Poslední letní den, neděle 22. září 2019. Léto se s námi rozloučilo se ctí a přichystalo nádherné slunečné počasí.
Na cestu jsem se sbalila celkem rychle, déle mi trvalo dvakrát třikrát vystoupit z nastartovaného auta a jít zkontrolovat, jestli jsem zamkla, vypnula sporák a rychlovarnou konvici, zamkla po kontrole sporáku a konvice... Hurá! Jedu!
Nejdříve do Rožmitálu pod Třemšínem, kde už čekala sbalená kamarádka v nastartovaném autě. Jenom dvakrát třikrát jsem vystoupila, abych zkontrolovala, zda je mé zaparkované auto zamknuté, má zavřená všechna okýnka a nesvítí žádná světla... Hurá! Jedeme!
Směr Praha a následně směr Loučeň. Byly jsme na začátku bezstarostného, výjimečného dne a hodlaly si ho beze zbytku užít.
Hotel Maxmilian se nachází přímo v zámeckém areálu a paní recepční Lenka (podle jmenovky na tričku) nás přivítala neuvěřitelně mile a hned bylo poznat, že s touhle ženskou je velká legrace. Měly jsme spoustu času, než jsme se mohly ubytovat, a ten jsme chtěly využít k návštěvě a důkladné prohlídce labyrintária.
V zámeckém anglickém parku je umístěno dvanáct labyrintů a bludišť. Jak my jsme se na nich vyblbly! Zapomněly jsme na svůj věk a hrály si jako děti. To je někdy moc fajn, věřte mi.
Největší vůbec je tisové bludiště. Vyšly jsme každá opačným směrem a měly jsme velkou radost, že jsme někde uprostřed na sebe narazily. Dlážděné bludiště nabídlo dvě úrovně obtížnosti, lehčí jsme zavrhly a těžší jsme nezvládly. Pobíhaly jsme po barevných cestičkách, tvrdošíjně se pokoušely dojít do středu, ale v okamžiku, kdy na stanoviště došla skupinka maminek s kupou dětí, schlíple jsme vyklidily pole, pardon bludiště.
Po 14. hodině nás pustili na pokoj, útulný a čisťounký. Odhodily jsme bagáž, poladily vizáž a vydaly se do hotelové restaurace doplnit energii ( a zvýšit gramáž). Ochutnala jsem výtečné čápy s mákem, specialitu zdejší kuchyně. Jedná se o sladké jídlo s mákem a švestkami, nikde jinde není k mání, recept je přísně tajný a prý ho dovezl kníže Alexandr z jedné ze svých výprav. Mňam.
V hotelovém bazénu, kde zrovna kromě nás nikdo jiný neplaval, jsme strávily příjemné dvě hodinky. O takovém relaxu se nám ani nesnilo. Pak už byl nejvyšší čas hodit se do gala. Čekala nás večerní prohlídka zámku a ne tak ledajaká. Provázel nás sám mladý princ Ferdinand Alexandr Thurn Taxis a vyprávěl nám poutavě a vtipně skutečné příběhy ze života knížecí rodiny. Nevěříte? Dobře, nebyl to skutečný princ, ale průvodce v dobovém kostýmu. Mimochodem kostýmované prohlídky probíhají na Loučeni standardně. K zajímavému povídání ochutnávali jsme kutnohorská vína, bílé, růžové i červené, dokonce jsme měli možnost posedět v nádherné zámecké jídelně, jediné místnosti, kde bylo dovoleno fotit, zahrát si chvíli na honoraci.
Následovala tříchodová knížecí večeře, tentokrát už v hotelové restauraci, jako dokonalá tečka za kouzelným dnem. Nebyla by škoda svalit se na pokoj a prospat zbytek večera? Byla! Tečka přece nemusí být jen jedna...
Půjčily jsme si od noční slečny recepční lucerničky a jako dvě světlušky vydaly se do parku. Bohužel světlo bylo příliš slabé na to, abychom mohly pokořit dlážděné bludiště. Krásně vypadalo to světelné na zámeckém nádvoří.
Nejsem žádná světoběžnice, na druhé straně ani úplně sváteční výletnice, určité srovnání už mám. Ze snídaně, jakou připravily v Maxmilianu, jsme oněměly úžasem. Nepřeberná nabídka snídaňových lahůdek, na co si jen vzpomenete, navíc vše luxusně naservírováno, káva výborná. Pak honem na pokoj pobalit, vrátila jsem se jen dvakrát třikrát, jestli jsme nic nezapomněly, a mohly se vydat na cestu zpátky.
Ještě jedno kraťoučké zastavení proběhlo před výjezdem z Loučeně, něco jsem zahlédla a nedala jinak, muselo se fotit. Přátelé o mně ví, jak mám ráda třešně v nejrůznějších podobách. Cpu se jimi rovnou ze stromu, chutnají mi v čokoládě, kompot, čaj, šťáva, jogurt, marmeláda, třešňák (burčák z třešní), třešňovice. Používám parfém s vůní třešní, vonné tyčinky, třešňový balzám na rty, krém i sprchový gel. A tam měli pěkně pojmenovanou ulici, úplná třešinka na dortu.
V pondělí 23. září 2019 v 9:51 začínal podzim, povinnosti už volaly a výlet končil. Zase někdy příště!
