Cestovat a poznávat svět teď moc nemůžeme, ale barevné pozdravy ze všech možných zemí můžou doputovat za námi.
Není to tak dávno, co jsem tady na blogu zveřejnila Nostalgické vyprávění. V diskuzi pod článkem jsme se s kolegyněmi blogerkami a čtenářkami shodly, jak se nám stýská po ručně psaných dopisech. Najít nějaký ve schránce je dnes velká vzácnost. Pohlednice z cest nahradily fotografie, které si můžeme poslat a zobrazit na mobilním telefonu IHNED, stejně tak gratulace k jubileím nebo sváteční přání frčí převážně elektronickou cestou.
Posteskly jsme si, smířené, že některé věci už se nejspíš nevrátí. O to víc mě překvapilo, co jsem objevila jen o pár dní později. Blížil se konec listopadu a hledala jsem na internetu inspiraci na poslední vánoční dárky. Narazila jsem na projekt (řekla bych náhodou, ale žádné náhody přece neexistují), který mě okamžitě zaujal. Vyhledala jsem si všechny dostupné informace a téměř okamžitě se rozhodla, že se zapojím.
Celé to začalo už v roce 2005. Paulovi Magalhäesovi z Portugalska se nelíbilo, jak málo mu chodí pohlednic od členů rodiny a přátel, a hledal způsob, jak to změnit. Vymyslel hru s jednoduchým principem: pošlete pohlednici a na oplátku získáte jinou odněkud ze světa. Webovou stránku spustil 14. července 2005 a brzy se stala velmi oblíbenou. O necelé tři roky později měla hra Postcrossing na svém kontě milion poslaných pohlednic.
Dnes už má komunita více než 800 tisíc členů z 206 zemí světa a na cestě ke svým příjemcům se právě v tuhle chvíli nachází přes 400 tisíc pohlednic. Úctyhodný počet, viďte? Navíc před necelým týdnem, 24. ledna 2021, doputovala na místo určení pohlednice s pořadovým číslem 60.000.000 a potěšila adresáta zrovna v České republice.
Jedinou podmínkou účasti ve hře je registrace, je třeba zadat adresu, abyste se mohli začít těšit na poklady ve vaší schránce. Žádný strach, systém ji zobrazí pouze tomu členovi, který si vás „vylosuje“. Do svého profilu si můžete vyplnit informace, jakým pohlednicím dáváte přednost, sběratelé si mohou domluvit přímé výměny. Těším se, kdy a z jakého koutu planety ke mně pozdrav doletí, se zájmem čtu pár řádek, co odesílatel napíše o sobě či o své zemi.
Je to hezké dobrodružství a konečně nacházím ve schránce kromě letáků a úředních dopisů i to, co jsem si tolik přála. Jen nevím, jak se téhle hře povedlo tak dlouho se přede mnou schovávat.
