Druhému člověku do hlavy prostě nevidíme, i kdybychom si stokrát mysleli, že ano. Krátký příběh o tom, jak to může dopadnout.
Pepu to drželo od rána. Cítil se dočista otrávený. Práce mu nešla od ruky, na každého se utrhoval, ani na obědě si nepochutnal, a že se dnes obzvlášť těšil! Zabrat nemohl, aby si dal obvyklého odpoledního šlofíka, ani ten fotbal, a to už je co říct, ho nebavil! Vztekle praštil ovladačem o stolek.
Zabouchl se v kuchyni a u otevřeného okna nervózně potahoval z cigarety. V hlavě se mu neúnavně, stále dokola, přehrávala včerejší Jitčina řeč.
Jasně, ženské toho nařeční. Ale tohle bylo jiné. Vážné. Posadila se proti němu do křesla a s kamenným výrazem ve tváři pravila, že od něj odejde. Takhle už dál nemůže žít.
Co k čertu znamená ,,takhle“?
Peněz přinesu dost, do hospody chodím jen o víkendu, obhajoval se. Na peníze ti kašlu! Jo, přesně tak to řekla. Chtěla by pozornost a lásku.
Bezradně se podrbal na hlavě. Vždyť ani nevěděl, že něco dělá špatně. Zalomcoval s rádiem na polici, aby přestalo chraptět, všechno mu lezlo na nervy. Nalepil se až k oknu, aby kuchyň moc nezasmradil, a zapálil si další cigáro. Kde by měl začít? Jak se taková pozornost vůbec dělá?
,,Zatímco se koupeš, umýváš si záda..."
Pepa znovu zahýbal rádiem, aby se umoudřilo docela, a zesílil zvuk. Místnost naplnil přívětivý a melodický Jarkův hlas. Zaposlouchal se. Jo, tohle měl rád!
,,...slyším jak se mydlíš pěnou,“ pobrukoval si.
Dobrý nápad! Připraví Jituli horkou vanu, plnou voňavé pěny, těsně než přijde domů. Je to pozornost? Je! To by pro začátek šlo, ulevilo se mu.
*****
Jitka byla po odpolední šichtě utahaná, ale domů se jí výjimečně nechtělo. Navrhla kolegyni Anče, že by si mohly zajít na víno.
,,Proč ne? Mě nikdo nečeká. Ale co ty? Pokaždé tak spěcháš. Copak tě Pepa nebude shánět?“
,,Určitě ne! Ani si nevšimne, že tam nejsem,“ vyštěkla ironicky.
Anča překvapeně povytáhla obočí.
U jedné skleničky nezůstalo a Jitka byla stále sdílnější. Potřebovala svoji vrbu a našla ji.
,,Nebude tak zle, uvidíš,“ utěšovala ji Anča. ,,Řeklas, co ti vadí, a jestli mu na tobě záleží, pokusí se něco změnit.“
Bylo už po půlnoci, když konečně zaplatily a vydaly se ke svým domovům.
*****
Koupelna byla plná voňavé páry a chomáče heboučké pěny lezly přes okraj vany. Pepa zkontroloval hodiny, skoro čtvrt na jedenáct, parádně načasováno. Jitka přijde každou chvilku. Usadil se k televizi a netrpělivě vyčkával. Dvakrát třikrát zaslechl bouchnutí nebo šramot, ale pokaždé to byl nejspíš někdo ze sousedů. Čekal, čekal a oči se mu začaly klížit...
*****
Jitka v první chvíli myslela, že je Pepa ještě vzhůru, protože v koupelně se svítilo. Ani si po sobě nevypustí vanu, zakroutila hlavou a vytáhla špunt. Jako obvykle spal rozvalený na gauči. Co nejtišeji prošla kolem něj a vypnula televizi. Divila se sama sobě, jak je naivní, přesto nahlédla ještě do kuchyně, jestli jí třeba nepřinesl kytku. Jsem tak pitomá, pomyslela si.
Zavřela se v ložnici, svalila se oblečená na postel a zírala do stropu. Za celý den nenapsal, nezavolal, žádná snaha o změnu. Jasná odpověď.
Hned ráno se sbalím a až se Pepa vrátí z práce, budu už pryč, rozhodla se těsně před tím, než usnula.
