Tak co zase bylo v novinách a co v mailech

Naprosto opačné věci. Nejdříve budu citovat a parafrázovat noviny, pak udělám totéž s dopisy, které přišly na naši mailovou adresu. Sledujte rozdíl, promněte si oči – a ve svém vlastním zájmu, prosím, něco rozumného udělejte.

námět - David Gruber, kresba - Roman Kliský

Noviny:

Mám na mysli ty nejčtenější seriózní, tedy tištěnou MF Dnes, konkrétně palcový titulek na první straně sobotního vydání z 21. 4.:

Stop tupému biflování.  A pod tím je nejčtenější část první strany celá věnovaná tomu, jak si rodiče stěžují, že děti by …se měly učit myslet, utvářet vlastní názory, řešit problémy, rozvíjet kreativitu…

Prostě – shrnuji já -  měly by se učit technikám duševní práce neboli beneopedii. Tedy předmětu o tom, jak se dobře vzdělávat, úspěšně pracovat, spokojeně žít.

Téma v MFD je nosné, pokračuje i dnes v pondělí…

Lze jen poděkovat autorce Kateřině Frouzové, že téma rozviřuje a rozvíjí. Chtělo by to pokračování – a to směrem, který se pokusím naznačit dále.

Maily:

Cituji z dnešního, který je typický pro posledních cca 25 let mé práce:

„…máme po svém prvním víkendovém soustředění Expresní angličtiny … David je výborný (jeho metody rovněž)!!! V žádném případě jsem nečekal, že mě kurz bude tak bavit. Myslím, že i parta se nám tam formuje dobrá. Díky Davidovi a spolužákům jsem si sám pro sebe konečně definoval svoji motivaci ke studiu, po tomto víkendu k ní ještě hodně složek přibylo… (z toho jedna hodně silná a významná, přičemž si ji nechám pro sebe…) Jsem moc rád, že jsem se k němu dostal a už se těším  na další pokračování…“

 Píše to zkušený manažer, pán v nejlepších letech.

A dnes na mém facebooku? Opět cituji jeden příspěvek:

 „…Myslím si že po 22 letech od předání moci by bylo žádoucí aby bylo vzdělání konkurenceschopné se zahraničím. Bohužel, Češi neumí náležitě ocenit lidi jako je ing. David Gruber řadící se po bok předních světových osobností.
Je značná škoda, že se zde preferují zahraniční manažeři které si nechávají platit statisíce i miliony za přednášky. Dosud jsou jen málo trestaní "vědátoři" kteří parazitují na původních vynálezech… duševní práce ing. Davida Grubera. Tito paraziti si účtují mnohonásobně vyšší částky za zkomolený a nepřesný originál, považují jej za svůj. V lepším případě ani neuvádí zdroj,  jak by se slušelo v rámci ochrany autorských práv…

Proč se v tomto státě dosud nevyužívá český potenciál ? Proč se místo desetitisíců utrácí statisíce i miliony ze zahraničí na to, co zde je v mnohem lepší a přijatelnější formě české a srozumitelné pro každého studenta, manažera, zkrátka osob které se chtějí vzdělávat?...“

 Opět od slušného a vzdělaného člověka. Opět typické a v hlavních bodech neustále se opakující už přes dvě desetiletí…

Ta škola, kterou by si ideálně představovali oni nespokojení rodiče, ta zde už dlouhá léta funguje. Většinou pro dospělé a zletilé, ale děti mezi deseti a patnácti lety věku občas ráda přijímá taky. Absolvovalo ji už přes dvanáct tisíc lidí. Nespokojence lze spočítat na prstech - a všichni vykazovali zároveň silné znaky hlouposti nebo nemravných postranních zájmů. Ostatní jsou spokojení až nadšení plus minus zhruba ve stylu toho prvního citovaného mailu.

Tato škola ovšem funguje jaksi ne díky podpoře státních orgánů a institucí, které toto mají mít oficiálně na starost, ale navzdory tomu všemu.

A když se mým žákům díky mé práci s nimi něco opravdu výborně podaří a když jejich pozitivní nezávislé ohlasy a poděkování ocituji, tak se místo hromadné adekvátní aktivní reakce čtenářů dočkám od některých zapšklíků spíše kritiky ve smyslu, že si příliš fandím. (Všem těm jednotlivým pozitivně reagujícím, kteří mi - a tím i budoucnosti svých dětí - drží palce, velmi děkuji.)

Ohlasy jsou nezávislé, citované bez sebemenšího přikrášlení. Čím jsou však ohlasy lepší, tím jsem  v očích zapšklíků a závistivců horší já.

Jakmile vyvolám po něčem masovou celostátní poptávku (například po kurzech soft skills, hospodaření s časem, rozvoje osobnosti apod. v 80. letech a dále), hned se najde řada chytráků, kteří na cizím chtějí rýžovat.

Nemám nic proti těm dobrým a slušným kolegům v branži. Ale kolika z těch napodobovatelů nestojí ani za námahu, nestojí ani za základní slušnost například zařadit mezi pomůcky svých soft skills kurzů nebo doporučit zájemcům o tyto soft skills moji Zlatou knihu komunikace? Ta je jediná na světě dělaná podle multimetod. Tím samozřejmě zastarávají všechny kurzy dělané podle metod – tak jako zastarávají sebekrásněji naleštěné mechanické psací stroje ve srovnání s počítači, mobily, internetem. Ale vygúglujte si někdy, kolik vzdělávacích firem ještě stále ty naleštěné mechanické psací stroje prodává  coby poslední výkřik kancelářské techniky…

A zase – když někde cituji z dopisů té spousty nezávislých svědků, kteří ten propastný rozdíl mezi multimetodami a metodami vidí a cítí, jsem v očích některých pseudokonkurentů nebo jednodušších lidí tím špatným já.

Kdysi jsem dlouhá léta jsem žil v Ostravě, takže se mi chce upřímně zvolat: „Kur.., lidi, dělejte s tím ostudným stavem něco!“

Ale zůstanu zdvořilý – jde přece jen i o mládež. A řeknu raději: „Čerpejte know-how tam, kde je. Nežadoňte o ně tam, kde není a - zdá se - v dohledné době nebude. Ale čerpejte legálně – tedy se souhlasem majitele studny a po dohodě s ním.“

Možná by tímto směrem sympatická paní novinářka z MF Dnes (a vůbec žurnalisté i odjinud) mohli zaměřit svou publikační pozornost. Jinak pořád bude spousta rodičů a dalších lidí v naší zemi, kteří o tomto paralelním školství vůbec nebudou vědět nebo o něm budou mít představu značně povrchní a zkreslenou.

Z tohoto blogu to nejspíše daleko méně lidí rozšíří svým doporučením ke statisícům rodičů než třeba moji zase až ne tak podstatnou, i když milou příhodu ve žlutém vlaku.

Anebo ano?