Nebojme se jazykových bariér aneb rukama a nohama se bez vážnějších problémů domluví i Čech s Čechem.
Moje známá byla na dovolené v Tunisku. Ve chvíli, kdy trávila odpolední siestu na hotelovém pokoji, zahlédla jakýsi letmý pohyb za oknem. Vyšla na balkon a tam ležela cizí plážová osuška. Vyklonila se, aby viděla na balkony ve vyšších patrech, ale nikde nikoho nezahlédla. Po nějaké chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Otevřela tedy a než stačila cokoliv říct, slečna stojící na chodbě se jala vysvětlit důvod své návštěvy.
,,Osuška!"
Rukama ve vzduchu obkreslila obrovský obdélník a pokračovala.
,,Spadla dolů."
Mimikou celého těla názorně předvedla, jak nebohá osuška nezadržitelně letí. Chudák děvče. Známá se jen usmála, bez jediného slova pokývala a zmizela v pokoji. Když se během pár vteřin vynořila s žádanou osuškou, objevil se na tváři majitelky šťastný úsměv. Jistě byla hrdá, jak se krásně dokázala v daleké zemi domluvit.
*****
V poslední době k nám do práce chodí hodně brigádníků, převážně cizinci. Na začátku směny jim s kolegyní ukazujeme, co mají dělat. Někteří nám alespoň částečně rozumí, ale mnohdy musíme vystačit pouze s pantomimou. Snažíme se na ně mluvit pomalu, zřetelně, aby mohli pochytit alespoň nějaká česká slova, pokud je znají.
Kolegyně včera přistoupila k paní, čekající na přidělení práce. Naklonila se až k ní a pro běžný hovor nezvykle hlasitě, s přehnanou artikulací, ji oslovila:
,,Paní, prosím vás, rozumíte aspoň trochu česky?"
,,Docela jo. Jsem Češka."
