Tolikrát uctívaná i zatracovaná, lákavá i nedosažitelná, věčná i pomíjivá... Taková je lidská krása.
Krásné je to, co v nás vzbuzuje pocit libosti nebo obdivu. Je nasnadě, že každému člověku rozezvučí strunku zájmu jiné podněty. Proti gustu žádný dišputát. Kam až sahá historie lidského rodu, tělesná krása se stala múzou malířů, sochařů či básníků. Ve valné většině byla opěvována krása žen, na muže se jaksi zapomínalo, přece jen jejich prestiž vždy byla více spjata s mocí, silou a bohatstvím. Ale ujišťuji pány čtenáře, že je dnes nikterak upozaďovat nebudu.
Je zajímavé, že moudrá příroda vybavila samečky zvířat nádherně zbarveným peřím, bujnou hřívou nebo jinou vychytávkou, aby měli na co lákat samičky. U lidí to funguje odjakživa naopak: ženy se zdobí a zkrášlují, seč jim síly stačí, aby lákaly muže. Ovšem kult krásy, jak ho známe dnes, nešetří nikoho. Ženy i muži jsou pod velkým tlakem médií, kde je neustále vystavován a veleben současný ideál. Kdo by občas nepodlehl touze alespoň se k němu svou vizáží přiblížit. V nekonečném porovnávání s pevnými, vypracovanými těly a obličeji bez jediné chybičky se zdravé sebevědomí může rozplynout jako pára nad hrncem. Při mediální a reklamní masáži snadno ztratíme spokojenost se svým vzhledem. Točí se kolem toho kosmetický a módní průmysl, estetická chirurgie i obrovská nabídka zázračných doplňků stravy. Nic z toho nezavrhuji, každý nechť si vybere to své. Ráda se hezky upravím, návštěvu kadeřnice a kosmetičky si náležitě užívám. Jenže fotografie v časopisech jsou často nereálné, modelky i modelové na nich nalíčeni a načesáni profesionály, navíc křivky těl i obličeje mají vyretušované. Nikdo dokonalý neexistuje. Prosím vás, jak bychom si mohli vybrat, kdo se nám líbí, kdybychom byli všichni stejně dokonalí? Člověk je hezký, protože je opravdový a jedinečný.
„Krása je v očích toho, kdo se dívá.“ - Oscar Wilde, irský dramatik, prozaik a básník
Jsem přesvědčená o tom, že krása tělesná a duševní jsou spojené nádoby. Stalo se vám někdy, že jste poznali atraktivní osobu, radost pohledět, a poté, co jste zjistili, že ona osoba je třeba odměřená, hádavá, zkrátka příjemná jako osina v zadku, přestala se vám najednou líbit? A naopak člověk na první pohled nenápadný, obyčejný, kterého shledáte zábavným, příjemným, vstřícným, zkrásní ve vašich očích? U mě to takhle funguje. Při holčičích rozhovorech o tom, jací chlapi se nám líbí, určitě zazněla i výhradně vzhledová kritéria (výška, proporce, barva očí, vlasů…), ale velice často, dost možná aniž bychom si to uvědomily, jmenovaly jsme vlastnosti, které vidět nejsou, ale vnímání krásy chtě nechtě ovlivní: ohleduplnost, humor, důvěryhodnost, ochota a další.
„Správně vidíme jedině srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ – Antoine de Saint Exupéry, francouzský spisovatel a pilot
Kdo, bez ohledu na pohlaví, by si nevychutnal kompliment a nádherný pocit, že se někomu líbí? Důležitější ale je, podle mého názoru, pečovat o sebe natolik, abychom se cítili dobře a byli spokojení hlavně sami se sebou. Vězte, že nejhezčí make-up je srdečný úsměv.
Na závěr přidám ještě jeden oblíbený citát:
„Když člověk myslí na něco hezkého, nemůže být ošklivý. Můžeš mít velký nos, pusu nakřivo, dvě brady a zuby do všech stran, ale když budeš mít hezké myšlenky, budou z tvé tváře svítit jako sluneční paprsky a budeš se všem líbit.“ - Roald Dahl, britský romanopisec, povídkář, scénárista
A na tom něco je!
