovedností více či méně pro život nezbytných jsem si osvojila, ale lenošit bez výčitek se učím až teď, řekněme ve středním věku (ještě se mi nechce používat výraz na stará kolena). Rozumějte, nemluvím vůbec o lidské vlastnosti zvané lenost, jednom ze smrtelných hříchů, ale o prachobyčejném umění odpočinout si. Osobně tuto dovednost opravdu jako umění vnímám, protože mi stále tak docela nejde, i když pilně trénuju. Například včera jsem trénovala asi tři hodiny v kuse. Přicházím tomu lenošení na chuť.
Zřejmě už v dětství se mi zakořenilo v hlavě přesvědčení, že v každé chvíli, kdy nespím, je jediné správné „něco dělat“. Vím, odkud vítr fouká. Dodnes, když odjíždím z návštěvy u rodičů, v kteroukoliv denní i roční dobu slyším otázku: „Copak budeš ještě dělat?“
NIC.
Umíte dělat „nic“?
Dost dlouho mi podstata pojmu NIC unikala. Byla jsem schopná s vážnou tváří prohlásit, že jsem za celé odpoledne vůbec nic neudělala, pouze… Následoval výčet asi patnácti dvaceti úkonů nebo činností a kupodivu mi to nepřišlo divné. Při sledování filmu jsem v první vteřině reklamy vyskakovala a utíkala zapnout pračku, zalít kytky, nakrmit psa, vyndat nádobí z myčky, zamést podlahu, vynést koš, naložit maso… Takhle neustále bláznit asi jde, když je člověk mlád a energie z něj prýští. Později, když neumíte vypnout, tělo se začne vypínat samo. Naordinovala jsem sama sobě odvykací kúru. Jakmile mě přepadne známé nutkání, poručím si: Jen pěkně zůstaň ležet na tom gauči! Ani hnout!!!
Úspěšnost: Jakž takž.
Nejde o to, že bych neuměla ležet. Tohle člověk umí hned, jak se narodí, a nezapomene to. Chci umět odpočívat, lelkovat, povalovat a flákat se, nazývejte si to, jak chcete, a zároveň nemít pocit, že mrhám časem. Už jsem v tom docela dobrá. Pokaždé si připomenu, že žádná práce nemá nožičky, aby někam utekla, a moc dobře vím, že i půlhodinka úniku od všeho (civění do blba, chcete-li) dokáže osvěžit, obnovit energii a hurá! Můžeme s novým elánem naskočit na kolotoč.
