Jak se prasátka schrochtala: Několik slov o krádeži revoluce soudruhy privatizátory.

V polovině devadesatych let na volebním plakátu jedné z polistopadových stran stálo: Zajistíme dodržování zákonů! Kdosi k tomu připsal FIXEM: Ale čích! / Ne všichni jsou přesvědčeni, ze privatizace proběhla spíše OK, spis naopak.

   Těch příběhů je bezpočet: Abyste v privatizaci uspěli, vyžadovalo to mnohdy někoho, kdo zatlačí. Ten někdo byl třeba pracovník ministerstva, kterého jste museli vzít jako tichého společníka do svého s.r.o., aby právě to vaše s.r.o. dostalo doporučení ke schválení Ježkovým privatizačním ministerstvem. Soudruzi, kteří ještě nedlouho předtím horovali na schůzích pro politiku komunistické strany¨, ted´ drželi při sobě  a navzájem si vystavili dobrozdání o správnosti svých hodnocení: Znamenalo to v důsledku jediné: Mnozi nalezli do nějakého takového s.r.o. Dalšími podílníky byli zhusta pracovníci bank nebo jejich známí, kteří zařídili na koupi podniku od státu úvěr od státem vlastněné banky. Takhle to fungovalo v menších podnicích dole. Jak to fungovalo nahoře? Stačí připomenout, že jádro kapitálu nejbohatšího Čecha Kellnera vzniklo i tak, že mu Investiční a poštovní banka prý prodala akcie pomocí kterých ovládl Českou pojišťovnu zadarmo. Přesněji řečeno: Prodala mu je prý přibližně za stejnou částku, kolik činila smluvní pokuta kterou si s ním sjednala pro případ, že mu akcie nepřevede do určitého data. A představte si: A ona to prý nestihla, a tak akcie Kellner dostal v podstatě gratis. Taková výše smluvní pokuty však byla v rozporu s dobrými mravy. A krom toho samozřejmě budí silné podezření, ze celá věc byla mohutné uplácení. Jak to, ze to stát neřešil?! K tomu, aby to bylo proveditelné, byla ale potřeba kuponová privatizace … Co se stalo pak? Klausova pravá ruka ministr financí Kočárník nastoupil do takto zvláštně získané České pojišt´ovny do čela dozorčí rady a krátce před tím jí poslal miliardovou dotaci ze státního rozpočtu. Takto posílením banku později Kellner draho prodal. Jak to že stát dopustil tak masivní únik svého majetku?!  O čem se bavíte, vy jedny dospělé děti v ulicích?

  A jak to bylo s bankami? Banka byla v těch časech až příliš často v podstatě místo, kde se známým (v důležitých případech  osobám určeným shora) přihrávaly úvěry v řádu desítek a stovek milionů, miliard, o kterých zasvěcení věděli, že nebudou nikdy splaceny. Taky že nebyly, nikomu se ale nic nestalo, protože to bylo dobře zorganizováno dopředu, a takto často vznikl soukromý velkokapitál. Kromě toho půjčovala i běžným trdlům, včetně těch pracovitých a schopných. Jestli mezi ně patřila banka která krachla v rukou jistému Babišovi? Hádejte... Ovšem když si někdo dovolil nezaplatit pokutu za jízdu načerno, tak ho světec mezi advokáty (a syn jiného světce z řad disidentů) v dresu dopravního podniku prohnal tak, ze to mohlo skončit i exekucí s bezdomovectvim. Přísnost musí bejt, hlavně na ty dole, holt... Když Kellner shora přiblíženým způsobem !vydělaný" prachy někomu půjčil, třeba 30 tisíc přes provident a ten v krizi přišel o práci, zakopl a upadl, tak za nevrácení byla cesta vedoucí případně i až  pod most. No bravo!

