Na život a na smrt.

Již brzo budeme slavit 75 let od podpisu Severoatlantické smlouvy, tedy NATO. Také tomu bude oblých 25 let, kdy jsme k obrannému sdružení svobodných států i my přistoupili: „Na život a na smrt“. No slavit. Jestli bude vůbec co! 

Možná, že hrozba válečného konfliktu týkající se některého z členů NATO, ještě nikdy nebyla tak aktuální. Ne tak, kdyby byla skálopevná záruka, že NATO bude i nadále a dlouhodobě tedy perspektivně jednotné. Ono napadnout některý stát NATO, když lze i na internetu nalézti stanovy jeho obranné strategie… Pokud v Kremlu zůstal alespoň někdo, kdo jaksi není jen „poněkud momentálně zaostalý“, a má v hlavě útvar podobný mozku, nebo alespoň v kotníku zavirovaný instinkt pudu sebezáchovy, tak by do toho samozřejmě nešel. Odvetný úder shora, který by se na Rusko sesypal ze všech stran a poněkud pochroumal jeho, už tak dílem pokulhávající infrastrukturu, by jistě byl nevítaný. Komu by se chtělo zaplatit takovou cenu za eventuální a nezaručené získání zpustošené části Evropy, která by po boji dopadla stejně hrůzně, jak vidíme dnes a denně na obrázcích z ukrajinského bojiště. Aby se tak nestalo, muselo by NATO tedy být za všech okolností jednotné. Po nedávném projevu bývalého a příštího prezidenta Spojených států amerických, je automatická transatlantická soudržnost již jen minulostí. Žhavý kandidát na opakovaného nájemníka Bílého domu prohlásil, že členy NATO, které nemají a nevydají dostatek prostředků na zbrojení, smluvně vydá na pospas ruským choutkám po novém životním prostoru. Při tom své odhodlání znásobil několika pitvornými ušklíbnutími (jak už je jeho zvykem). Prostě připustil, že by pro partikulární zájmy své (nevylučuji, že by mohli být i v souladu se zájmy USA) byl ochoten jít s Ruskem na smlouvu podobné té Molotov-Ribbentrop. Vůbec si nedělám iluzi, že pokud se neštítil vydat rozkaz k útoku na Kongres, posvátné to místo americké demokracie, pak že mu bude žinantní obětovat část, co část, možná klidně i celou Evropu. Nelze počítat ani s většinou právě lavírujících kongresmanů „jeho“ strany a už vůbec ne s nějakou solidární účastí běžného Američana. Ten bude vždy podporovat rodem kovboje, který mu zajistí trvalý přísun rozkrojené vatové buchty s vloženou omaštěnou podrážkou, potřísněnou kečupem nebo hořčicí a s připláclým lístkem ledového salátu (zjednodušeně, ale kvalifikovaně řečeno, že). Ostatní je mu šumafuk. Tomu je nějaká Evropa putna. Ostatně většinou o ní ví asi jen to, že ten hokejista, který ho svým ladným pohybem po ledě občas přivede k orgasmu nebo k infarktu popř. k něčemu mezi tím (podle toho, komu fandí), je odněkud tam z té díry… I kdyby cílem uvedeného státnického projevu bylo jen jakési partnerské škádlení, „jako že když mi budeš po vůli, tak se dá se mnou mluvit“, tak taky nic moc. Není přesně známo, co se tomuto politickému bardovi honí v hlavě? Co asi bude chtít příště? Řekne si už přímo něco za ochranu, jakési výpalné? Možná mu budou stačit stříbrné doly na Horách Kutných nebo konečně třeba i Karlštejn… Prostě strýček Sam je pro nás efektivně mrtvý muž. Jestliže jeho přítel kremelský Báťuška je považován za ďábla, tak to vypadá, že Samík se asi bude chtít vetřít za jeho adoptivní babičku.

NATO na to musí promptně reagovat. Čekat, až to praskne?  Musí se zbrojit, zbrojit a zase zbrojit. Všude. Pro poučení se nebát jít i do historie. Také musím souhlasit s vládou a i s Ústavákem. Když jde o dobro státu, tak si přece důchodce musí utáhnout opasek. Pokud možno ne kolem krku. Nakonec, co s důchodci, když máme za humny válku. V boji jsou takřka neupotřebitelní, leda snad jako falešný cíl do první linie…

