Žijeme v zemi zvané Reklamárie

Protože v ní vládne reklama.  Kdo by to kdy řekl, že nejen férové propagování ale i tupé,  nepravdivě klamavé a naivně ubohé manipulování lidí najde u tak velkého procenta obyvatelstva pozitivní ohlas? Prosím, omluvme prostý lid. I   ta nejprostší rodina potřebuje kupříkladu  prát prádlo – a když se na ni z televize, billboardů, novin, letáků a odevšad vyvalí sdělení, že ten v podstatě stále stejný obyčejný bílý prášek má teď nový název a díky tomu názvu „jaksi“ pere třikrát úžasněji, tak ti členové prosté rodiny hned jako ovce běží do obchodu. Aby  si  ono v podstatě „stále stejné“ pod tím novým názvem za drahé peníze koupili.

Ale lidé vzdělanější? Lidé poptávají služby intelektuální, například vzdělávací, kulturní, ba manažerské?

                Někdy mi připadají ještě hloupější a více manipulovatelní než prostý nevzdělaný lid.

                No řekněte sami. Představte si například následující analogii: Máte něco vážného se svým srdcem. Chce to operaci. K dispozici je světová kapacita prof. dr. Ján Pirk ze špičkového medicínského pracoviště. Nebo někdo jemu podobný, byť o trochu méně slavný a zkušený, ale také plně kvalifikovaný a vaše přežití zajišťující s obdobnou spolehlivostí. Jsou připraveni vás operovat. Nedělají si však žádnou reklamu. Věří, že jejich diplomy, atestace, publikace, praxe, lidská solidnost, celá kariéra dostatečně hovoří za jakýkoliv leták.

                Když tu najednou se objeví na zdravotnické tržní scéně uklízečka z oddělení chirurgie. Nazvěme ji Mařka (nic proti Mariím obecně, ale nějaké jméno jsem zvolit musel). Mařka závidí profesorům chirurgie jejich slávu, peníze, společenskou prestiž a kdovíco  ještě. Mařku nikdy nenapadne, že na to všechno se ty chirurgické špičky musely namáhat tisíckrát více než ona.  Na tato srovnání má Mařka krátkou paměť. Jen prostě dneska vidí, že pan primář si jezdí v lepším autě, lidé jej uctivěji  zdraví , více respektují  jeho názory – a to ona chce také. A bez námahy a hned. Vždyť přece říznout do masa nebo šít v něm jehlou a nití – to přece dovede i ona.

                A tak zaplaví potenciální pacienty spoustou letáků ve stylu „já vás budu operovat nejlépe“.  Zneužije několika svých uboze malých kousků vědění o chirurgii, které má oproti laikům díky tomu, že na operačním sále denně vytírá podlahu a z dálky vídá chirurgické nástroje. Její letáky (a další prostředky PR a reklamy) jsou lesklé, barevné. Mnohokrát opakované. Neustále na lidi odněkud vykukující. Až nesnesitelně otravné. Mařka je na nich vyfocená v nejúhlednějším možném chirurgickém operačním oděvu, s tím nejkrásněji se blýskajícím skalpelem v ruce. Usmívá se stejně široce jako ten nejprohnanější americký obchodní zástupce.

                A pacienti? Budete se, přátelé, možná divit – ale jdou k ní. Ano, po dostatečně dlouhé a mohutné reklamní masáži jdou k ní. Nechají si její rukou s nožem říznout do svého těla. Nakonec logicky umírají na neodbornost Mařčiny péče, avšak až do své smrti nechtějí přiznat ani sobě ani druhým, že naletěli. Chválí Mařku ve svém okolí, doporučují ji coby operatéra svým známým.

                Mařka navíc systematicky uplácí své pacienty, aby ji veřejně chválili. Spolu s dalšími obdobně ctižádostivými uklízečkami založí celostátní „unii nejlepších operatérů“ a sama si v ní uzurpuje právo certifikovat kohokoliv dalšího jako člena své mafie. Brzy se Mařka prezentuje i na internetu jako nejlepší  lékařka. Píše knihy o úspěchu a pokroku v medicíně. Přednáší o něm před plnými sály.

                A ti skuteční věhlasní primáři s veškerou kvalifikací? V horším případě končí jako dr. Galén v Čapkově Bílé nemoci. V lepším případě se stahují do ústraní. Když z toho ústraní zkusí vykouknout a bránit si objektivními fakty svou odbornost, hned jsou zahlušeni zmanipulovaným davem: „Ztichněte! Nebuďte tak sebezahledění! Na „mistry světa“ vašeho typu nejsme zvědaví!“ V okřikujícím zmanipulovaném davu má nejhlasitější slovo dnešní hypovzdělaná, hypersebevědomá a hyperkritická část mládeže: „ Že pan primář dokládá, že vystudoval náročnou vysokou školu?  Jděte se bodnout! To bylo někdy v minulém století, tedy v pravěku. To není hustý, to je nudný. A už to ani není pravda. Uklízečka, ta je cool – podívejte, jak úžasně vypadá! To je správnej nářez!“

                Samozřejmě, spousta mladých je super. Na druhé straně - pozadu v naduté negramotnosti za některými mladými nezůstávají ani někteří starší. Vypíší výběrové řízení na lukrativní léčení zaměstnanců ve své firmě nebo instituci. Přihlásí se plně kvalifikovaný lékař, přihlásí se i uklízečka Mařka. Vybíratelé provedou assessment,  provedou evaluaci – a doktorovi oznámí, že nepostoupil ani do druhého kola výběrového řízení. Kdyby za tím jeho vyřazením stál vždy aspoň úplatek od Mařky nebo její sešvagřenost s vybírateli…  Pak by to jistě byl zločin, avšak aspoň logicky vysvětlitelný. Ale někdy ani toto není ve hře. Stačí, když si Mařka umí nasadit americkou baseballovou čepici s dlouhým protislunečním štítkem. Takto prokáže svou světovost, svou odbornou extratřídu – a krystalická blbost vybíratelů jí to potvrdí v míře absolutní. Také jste, přátelé, zažili „výběrové řízení“ podobného typu ve svém oboru?

                Je to na vás silná káva? Já mohu dosvědčit, že například ve vzdělávání dospělých, ale i v dodávkách jiných druhů zboží a služeb pro firmy a instituce je toto mnohdy holou nepřehnanou skutečností. Ne vždy. Ale dost často na to, aby se o tom psalo. Aby se červíček pochybnosti a přemýšlení zahnízdil v každém inteligentním z vás.

                Přemýšlejte – než nás ty imidžové a píárové uklízečky, přestrojené za chirurgy, dočista vyhubí.