Stádo splašených guvernantek II a spol.

Konečně dostala inflace na frak... .Revoluce na Slovensku ... Evropo, chceš zastavit vraždění na Ukrajině? Ano? Nezbývá tedy než plán C!... Alláh Vám pomůže... Lobbista polských nákupních středisek vysvětluje...

Tak a už je to tady. Po dvou letech každodenního nesmlouvavého vládního boje zmizela zarputilá inflace jako pára nad hrncem. Konečně se v plné síle projevila nová a nejmodernější metoda řízení: Vše vysedět, nechat vykvasit, a když to samo od sebe nejde a nedá se to zaplatit penězi plebsu, tak to okecat. Zřídka kdy lze připustit i jakousi smysluplnou argumentaci. Po dlouhém himálajském výstupu se spotřebitelské ceny protáhly kolem 5. výškového tábora, kde jako symbol svého umu si stádečko může zapíchnout vlaječku. Nebo nechat postavit pomníček, aby po ní alespoň něco hmatatelného zbylo. Jak je již v této nadmořské výšce standardem, horská cenová přirážka (drahota) nám zůstane jako trvalá památka na pěti-guláš. Pro nějakou drobnou oscilaci cen event. i dolů, není důvod si vítězoslavně honit triko. I dvouprocentní inflace bude stále jen nárůst už tak vysokých cen. Tak že tento sto krát dopředu a bolestivě uhrazený souběh příznivých okolností nelze vydávat za něco tak senzačního, jako vymýcení mandelinky bramborové.  Himalájské dobrodružství (jinde měli jen Krkonoše maximálně Nízké Tatry), tak trochu hodně vlezlo skoro všem, do peněz. No co, když se boří rozpočty, lítají třísky. Představa, že naše děti a vnoučata budou za nás splácet rozpočtové dluhy, pokud bude tato vláda ještě nějaký čas u vesla, je naprosto iluzorní. Její rozpočtová „kázeň“ a ekonomická Hirošima způsobí, že se budou muset i další generace zadlužovat, aby mohl stát vůbec dostát svým mandatorním závazkům. Nicméně prý nejpozději ke konci roku bude lépe. Platy půjdou nahoru a ti nejodvážnější si už brousí zuby, že znovu najdou svoji hospodu (pokud už nezkrachovala), kde si budou moci dovolit i pivo. Malé. Dokonce se plánuje, že tak kolem 2026 docílíme úrovně výsledků posledního pětiletého plánu, blahé paměti. Advantage five star.

Plánovanou revoluci ve veřejnoprávní televizi na Slovensku, jakési její zestátnění, upoutalo politický zájem a oprávněné obavy i v EU. A při tom hoši na Slovensku mají hned u nejbližších sousedů instruktivní příklad, jak si nenápadně „naklonit přízeň“ veřejnoprávních medií. Tato „očistná“ verze je trochu náročnější na čas, ale bonusem této pozvolné transformace media je, že se dá na veřejnosti prezentovat jako vyšší a vyšší stupeň demokracie. Byli jsme o tom nejméně 108 x ujištěni. Mnozí tomu i uvěřili. Ale jen do té doby, než si mohli porovnat „příhodné“ údaje media veřejné služby s informacemi o tomtéž na jiné zpravodajské televizi. To by i Fico žasl, jak se dá převyprávět Červená Karkulka.

Ukrajina. Jak z patové situace: Plán C. Zdá se, že k cestě ve směru konec války na Ukrajině nepovede ani plán A ani B. Plán A: Donekonečna Ukrajinu vyzbrojovat; jde to, ale dře to. Plán B: Jednat, zprvu alespoň o příměří. To je pro Putina stejné jako porážka. Do toho se mu nechce a nebude chtít. Tedy plán C: Pokud by Evropa chtěla i ve svém zájmu zastavit Putina alespoň tam, kde je teď, a ukončit válečný běs, tak by svobodnou část Ukrajiny musela vojensky zabrat a dočasně okupovat. Na denacifikaci Ukrajiny nemá Putin žádný patent. A on sám nejlépe ví, jak se to tam všude „náckama jen hemží“. Desetikilometrové nárazníkové pásmo od fronty by mohlo postačit, aby k bojovému konfliktu mezi okupačními vojsky nedošlo. On by měl zbytek úkolu bezpracně splněný, mohl by odjet domů a oslavit volební vítězství. (Škarohlídi předpovídali volební účast v Rusku pod 80% . A skutečnost: V průměru to bylo 70 až 90% a pro Báťušku vhodilo do urny 102,75 %. Vot moloděc...)

