Reklama je opakovaný klam

Asi to paní Čeština ani tak nezamýšlela – ale v tomto případě je nevědomky mimořádně výstižná: Pojmy „reklama“ a „klam“ mají společný slovní základ. A mezinárodní předpona „re-“, jak všeobecně známo, vyjadřuje opakovanost. Reedice, revize, reakce, reprodukce, rekvalifikace…  Reklama je zkrátka klam lidstva, který nám je tlačen do mozku znovu, znovu a znovu.

Člověk se nepřestává divit, co všechno dokáže klam reklamy (a propagandy, a PR a toho všeho příbuzného) udělat i s mozky lidí dospělých, vzdělaných, zkušených a protřelých životem.

Možná jste slyšeli o tzv. „spin doctoringu“ – manipulační metodě na vytváření falešného veřejného mínění – podle toho, jak se hodí dostatečně bohatému zadavateli pro jeho sobecké cíle. Já tuto a podobné metody chápu následovně: Do oběhu se pustí nějaká fáma; čím více goebbelsovsky opakovaně a čím více mainstreamově, tím je to účinnější. Typickou vlastností jakéhokoliv drbu či pomluvy je to, že začíná jako nenápadná tichá nesmělá pravděpodobnost a možnost - a končí jako nápadná jistota; jistota tak skálopevná, tak hlasitá a sveřepě masami zastávaná, že ty masy jsou schopny lynčovat kohokoliv, kdo by se jí vzpouzel. Takže takováto vhodně zvolená fáma se vypustí – pak se chvilku počká na její logický vývoj – a pak se otestuje v pragmatickém průzkumu veřejného mínění.

Také už se obecně ví, že leckteré agentury na jeho výzkum vybírají ze svého velkého úplného reprezentativního vzorku respondentů ještě další mnohem menší subvzorek přesně podle toho, jaké si zadavatel (třeba politická strana) přeje výsledky. O tom už štěbetají vrabci na střeše. „Nepotvrdíš-li naši žádanou hypotézu o nesmírné preferovanosti, milá průzkumná agenturo, tak se příště obrátíme na jinou agenturu a ty zkrachuješ,“ naznačí zadavatelská politická strana nebo firma – a významně si při tom poklepává na svůj naditý měšec.

A tak se ničí féroví politici, kteří vadí nějakým jiným, více pragmatickým až mafiánským, tak se tvoří složení parlamentů a vlád, tak se vlastně kupují a prodávají celé státy…

Lidé by se měli naučit nepodléhat takovémuto vymývání mozků. Měli by znát psychologické principy informační manipulace. Nejen obyvatelé chytří a zvídaví, ale i celé masy obyvatelstva.

A kdo je zodpovědný za to, aby masy něco povinně znaly? Který resort? Není to ani vnitro, ani stavebnictví, ani obrana. Ale – je to školství.

Jestli je něco třeba dát do školních osnov s naléhavostí, že včera bylo pozdě, tak je to výuka obrany proti manipulaci, výuka psychologie pomluvy, výuka psychologie lidské závisti. Výuka poznání, proč k těmto metodám jejich autoři sahají a jak jsou tito autoři ubozí. A nejen výuka, ale i důsledná kontrola, že to žactvo zná. Výchova k tomu, že se to prostě nedělá. Tedy i důsledné zkoušení. Neznáš všechny ty principy manipulace, neznáš protiprávnost klamavé reklamy? Neumíš to poznat v tisku, v televizi, na internetu? Nebo to dokonce sám na jiné lidi zkoušíš praktikovat? Pak nedokončíš základní školu, nevyděláš nikdy v životě více než minimální mzdu.

A dokud to v osnovách řádně nebude (já po třicetileté zkušenosti s pružností našeho školství v zavádění potřebných novinek tipuji termín zavedení výše uvedeného do osnov na „NIKDY“), dokud to tam tedy řádně, soustavně a vynutitelně nebude, tak prosím rodiče, aby tomu aspoň soukromě naučili své děti.