O smyslu nesmyslu aneb děti starců

Shodneme se, že zlatý slavík nebo hvězdný rocker mají předpoklady vychovati v pozdním věku kvalitnějšího potomka než mladý obecní opilec. Platí to patrně o většině schopných mužů. Čili proč vlastně si holky berou kluky a ne dědky.

       Mládí patří svět, a není nic krásnějšího než když osmnáctiletá slečna jde přes les doprovázena mladíkem ve svém věku a méně udivujícího než když její o celá desetiletí starší manžel o tom oficiálně nemá šajna a dítě se mu nepodobá. Traduje se, že něco podobného bylo ještě v časech mládí takové Boženy Němcové úplně běžné. 

     Víme, že  inteligence zraje, podobně jako dobře ošetřované víno, čili je docela dobře možné, že muž, u kterého je předpoklad, že se dožije ještě tak 30 roků nad okamžik početí svého posledního dítěte, by byl pro budoucnost takové ratolesti lepší než vrstevník jeho třicetileté přítelkyně. Teda, pokud má prachy.

   Není však v zájmu společnosti, aby tato praxe se rozšířila příliš, protože mužové bez žen by ve své většině asi nebyli dostatečně motivováni k výdělečné činnosti, což by nebylo dobré pro nezbytné obory jako jsou výroba a běžné služby. A je otázka, k čemu by bylo dobré, aby bylo chytrých dětí příliš, vždyt´ už dnes vám poví kdekdo, že chytrost nejsou žádné čáry a  ke štěstí je hlava nabytá k prasknutí nadmírou některých vědomostí kolikrát spíš ke škodě.

   Prostě lidstvu jako celku se osvědčil model tradiční rodiny a do té jaksi patří nikoli žena pečovatelka o starého otce svých dětí, ale dvojice, která zestárla společně, protože s kým by všechny ty dámy žily, až jejich inteligentní starci zemřou. Jenže ženy většinou nevědí, že chytrý starý chlap je pro budoucnost její i jejích dětí výhra, a tak se průměrným mladým mužům za mlada vcelku daří sehnat partnerku přiměřených kvalit, což by nebylo, kdyby žen zaměřených více na kvalitu svého potomstva než na zažitou vizi spokojeného života s jedním partnerem do smrti bylo tolik jako mužů toužících v pokročilém věku po mladicích. Kdyby to tak nebylo, došli bychom asi postupně do stavu takového uspořádání lidské civilizace jako mají třeba včely v úlu. Čili je to vlastně tak, že současné uspořádání je lepší jak pro ženy, tak pro muže.

   Zdá se tedy, že žijeme v nejlepším z možných světů.

Otázkou je, k čemu třeba povede příklon společnosti naslouchat více dnešním novotám sexuálních demonstrantů spolu s možností svobodné volby pohlaví, když jich je v představě těch novátorů 40. 

No ale třeba mají duhoví mládenci mnohem lepší nápad?