Tedy shodneme se na tom, že je třeba zbrojit, přezbrojovat a dozbrojovat.  Nutné je však vojenský materiál pořizovat účelně. Tak třeba taková F 35 nám s předpokládaným vojensko-geografickým vývojem bude na draka. Za 1.: Strategické přednosti tohoto stroje se stanou veřejnou záležitostí, když smlouva Molotov/Ribbentrop pardon Sam/Ilja Muromec umožní nepříteli i přístup k jejímu křestnímu listu. Za 2.: Už dnes je každý zkušenější modelář (starší 12 let) ze stavebnice „Mladý technik“ schopen sestavit levou rukou  dron, který je štont zničit stíhačku dřív, než opustí letiště. A co teprve v době dodávky letadel, tedy v příštím století (nebo že by snad překvapivě bleskově už v následujícím desetiletí).  Ovšem pokud v souvislosti s globálně-historickým vývojem k nějakému vyexpedování zakoupených strojů dojde. Ostatně v té době už určitě budou drony i na raketový pohon. Budou použitelné jako nízko letící nebo balistická střela, jako stratosférický nebo střemhlavý bombardér, zkrátka i jako „Kuk do Kremlu“. Zbraň, která z F 35 udělá příležitost pro sběr druhotných surovin kdykoliv a  kdekoliv na světě. Zdá se, že ti, kdo před ukvapeným podpisem smlouvy o nákupu stíhaček nabádali k rozvaze a zdrženlivosti, měli pravdu. Než si Šéfik stačil prostudovat příručku  „Vzdušné víry a jak s nimi bojovat“ už byla smlouva podškrábnutá. Proč taková rychlost a sveřepá touha pro ptáka 005 generace (lepší by byla snad už jenom 007 od zbrojíře M). Těžko říci.  Některá ženská, když ji chlap upřímně drží za ruku a zjihle ji zírá do oka, snese mu třeba modré z nebe. Když je to panovnice třeba i maršálskou hůl. (Pokud by někdo měl dojem, že se otírám o Marii Terezii, arcivévodkyni rakouskou, královnu českou a uherskou, markraběnku moravskou, ...et cetera, et cetera,  tak ta se špacírštoky zacházela s péčí řádného hospodáře).  Z dobře informovaných kruhů se proslýchá, že se uvažuje k třicetpětkám pořídit a u Žlutých lázní dislokovat letadlovou loď třídy Jola, které by na Úpě kryla záda jaderná ponorka třídy Botič… No, pro jistotu by si měl Šéfik rychle nastudovat příručky „Řeky, vory a vorvani“ a „Skorec vodní (Cinclus-Nautilus), vládce potoků“, aby pro případ věděl, do čeho jde.   

A kdepak máme domácí úkol: Těžkou brigádu? V nedohlednu? Tady by se měl rezolutně realizovat pan náčelník generálního štábu spíš než se na tiskových konferencích chlubit novou vycházkovou uniformou. Tedy dát náčelníka GŠ jednohvězdičkovému generálovi, to by si snad nedovolila ani shora řečená Mařka-Terka, arcivévodkyně… To je prostě české uňikum  Ovšem nějaká ta hvězdička do zahrádky navíc se dá vždycky sehnat. Máte-li známého na Hradě, tak proč ne. Mimořádně, rychle a potichoučku. Možná, že o tom neslyšela ani ČT, která vyšťourá kde co. Něco však nepustí. Také má přece nějaký kodex zdvořilosti. Pěti-mocný. 

Když už jsme narazili na drony, tak ještě jedna, na výsost strategická úvaha: Ona už dnes taková skupina dronů, zacílena na lihovary (dobře hoří), by mohla Báťušku přivést na jiné myšlenky. Rus a nedostatek vodky? To nejde dohromady. To by spíš Green-dealový misionář v přímém ohrožení přemluvil krokodýla k vegetariánství.  Rus bez vodky do druhého dne převážně nepřežívá. Zkrátka přímo na Ukrajině se válka ve prospěch napadeného asi určitě nerozhodne. 

Nuže, pojďme dál. Zde konečně mohu vládní koalici pochválit. Za cenotvorné výroky některých svých členů, které způsobili pád hodnoty akcií ČEZu.  Zvlášť vyzdvihnout musím členy ze strany loupeživých námořníků (někdy se mi zdá, že se před vystoupením v televizi zastavili na svačinku v Brně na radnici).Tyto ožebračené akcie nezřídka drží právě Americké penzijní fondy. Pomsta je zkrátka sladká. Abych nezapomněl ani na pana profesora. Některé jeho nápady na restrukturalizaci ČEZu tak, aby za státem šlo všechno, co má nějakou hodnotu a za minoritními akcionáři zase věci strategické povahy např. vypálené uranové palivo, tikající záchodové mísy, použité a vyřazené dozimetry (zcela výjimečně to nemá nic společného s dozimetrální stranou, vedenou „Českou spojkou“),...Ber nebo neber . Asi s tím bude chtít kandidovat na generálního tajemníka UV. Copak ztráty Amerických fondů mně tak neberou. Ale co ti naši drobní akcionáři. Někdy docela malí akcionaříčcí. Ti, kteří kdysi vyslyšeli pravicovou propagandu: „Akcie ČEZu do každé rodiny“. Pche, opět jeden neúmyslný (a zase nepříliš šťastný) návrh na dislokaci úspor.  Akciový trh  má přece svá rizika… No, to je možné. Ale, že největší riziko může být sám stát, to neřekli. Kdo mohl tenkrát tušit, že strana modrého ptáka již v té době klonuje antikonformního politologicko-ekonomického experta. Jo, jo, to jsou paradoxy. 

Celé Evropě z Putina bolí hlava a my máme navíc ještě chronickou domácí migrénu. Čert aby to spral! Tak zase někdy na shle.