Tip pro ministra Kalouska – a pro nás všechny

Často se zde píše, zda mají lepší daňové podmínky živnostníci nebo zaměstnanci. I já snad mohu trochu porovnávat. V naší rodině jsem já už přes čtvrt století živnostníkem, manželka celoživotně zaměstnancem. Celou tu dobu spolu pochopitelně neustále komunikujeme, spolu prožíváme pocity, radosti i strasti, výhody i nevýhody jednoho i druhého.

Chtěl bych se zde zastat živnostníků – tedy lidí, kteří při své obživě jdou do rizika. Riziko je prekérní věc. A celoživotní zaměstnanec má asi nejmenší právo kritizovat jeho tíhu, protože si ji nikdy sám pro sebe netroufl zvolit.

                Mnohé o nevýhodách živnostničení už pěkně napsali například Jana Kolářová nebo Karel Kříž. Vzpomínám si matně například toto:

-          Pro zaměstnance je špičkový pracovní výkon maximem, co se po něm chce, pro živnostníka minimem – minimálním předpokladem, k němuž se musí přidat ještě spousta dalších splněných předpokladů, aby živnostník získal zákazníka a došel až k tržbě na svém kontě…

-          V případě nemoci (kromě té opravdu velmi závažné) se o živnostníka finančně vlastně nikdo nepostará. Několik týdnů bez peněz může být pro něj likvidační. To zaměstnanec je na tom v případě i běžné nemoci podstatně lépe.

 A dalo by se dlouho pokračovat…

Co mně ale hodně udivuje, jsou řeči a názory, že živnostník vlastně platí nižší daně než zaměstnanec, protože jeho daňovým základem není celý jeho hrubý zisk, ale jen jeho část. Kdežto u zaměstnance je daňovým základem celý jeho plat. A že by se to mělo změnit v neprospěch živnostníků.

Toto považuji za hodně velký omyl (nebo nespravedlivou úmyslnou účelovost). Vezměte si jen živnostníka, který má aspoň jednoho zaměstnance.  Živnostník platí kromě celé sociální a zdravotní daně za sebe ještě i podstatnou část sociální a zdravotní daně za své lidi. Kritici, představte si to naopak – že by zaměstnanci platili celou svoji sociální a zdravotní daň plus ještě třeba třetinu sociální a zdravotní daně za svého chlebodárce. Logiku by to mělo – on jim přece dává obživu. Dovedete si představit, jak by třeba odboráři vřískali, kdyby se toto mělo zavést?

A tak si myslím, že přinejmenším by měl sociální i zdravotní daň platit každý celou sám za sebe. Zaměstnanec i živnostník.

A co se týče té běžné daně z příjmu bez přívlastku?

Zde si dovolím jeden nápad. Pro ministra financí, pro parlament i pro užitek nás všech:

Odhlasujte protikrizový zákon, že živnostník, který zaměstnává aspoň jednoho zaměstnance na plný úvazek, bude mít nulovou daň.

Ano, jistě, zaplatí kusisko sociální a zdravotní daně za ty své zaměstnance. Ale za sebe už coby daň z příjmu nic.

Jaké by to mohlo mít důsledky?

Statisíce živnostníků, co jsou nyní bez zaměstnanců, by najednou začaly přijímat zaměstnance.  Vyplatilo by se jim to totiž.

Kdyby v naší zemi ubylo, dejme tomu, půl milionu nezaměstnaných, ušetřilo by se. Nevím přesně, kolik náš stát vynakládá ročně na jednoho nezaměstnaného. Odhaduji na jeho přímé dávky v průměru kolem  jednoho až dvou set tisíc korun ročně.  Ale nejspíše dvojnásobek až trojnásobek  této sumy však jistě jde do nákladů na celé to úředničení s tím spojené – platy úředníků, teplo, světlo, internet, služební cesty, papírování a papírování…  Ministerstvo práce a sociálních věcí v pyšném drahém dobře udržovaném paláci na nábřeží Vltavy… co bývalý okres, to další úřad práce, a také to nejsou žádné laciné barabizny…

Takže – stát by ušetřil na každém z půl milionu nezaměstnaných dejme tomu  půl milionu korun ročně. Vynásobte si  500 tisíc krát 500 tisíc. Nevím, jak vám, ale mi to vychází na 250 miliard korun. Ročně na vylepšení bilance státního rozpočtu.

To je mnohem více, než dosud stát vysaje na klasické dani z živnostníků.

A další příznivé vedlejší efekty?

Živnostníkům by se značně zjednodušilo vlastní účetnictví.

Ubylo by Švarc systému zaměstnávání lidí.

Zrovnoprávnil by se spravedlivý poctivý živnostník (= ten, který všechny příjmy přiznává) s méně poctivým, který zkouší část příjmů před daňovou správou tajit. Nebylo by proč tajit.

Jen ten stát, kde poctiví jsou hýčkáni a všestranně zvýhodňováni, má naději na slušné přežití a prosperitu.

Což by samozřejmě ještě chtělo ztížit podmínky těm nezaměstnaným, kteří pracovat mohou (nejsou staří, nemocní či příliš invalidní), ale pracovní nabídky nepřijímají. Takoví dlouhodobí nezaměstnaní způsobují vlastně trýzeň všem plátcům daní – berou jim jejich vydělané peníze. A kdo způsobuje jiným nevinným trýzeň, ten má ve slušném státě mít několikanásobně větší trýzeň. Tedy – nezaměstnaným na přežití prostředky ano, ale aby to bylo přežívání trýznivé, aby je vše neustále naléhavě tlačilo k tomu najít si práci. A k tomu by se přidala ta nová, statisícová nabídka pracovních míst ze strany živnostníků osvobozených od daně… Pracovní místa by jistě narůstala ještě více než dnes narůstají pole panelů slunečních elektráren nebo pole osázená řepkou olejnou…

Ubylo by stávající administrativní práce mnoha finančním úředníkům, mnoha účtařům a daňařům. Jistě by si našli jinou užitečnou práci, často takovou, která opět přímým způsobem vytváří hodnoty zvyšuje prosperitu státu.

Jo – a abych nezapomněl – nulová daň pro živnostníky je samozřejmě naprosto spravedlivá. Každý občan se totiž živnostníkem smí stát. Pokud zaměstnanec cítí, že by to bylo příšerně výhodné, nechť to jde dělat – nikdo mu nebrání.

Měl bych ještě řadu dalších detailů toho návrhu. Vím, že takto je ten tip nepřesný, neúplný – ale nechci, aby kvůli délce přestal být čtivý. Měl bych i příklady z několika cizích zemí, kde jsem působil – o tom, jak tam nulová daň v určité oblasti obrovsky, miliardově pomáhá státnímu rozpočtu. Příklady neuvedu – ze stejného důvodu.

Tak se zamyslete. A připomínky, prosím konstruktivní. Tedy, nekritizovat cizí nápad bez uvedení lepšího nápadu vlastního. Respekt, uznání a úcta k lidem, kteří mají upřímný nápad, ať jakýkoliv, takto a nejinak cesta k všeobecné prosperitě začíná.