Požadovat, aby stát, který usiluje o podporu svojí obranyschopnosti, nejprve podnikl kroky, kterými prokáže, že ve své vnitřní politice dodržuje zásady právního státu, tedy mimo jiné ze napomáhá vysetreni korupce, to je legitimní!
Je to přece tak jasné: Voliči zvolili do čela USA Donalda Trumpa, ten v průběhu výkonu svého mandátu zjistil, že existuje podezření na korupční aktivity osob ve firmě provázané shodou okolnosti s Demokratickou stranou v USA, s důkazy na území Ukrajiny, a proto udělal tu možná nejprirozenejsi věc: Zatelefonoval představiteli země, ve které mohou byt důkazy o této činnosti, a požádal jej o pomoc s vysetrenim věci. Prezident Ukrajiny mohl udělat například to, ze by vystoupil v parlamentu Ukrajiny a v něm apeloval na to, aby zákonodárný sbor interpeloval ministra vnitra v této věci. Protože prezident Ukrajiny se patrně nikterak neměl k tomu, aby této žádosti prezidenta USA vyhověl, tak Donald Trump, jako představitel země od které žádá Ukrajina podporu svojí obranyschopnosti, vyhodnotil situaci patrně přibližně takto: Prezident Ukrajiny sice žádá Spojené státy americké o pomoc v posílení její vojenské síly, avšak nechce být nápomocen vyšetření možného korupčního jednání ve svoji zemi, které - potvrdí-li se - de facto ohrožuje svobodu, a to tím, ze korupční jednání propojené s politiky svobodu ohrožuje vždy, a to už ze samotné podstaty věci. Považuji za velmi přirozené a za samozřejmě, ze prezident Trump za této situace zvážil možnost pozdrzet pomoc vojenskému programu Ukrajiny, až do doby kdy Ukrajina riziko pro svobodu (riziko spočívající v bránění průchodu spravedlnosti neprodlenym a řádným vysetrenim možné korupce) představovat nebude, a ze na takovou věc prezidenta Ukrajiny upozornil.
Za této situace považuji postup Demokratické strany v Kongresu USA nikoli za projev statnicke moudrosti a za čin v zájmu svobody a demokracie, ale za politikaření.
