Pojistěte se proti zvěrstvům politiky III – Není nutno, aby…

Leckdy je člověku neveselo. Možná i bude hůř. Co je lepší – smutnit nad zkažeností a nespravedlností světa, anebo aktivně, zvesela a s chutí promýšlet a trénovat sebeobranu? Jasně že to druhé – a pokud možno pravidelně a opakovaně!

Proto o té sebeobraně píšu sérii. Jedničku a dvojku těchto vašich zbraní v kostce najdete snadno pod tímto článkem.  Dnes se zamyslíme, jak pro sebe ochránit jeden z nejvzácnějších statků, které nám život nabízí.

Jde o statek, který má oproti penězům, zdraví, psychické kondici, čístému svědomí, přátelům a všem dalším pozitivním hodnotám jako jediný jednu nepříjemnou vlastnost: Ztratíte-li jej, promrháte-li jej, už nikdy se ta ztracená a promrhaná část ani kousíčkem neobnoví, nevrátí.

Ano, mluvím o čase, o využití času života, o hospodaření s časem. A hned mám, přátelé, „takovou kontrolní otázečku“, jak je míval poručík Troník (M. Donutil):

Berete si dostatečně k srdci poselství nějaké písničky, když je chytrá a navíc se vám hodně líbí?

Pokud ano, tak už si teď, při úvahách o správné náplni času vašeho života, bez mého zbytečného připomínání notujete:

Nemít prachy – nevadí!

…

Zažít krachy – nevadí!

…

Zažít nudu – to VADÍ, to VADÍ…

NA na na na, NA na na na, NA na na na, na na na na náááá…

Při svém time managementu nezapomínejte na tuto vysoce profesionální písničku o nesprávné a správné výplni času života. S úctou k autorům Svěrákovi a Uhlířovi. A k Janu Werichovi, podle jehož pohádky byli Tři veteráni natočeni. Musím je zde jmenovat jako autory. (Sám nemám rád, když na mne někteří čeští lektoři  time managementu ve svých kurzech zapomínají coby na autora a průkopníka a hrabou výdělky jen pro sebe, jako by se nechumelilo. Jako by nápad učit lidi systematicky hospodařit s vlastním časem nebyl ničí, jako by přišel do naší země jen tak jaksi sám, nebo nanejvýš z oněch vševědných USA. Takže – co nemám rád sám (= zamlčování autorů), nedělám druhým.)

Následuje tedy desatero principů, co s časem. Bez učeně se tvářících grafů, bez kvadrantů, bez manažerské hatmatilky. Píšu to o víkendu, kdy není zrovna počasí na výlety ven. Poseďte, zamyslete se, život máme všichni jenom jeden.

Zaprvé: Prvním bodem je prosté motto, které mi z mnoha let věnování se těmto záležitostem utkvělo nejvíce: „Budeš-li věnovat čas tomu, co nepotřebuješ, bude ti scházet čas na to, co potřebuješ.“

Zadruhé: Citujme výroky dvou slavných Rusů: Lev Tolstoj kdysi řekl: „Člověk by měl mít jasnou představu o cestě životem, kterou se vydá. A má-li ji, už nemůže příliš zabloudit, i když musí počítat s tím, že po té cestě bude občas klopýtat.“ A teď Michail Gorbačov, poněkud nedávněji: „Pro loď, která nezná směr, je každé počasí špatné.“  

Zatřetí:  Té jasné představě o cestě životem se někdy říká „celoživotní vize“. Požadavky na ni jsou dva, náramně navzájem protichůdné. Vize musí být dostatečně stabilní, ať ve svém snažení neskáčeme ode zdi ke zdi. A ovšem zároveň dostatečně pružná, přizpůsobivá razantně se měnícím podmínkám a okolnostem.

Začtvrté: Rozpor v požadavcích na vizi se řeší tak, že se jednou (třeba dnes) v klidu zamyslíme, co chceme být v životě za člověka. Jak chceme, aby nás vnímali ostatní. Jak chceme vnímat a vážit si sebe sama. No a k těm vizím děláme revize. Korektury. Občas malé, jednou za delší čas větší. Někdy pravidelné, protože nastal čas, jindy nepravidelné, protože do našeho života zasáhla menší či větší změna. Změna školy, partnera, zaměstnání, místa života… Správně stanovená a správně korigovaná vize je základ, od ní se vše odvíjí.

Zapáté: Se špatnou vizí můžete mít deset drahých plánovacích diářů nebo softwaru, sto manažerských rad na různé termínované či netermínované plány, úkoly, úkony, kroky… A čím více se do toho (bez vize) zanoříte, tím lépe a správněji pláčete… ovšem, na nesprávném hrobě. Se správnou vizí stačí pohodlný postup „každý den trochu tomu věnovat“ – a život vypadá mnohem krásněji!

Zašesté: Zdokonalujte se. Fyzicky se lze zlepšovat jen do určitého věku, v oblasti psychické rovnováhy, nadhledu, zralosti však celý život. Vaše zdokonalené nitro je ten nejpevnější trezor. Je to banka, která nikdy nezkrachuje, jak říká úspěšný žák Radim Jančura.

Zasedmé: Oficiální školství je podle mne zaměřeno tak, že nejvíce pozornosti, času, energie směřuje tam, kde máme největší nedostatky. Tam nás systém známkování nejvíce „drbe“, tam nás nutí nejvíce a nejdéle se doučovat, napravovat, opravovat. Zkuste to jinak: Učte a zdokonalujte se především v tom, v čem jste přirozeně dobří a lepší, a co vás zároveň nejvíce zajímá a baví. Neopravujte své slabosti, zesilujte svou sílu. Tou silou si vydělávejte – a zboží a služby z oblasti své slaboty si za to kupte.

Zaosmé: Vedle Rusů se sluší citovat i z opačného zeměpisného směru, tedy Němce: „Morgen, morgen, nur nicht heute, sagen alle faulen Leute.“ Dělejte tedy nepříjemné věci hned. Zbavíte se toho, aby vám strašily v mozku. Leda blázen by si chtěl kazit co nejdelší čas tím, že se mu v hlavě pořád prohání myšlenka na odkládanou nepříjemnou povinnost.

Zadeváté: Proti prokrastinaci (nutkavému odkládání naplánovaných úkolů, zejména studijních) už existuje spolehlivý lék – psychovzorec profesionální koncentrace. Tisíckrát jsem jej opakoval v knihách, kurzech, televizním seriálu. Přes půl století jej s radostí a spokojeností využívám pro sebe sama. Vygúglujte si, najděte si.

Zadesáté: Inspirujte se dalšími citáty, ba životními krédy dvou lidí, kteří praktikovali nejlepší time management na běh. První z nich na 1500 metrů, druhý z nich na pět kilometrů, deset kilometrů a maraton.

Sebastian Coe: „Patnáctistovka je fyzicky velká, téměř nesnesitelná dřina. Kdo jí běží nejrychleji, ten se namáhá nejkratší dobu.“  A tak „lenošný Coe“ vytvořil světový rekord.

Emil Zátopek: „Když se ti zdá, že už nemůžeš – přidej!“  A já dodávám – nejen v běhu, ale ve všem.

Moudré zamyšlení přeji a palce tradičně držím také.