Plynulá angličtina za dvě hodiny – šílenství klamavé reklamy…

…dosahuje nebývalých výšin. Zkoušel jsem klikat na takovýto odkaz, antivirový program mne zabrzdil. Ale dovedu si představit, co tam asi je. Leštěný prd, řekl by jeden známý bloger.

Doba, za kterou různí vykukové slibují, že vás oni nebo jejich pomůcky či metody naučí anglicky, se povážlivě zkracuje. Slibování zázraků začalo někdy v devadesátých letech heslem „anglicky za tři měsíce“. Toto je opravdu, opravdu na samé nejzazší hranici dosažitelné reality, na nejzazší hranici možného zkrácení učebního procesu z klasických šesti let chození do nějakého běžného kurzu dvakrát, třikrát týdně a přitom dosažení pokroku z praktické nuly někam k úspěšně složené nejčastější světové seriozní zkoušce First Cambridge Certificate in English, neboli FCE. Ano, bydlet v anglicky mluvící zemi izolovaně od ostatních Čechů a Slováků, ano, chodit tam osm hodin denně do solidní jazykové školy, ano, mluvit, číst, psát, naslouchat i mimo školu celé dny, ano, znát a používat všechny reálné vymoženosti fungování paměti a koncentrace, ano, znát spolehlivý lék na prokrastinaci, ano, dřít jazyk tak, že každý den bude psychicky citelně bolet – pak se dá hovořit o třech měsících, a to i pro ty, kteří nejsou na samé špičce mimořádného jazykového nadání. Je to něco jako uběhnout 100 metrů za pouhých deset a půl vteřiny. A není to úkol zdaleka pro každého.

U „anglicky za tři měsíce“ z devadesátých let ovšem  nezůstalo. Pak se objevily slogany typu „využila naši metodu a za dva týdny již plynule mluvila anglicky“ a obraz šťastné dívky se sluchátky na uších. Pak další reklama, že prý to jde za jeden týden.

Některé „vyčůrané“ firmy mají takové nabídky ve více státech. Jejich chytrolíni dobře vědí, že například u nás v České republice nekriticky zbožňujeme vše západní a při úvodu věty „američtí vědci zjistili, že…“ se my Češi myšlenkově stavíme servilně do pozoru a panáčkujeme jako pejsci; ale na druhé straně že v Polsku berou špičkového domácího pedagogického odborníka rovnoprávně s odborníkem světovým. Nebo si domácího cení i trochu výše – je přece vlastenecky jejich. Takže ti „angličtinoví zázračníci“ u českých webů uváděli, že účinnost jazykového zázraku potvrzuje nějaký „profesor Brown“ nebo „profesor Courtney“, ale u polských webů odklik s podobnou ikonkou uváděl, že účinnost téhož jazykového zázraku potvrzuje a doporučuje „profesor Nowicki“ nebo „profesor Przewalski“. Haha.

No – haha – moc k smíchu to není. Kolik stovek milionů korun zaplatili naivní důvěřivci od roku 1989 jen v naší zemi, to už asi nikdo nespočítá. Suma je to takříkajíc nedozírná.

A vyčůránci, povzbuzeni úspěchem některých sobě podobných, svou drzost stupňují. Jsem zvědav na nabídky typu „angličtina za třicet minut“, „angličtina okamžitě“, „angličtina vámi zvládnutá ještě dříve, než jste se vůbec začali učit“. Jen – jako vždy v podobných případech – napaplejte, lidičky, své penízky ve výši hodně několikanásobné oproti běžným zvyklostem v této oblasti.

Kdepak! Seriozní český špičkový odborník se pozná podle toho, že je na cenové hladině aspoň desetkrát, dvacetkrát nižší než jeho obdobně renomovaný americký kolega. Věřte u nás těm, kteří nemají okázalou spotřebu, kteří jezdí staršími auty, nemají okázalé dovolené, okázalé bydlení ani okázalou kancelář a mobil mají skromný tlačítkový :-).  A hlavně - nemají žádnou masivní drahou reklamu. To je důkaz nad důkazy, že jim jde hlavně o věc a nikoliv hlavně o vaši peněženku. Dobrého učitelského odborníka je třeba déle na internetu hledat, když přitom nevšímavě míjíte nabízitele s nejukřičenější imidžovou reklamou.

Dříve jsem si myslel, že rychle zvládnout angličtinu touží především lidé intelektuálně zdatnější – že je to zkrátka jiná skupina obyvatelstva než třeba hospodyňky s nízkým vzděláním, na které se zaměřuje reklama na prací prášky (nic proti hospodyňkám ani nic proti pracím práškům jako celku). Že člověk toužící zvládnout tento jazyk, který už ani není cizím jazykem, ale druhým jazykem každého na zeměkouli, se pídí a ptá:

• Jak ses nabíziteli, učil jazyky a učil obecně čemukoliv ty sám? Míval jsi po celý školní život písemky jazykové, ale i matematické a fyzikální (tam se schopnost rychle správně ukázněně myslet projeví nejvíce) dlouhé roky jako první ze třídy, za pětadvacet, třicet minut z pětačtyřiceti možných?
• Jak rychle ses učil a skládal zkoušky na vysoké škole? Trochu rychleji než průměr? Dvakrát rychleji? Pětkrát rychleji? Nejrychleji z mnoha set studentů svého ročníku?
• Učil ses sám v lehkých podmínkách, tj. například na filozofické fakultě pět let jednooborové jazykové studium, anebo v těžkých podmínkách při práci? (Druhý případ je pro klienta, který se bude učit při práci, mnohem cennější. Učitel se do něj dovede mnohem lépe vcítit.)
• Nakolik správně mluvíš, nabíziteli, ty sám česky? Řekneš občas slovo „teďka“ nebo „teďkom“ místo jedině správného „teď“ nebo „nyní“? Také ti, nabíziteli, ve tvé řeči občas něco „přijde takové a takové“, zatímco jediné možné jazykově legální je „připadá takové a takové“? (Fráze "přijde mi to takové a takové" je z logického hlediska výrok o budoucnosti; o tom, na co myslí mluvčí právě teď, neříká nic.)

Ale člověk chtivý cizího jazyka se takto většinou neptá. Začasté neuvěřitelně hloupě podlehne načančané reklamě. A pak – pozdě bycha honiti.

Dříve jsem se snažil lidi varovat častěji a energičtěji. Dnes už vidím, že lidskou povahu jen tak snadno nezměním. Takže – každý svého štěstí strůjcem.

Dnes už jen veřejně přemítám klidně, nenápadně a jemně – chytrému napověz…