Rozkvět zbídačelého státu

Ladik Větvička, můj žák kurzu rychločtení a učitel blogování v jedné osobě, mne v těchto dnech oprávněně zdrbal. Za to, že důležitá témata blogů zveřejňuji v tak nevhodnou dobu, že to skoro nikdo nezaregistruje, neotevře, nepřečte…

Protiargumentoval jsem na svém facebooku, že má témata jsou nadčasová a že se k určitému blogu může mnoho lidí dostat třeba i dny nebo týdny po vyjití. Nicméně – beru si radu zkušenějšího blogera k srdci. Ve  vhodnější, čtenější době publikuji téma, které hodně souvisí s kritizovaným posledním blogem. A budu zvědav, kolik lidí si klikne na oba z nich.

Zkusme se ponořit do následujících úvah, v nichž jedna část je realita o minulosti, a druhá část jen představou, prognózou.

Minulost, roky 1986 – 1989:

V době normalizační, kdy se vedoucí pracovníci školili tak nanejvýš o prohlubování zkušeností sovětských soudruhů nebo zvyšování vedoucí úlohy strany (= KSČ) na pracovišti, jsem ve třech televizních seriálech navrhoval školení jiná:

-          Efektivně, tj. rychle a důkladně se naučit anglicky.

-          Všestranně rozvíjet vlastní osobnost.

-          Efektivněji číst a studovat cokoliv, zvládat záplavu informací.

-          Umět dobře mluvit i mimoslovně komunikovat ve všech možných situacích; při prezentacích, poradách, konfliktech, vyjednáváních.

-          Obecně lépe hospodařit s časem, stíhat, plnit si své plány a životní sny.

-          Používat k tomu všemu místo papírových kartoték a mechanických psacích strojů čím dál více osobní počítače, ba dokonce propojení různých osobních počítačů přes síť až do jiných zemi a jiných kontinentů.

Podrobnosti jsem právě uvedl v minulém blogu.

Mladší generace si to už těžko dovede představit, ale kromě cca pěti procent obyvatelstva jsme s tvůrčím televizním štábem byli za stejné exoty, jako by byl dnes někdo, kdo by do stovek dnešních školení soft skills zařadil školení na téma „Zvyšování dojivosti krav na chozrasčotním principu zářných sovětských kolchoznic“. Tak nová naše témata byla.

Obrovské hospodářské šance, kterou tehdy na začínajícím trhu znamenala moderní výpočetní a komunikační elektronika, se nejlépe chopily USA. A brzy poté asijští tygři. Nemusím snad ve statistikách světového hospodářství a obchodu hledat ty stovky miliard a desítky bilionů dolarů, které na IT vydělali a vydělávají ti, kteří byli prostě o trochu rychlejší než druzí a stihli si know-how patentovat, vyrobit, zobchodovat…

Současnost – tj. kolem roku 2012:

Do roztrhání těla publikuji a učím o tom, že obdobnou bilionovou šanci, jako dříve IT, dnes představuje IP, tj. informační psychologie. A v ní, v oblasti soft skills, přechod od metod  k multimetodám. Obdobná revoluce, jako přechod od papírových kartoték a mechanických psacích strojů k počítačům, internetu, chytrým mobilům.

Zatím je sled událostí takovýto: V knize, článku nebo na kurzu tím hodně lidí nadchnu. Když si totiž na základě multimetod dokážou v oblasti soft skills leckdy poradit i tam, kde váhají a nevědí ani ti nejslavnější zahraniční guru, bodejť by je to nenaplnilo nadšením. Nadšení předávají dál, hovoří o tom se známými, s kolegy. Chopí se toho jiné vzdělávací firmy a (mylně) si vyvodí, že atraktivní je to téma, nikoli jeho ztvárnění do multimetod. A samy vrhnou na trh obdobně nazvané kurzy, ovšem nikoliv s multimetodami, ale klasické – s metodami. Zažil jsem pár pražských vzdělávacích  firem, které s železnou pravidelností kopírovaly - nebo jen kosmeticky upravily - názvy, které jsem těsně před tím průkopnicky proslavil: Emoční management, vitality management, komunikace s komplikovanými osobnostmi, jak zlepšit svou koncentraci a paměť, řečnické triky, racionální čtení a učení aj.…

Pokud vím, nejméně jedna z těchto vzdělávacích  firem ovšem pod atraktivními názvy nabízela natolik fádní obsah, že se brzy dostala hluboko do červených čísel…

Budoucnost – dejme tomu kolem roku 2020:

Svět běžně používá multimetody (tj. psychovzorce). Už proto, že mezilidská komunikace a růst osobností každého ctižádostivého člověka podle nich probíhá prostě na mnohem vyšší úrovni, snadněji, jednodušeji, s mnohem rychlejším nastudováním než dříve.

Tady bych u své předpovědi nedával otazník, ale spíš vykřičník. Jsem si tím stejně jist jako jsem si byl v 80. letech jist tím, že i lidé humanitních profesí budou denně používat počítač. A jako tehdy s informačními technologiemi dnes s informační psychologií zažívám masovou nedůvěru a někdy i zlehčující skepsi. Anebo – u některých schopných (všeho) pokusy o vykrádání tématiky kurzů.

Kde ale otazník dávám, to je záležitost, kdo na tom šíření multimetody vydělá ty své biliony. V tom minulém blogu jsem už psal, že zde má naše zemička velkou šanci na prvenství. Ale zveřejnil jsem to pozdě odpoledne. A Ladik Větvička mne napomenul, že si vzhledem k tématice nemůžu dovolit mít 250 čtenářů za pět hodin, ale 250 čtenářů za pět minut!

No – jistě to poněkud přehnal, i když se rád budu mýlit. Každopádně, milí čtenáři, zamyslete se – při pátku a možná i při víkendu.

Chcete přece žít ve férové rozkvétající zemi…

Hodně úspěchů!