Že by okupace byla drahá?. To jde o to, na kolik si v Evropě cení každý jeden život. Tak ještě jednou, co se skrývá za plánem C: Žádné podpůrné nebo dokonce bojové jednotky, ale okupační. Jako v osmašedesátém. Tečka.

Zase jedna guvernantka byla cílem hrubé dehonestující akce (ověnčen ošklivým slůvkem). Také dotaz, zda-li má manželku, partnera nebo partnerku, či se zdatně rozmnožuje, byl opravdu za hranicí běžných lidských zájmů. Moji pozornost však tyto dotazy neupoutaly. Ba i případné odpovědi zůstaly stran mého zájmu. Ale nebyl mi lhostejný osud našich spoluobčanů, které ověnčený zanechal v letištní hale na pospas války, když prchal z Izraele, až se mu za speciálem prášilo. Ani tu zoufalou, psychicky zlomenou basketbalistku se mu nepodařilo propašovat do letadla. Nebo si s ní třeba vyměnit (džentlmensky, možná až hrdinsky) místo. To by mohlo vylepšit jeho  nepřesvědčivý  reparát z  izraelsko-palestinských vztahů... Nakonec se naši spoluobčané museli spokojit s nadějným příslibem, že jejich cesta domů bude vymodlena u samotného Alláha. Chtěl bych slyšet všechny ty tituly, kterými ho počastovali státem odvržené siroty s válkou za okny, když prásknul do bot. Ty posledně medializované mi po tom všem připadají docela ... Jasánku,  nebohý Jasánku... Prý jsi složil básničku.

A ke konci ještě jedna nová teze jednoho význačný vládní poradce pro ekonomiku. Toho, který nám před časem radil, abychom jezdili nakupovat do Polska. Že když se nám nelíbí naše nezkrocené ceny, máme my chudší si opatřit ruksak, někde si vyšmelit zloté a alou na sever... Optimistic good boy. Vysvětlil nám, že sice jako jediní v EU jsme se ekonomicky ještě nevyškrabali na předcovidovou úroveň, ale že za to může teď nově Německo. Oni na tom jsou také špatně a my jsme se s nimi „svezli“. No, kdybychom neměli jádro, kdybychom si ho zakázali jako oni, pak by ten ekonomický rámec byl opravdu podobný, spíš hodně podobný. Ale my jaderné elektrárny máme, a tím (na rozdíl nejen od Německa) vyrábíme i levněji elektřinu, tak že obecně bychom mohli mít menší náklady na kde co a tím základní podmínku pro ekonomický růst. Tedy mohli bychom mít. Že. Ale to by tu muselo být jiné vůdčí stádo nebo jiní páni rádcové. Tak že, hlavní problém máme doma. I tak bychom mohli být, dík levnějším energiím, alespoň o chlup právě před Německem. No nejsme.  Ještě že nám to Optimistic good boy dokázal bezpečně vysvětlit.

Abych jen nekritizoval, mám taky jednu pochvalu. Musím potvrdit, že pan ministr zemědělství opravdu drží slovo a na dopisy odpovídá. I mně odpověděl. Je spravedlivé přiznat, že malou skvrnku na kráse jsem přece jen zaznamenal. Podal jsem k rukám ministra rozpor, na rozhodnutí jednoho jeho podřízeného. Ten v rozhodnutí ve věci mého sporu, který jsem vedl s místním dodavatelem služeb, opět nevzal v potaz moje argumenty. Stejně jako je nezohlednil dodavatel sám.  V rozporu jsem žádal ministra, aby byly moje námitky vzaty v úvahu. Pan ministr to mistrně vyřešil. Poslal to k vyřízení tomu samému referentovi, jehož rozhodnutí jsem rozporoval. Stejně jako poprvé tak i na druhý pokus mé námitky (po půl století v oboru) ani nevzal v potaz, ani v úvahu a už vůbec je nezohlednil. Ke všemu jsem v mezi-řádcích mohl vyčíst: „Kdyby sis stěžoval troubo v lampárně na Hlavním nádraží, tak to vyšlo nastejno. Možná bys dostal alespoň nějaký starší jízdní řád, gratis, “... Zkrátka ministerský postup (made in five star) ne nepodobný tomu, co vyhnalo zemědělce do sedel traktorů. Tedy řešení pro kočku. Ale dostál slovu. Zařídil odpověď.

.