   Nechutnou dle mého názoru  korupcí byla například privatizace deníku Mladá fronta. Za přímluvy premiéra Pittharta a snad i s vědomím prezidenta Havla byl deník Mladá fronta dle názoru některých vytunelován, jeho privatizátoři z řad novinářů pak prodali za několik milionů (pro každého z nich - a to bylo počátkem 90.let!) svůj lup, a to v podobě akcií, který tak získali, a tímto způsobem uplacení novináři potom psali články, někteří z hlouposti jiní zcela vědomě, kterými  nahrávali tomu, aby privatitace jako celek proběhla ve stejném duchu jako vytunelovani deníku Mladá fronta. Tedy s obrovskými narodohospodarskymi ztrátami. Bez větší nadsázky je možno říci, ze tam, kde privatizatori vydělali deset deset či sto milionů tratil stát stamiliony či miliardy - v tehdejších cenách. Cely tento proces vyvolal tak samozřejmě vyvolal značnou averzi v nejširších vrstvách, která je jednou z klíčových příčin dnešních politických potíží naší vlasti... Chybou privatizace byla tedy její prekotnost, která plodila chyby. Následkem toho byl masivní výprodej státního majetku za zlomky cen, který přivodil dnešní problémy ČR: Masivní každoroční odliv kapitálu, likvidaci schopnosti cs. podniků uplatnit se jako finální producenti, stagnaci mezd v přepočtu na západní měny, atd.  Politika “chtěli jsme při privatizaci utéci právníkům” - jak se vyjádřil veřejné tehdejší ministr privatizace Jezek, se proste tvrdé vymstila.

   Následkem těchto chyb bylo i to, ze pomerne dosti široký hospodářský rozvrat přivodil marasmus, v němž vznikla velká poptávka po korupci. Nejvyšší kruhy umožnily a později v nejednom případě i participovaly na úplatcích z veřejných zakázek. A toho jsme byli svědky v dalších desetiletích. Je to určitý model společenského vývoje... Je více než pravděpodobné, ze vědomí obřích zlodějen na nejvyšší úrovni v procesu privatizace (někdo by řekl podivností) vedlo k atmosféře: Výměnou za naše mlčení k privatizaci k zločinům, nám umožníte korupci v řádu miliard.

   Do jaké míry bylo na místě zvolání Petra Cibulky: "Vašku, jsi prase a ho.ado" je nepopulární otázka. Odpověd´na ni by měla několik vrstev. 

   Připomenu radši slova exministra Dlouhého, že upozorňování na chyby hospodářské politiky 90.let je primitivní populismus. Možná je tomu tak u některých, to však neznamená, ze kritika by nebyla na místě.

   Když jsem před lety napsal na fb stránku poslanci EP Štětinovi, který se bil v prsa svým antikomunismem, že v době, kdy nosil rudou knížku - počátek 50.let - byl můj děda poslán na uran za to, že si dovolil být po předcích vesnický mlynář - okamžitě mi byl přístup na jeho fb zablokován. Myslim si, ze proto, aby si nepoškorpil mezi svými voliči. A to byl Štětina antikomunista se svatozáří... Jemu podobných je. Většina, troufám si tvrdit. Dokonce i mezi zakladateli Lidových novin z nejskalnějších.  Podívejte se, koho volíte, lidi: Kdo a proč asi na těch předvolebních shromážděních, v novinových článcích a v rozhlasových a televizních vystoupeních panáčkuje... (No moc jsem si u nich tímhle článkem nepolepšil:-) ).

A ted´nám hošani ordinujou místo prášků zákon o eutanázii. Je jasne, ze snahy té prave části politického spektra, která by rádo, aby se nad uvedeným zavřela voda, je pro ostatní nepřijatelné, zvláště když to má důsledky pro kvalitu lékařské péče a veřejných služeb vůbec.

   Moje snoubenka mi zjara 1990 řekla: "Ty nám chceš brát naši něžnou revoluci," ale kdepak, Sylvo, ukradli vám ji dávno jiní.

  Tohle, co tady píšu, to je na úrovni dílčí přednášky přípravky základního kursu politologie pro chytrý. Kursu, kterej vyučuje život. Dobrý den.