Představte si sebe sama jako nejlepšího rodiče, nejúžasnějšího partnera, člověka nejlépe zvládajícího svou práci. Tak skvělého, jako ti nejskvělejší kolem vás, o kterých víte a kterým se třeba toužíte přiblížit, vyrovnat a dokonce je předčit. Dobrá, příjemná představa?
Baže ano. Vtip je v tom, že to nemusí být jen taková nereálná „ach jo, kdyby“ představa. Dá se tomu přiblížit, dosáhnout toho, přesáhnout.
Jak? Použiji zde nepopulární slovo „učit se“. Slovo zprofanované z nutivého a na chyby člověka zlovolně číhajícího resortu, kterému každý obětuje nejhezčí mladé roky svého života: Z resortu oficiálního školství.
Jde o dvě stovky dnů ročně, ve věku od šesti do zhruba třiadvaceti let věku. Sezení v lavicích, kázeň, nemukat, moc se nebavit se spolužáky, poslouchat autoritu a stydět se za každou „hrubku“.
Chtěl bych vám ukázat nebo aspoň naznačit, že učení se může být jednou z nejatraktivnějších a nejradostnějších lidských činností – po celý život. A že výsledky mohu člověka nadchnout , dojmout, maximálně rozradostnit.
Abyste necítili v hlavě nutivou a povinnostní pachuť onoho pojmu „učit se“, budu raději pro tu správnou činnost používat sloveso „rozvíjet se“.
Radost rozvíjet se známe dobře ze sportu. Kdo se učí, učí a učí (pardon – rozvíjí se) ve hře zvané tenis až na úroveň Rogera Federera, toho pak praktikování onoho naučeného naplňuje po celý život. Vrcholově úspěšný sportovec může žít v jakési celokariérové, celoživotní euforii – to víme.
Totéž známe u vrcholných umělců. Jejich práce a život jsou často také takovou trvalou euforií, pravidelně podporovanou potleskem vestoje.
A zde jakoby naše vědomosti o rozvíjení se končily. Náš život vypadá takto: Oficiální školství rozvíjí dvě vaše hřivny – jednak tu matematicko-logicko-přírodovědnou, jednak tu humanitní. Mimo školu jsou pak kroužky – a to převážně na rozvíjení sportovní hřivny nebo kulturně umělecké hřivny.
Je zde však ještě jiná hřivna: Hřivna dobrého komunikování, jednání s lidmi. Umění mistrovsky zpracovávat informace, vítězit s přehledem levou zadní nad jejich záplavou z papíru i z internetu. Umění dobře přemýšlet o lidech, o jejich radostech, obavách i tužbách, umění klást jim otázky, naslouchat jim, komunikovat slovem, písmem i se znalostí řeči těla. Umění přiměřeně prosadit svou i respektovat to jejich. Umění nadchnout, strhnout – pro práci i volnočasové aktivity. Umění vyjednávat, umění zvládat emoce vlastní i emoce jiných lidí. Umění vztahu.
Umění dnes ve vyspělém světě nejvíce placené. Penězi, jde-li o zaměstnání či podnikání, výborným pocitem, jde-li o párový vztah či rodinu. Tedy – nejvzácnější hřivna.
V následujícím roce tomu bude třicet let, kdy na trh v naší zemi přišlo, dostupné pro každého, nové, druhé paralelní školství. Právě v oblasti té nejvzácnější hřivny. Tedy – ne pouze rozvíjet se každodenním stylem „pokus-omyl“ nebo četbou beletrie, ale profesionálně.
Víte o tom paralelním školství dost? A nezkresleně, nejednostranně? Možná v sobě skrývá i něco, co byste do něj nikdy neřekli, co vám může hodně pomoci. Vyřešit problém. Uspokojit touhu. Tak, aby vám bylo v životě prostě fajn a prima. A stejně nebo více prima a fajn lidem kolem vás.
Odpočiňte si o Vánocích, uvolněte se na Silvestra – a trochu si zafilozofujte pro sebe nebo s nejbližšími, co můžete v budoucím roce udělat pro sebe. A tím i pro své okolí – vy jsoucí prima, to je přece i nejlepší dárek vašemu okolí.
No – a pak přijde leden. A pak to dělejte. Prostě – pusťte se do toho, z jakékoliv strany. Naději máte ohromnou, nový rok touto vaší nadějí přímo voní…
