Proč nemáte takový úspěch, jaký si zasloužíte?

Úspěch je sladké slovo. Všichni po něm tak či onak každou chvíli zatoužíme. A v drtivé většině případů ty myšlenky na úspěch mají podobu takovou, že by tedy ten náš úspěch mohl být větší, než aktuálně je. Mnohem větší. 

Výjimky jsou řídké. Téměř nikdo z nás nemá na životní vyrovnanost Karla Gotta. Ten se na sklonku svého života - vědom si brzkého přechodu z pozemské do nebeské koncertní síně - vyjadřoval ve smyslu, že mu život dal maximum, co mohl. A že je s jeho koncem klidně a vyrovnaně smířený.

Tak proč nedosahujete vysněného úspěchu vy?

Především: Zřejmě nemáte ujasněno, co přesněji rozumíte pod svým úspěchem. Klidně to může být něco výrazně jiného, než si myslí lidé kolem vás, vaší přátelé na sociálních sítích.

Pro mne stojí velmi vysoko na žebříčku podmínek úspěchu volný čas. Do šedesáti let věku jsem jej měl pomálu – vlastně jen práci a nutné přestávky v práci. Ještě že jsem ji měl tak úžasnou. Teď už je to s poměrem pracovního a volného času u mne mnohem lepší. Čas a klid, nerušený zvoněním nebo jinými melodiemi mobilu. Nerušený běžnými hluky velkého města. Čas na prožívání přítomného okamžiku, na uvědomování si sama sebe a světa okolo. Toto není pro mne všechno – ale je to pro mne mnoho. Odpracoval jsem si to, dospěl jsem k tomu.

Tak si ta specifika vašeho pojetí úspěchu promyslete. „Pro námořní loď, která nemá jasný cíl, je každé počasí špatné,“ řekl známý ruský politik Michail Gorbačov.

Další možnou příčinou je to, že se neumíte dostatečně a soustavně povzbuzovat. Kolem nás je (a byla a bude) spousta stresujících faktorů. Ve společnosti, v politice domácí i zahraniční, v hospodářství…

Lamentujete? Říkáte si „To je hrozné, jak jen můžou… všechno je v háji… jak teď budu žít?…“ Ano, na upuštění páry krátkodobě takové myšlenky svůj význam mají. Včetně jadrného zaklení, jak to situačně známe třeba při momentálním nezdaru od vrcholových sportovců.

Ale po tomto prvním reflexu bychom měli vyvažovat ve své mysli negativní vlivy těmi pozitivními. Kdo nevyvažuje, ten zamrzne, zatvrdne, ztrácí akceschopnost. Kdo vyvažuje, kdo se dokáže povzbudit – myšlenkou, procházkou v přírodě, osvědčeným nebo novým kulturním či sportovní zážitkem, sprchou, saunou, rozhovorem s blízkým člověkem nebo i krátkou relaxací – ten je více akceschopný.

A úspěch přichází s akcí, nikoliv s pasivitou.

Akceschopnému to lépe myslí, akceschopnému to lépe komunikuje, akceschopný má pryč běžné bariéry svého tělesného a hlavně duševního výkonu.

A kde je výkon, tam se daří. Hlavu vzhůru!

Shrnutí:

1. Než začnete lamentovat nad svým malým úspěchem, specifikujte si, co konkrétně znamená úspěch právě pro vás. Může to být velmi vzdáleno úspěchu, jaký vyznávají hvězdičky bulvárních médií.
2. Povzbuzujte se. Naučte se to a udělejte si z toho návyk. Když kolem vás převažují vjemy negativní, tak nechť to z vašeho nitra vyvažují podněty pozitivní. Rovnováha je potřebná a skvělá věc.
3. Pozitivní myšlenka sama o sobě vám nevydělá ani korunu navíc. Ale správně vás nastartuje. Je to skvělý benzín do vašeho auta úspěchu. A když jej v nádrži máte dost, tak pak už jen šlapejte na plyn.