Není úspěch jako úspěch

Chystám úplně novou knihu o různých druzích úspěchu. A chci se s vámi, milí čtenáři, ještě před jejím vyjitím poradit, co by tam všechno podle vaších názorů mělo být. Můžete se tak stát i dílčími milými spoluautory.

Kniha si neklade za cíl vyčerpávající výčet všech druhů úspěchu; chce být nevelká, takříkajíc v kostce, a vystihnout ty hlavní druhy úspěchu. Zatím jsem došel k těmto druhům: Úspěch finančně majetkový, úspěch zdravotní, úspěch sportovní, úspěch kulturní, úspěch vzdělanostní, úspěch rodinný, úspěch vztahový, úspěch duchovní, úspěch společenský (= proslavenost), úspěch komunitně kamarádský, úspěch emoční, úspěch erotický a sexuální, úspěch časový (= vše stíhám), úspěch sounáležitosti, úspěch v sebepoznání.

A nakonec – úspěch vyváženosti všech typů úspěchů…

Samozřejmě preferuji dosahování úspěchu win-win strategiemi – tedy ne na úkor svého okolí. Samozřejmě netvrdím, že jsme při dosahování  úspěchu v ideální společnosti typu „s poctivostí nejdál dojdeš“, ale ani ve společnosti čistě mafiánské. Něco mezi – jak kdo a jak kdy…

U úspěchu finančně majetkového jsem si do knihy připravil určitý výčet jeho znaků. Podle toho výčtu poznáte styl knihy – aby se o vážných věcech dobře četlo, tj. občas i nevážně a s humorem. Pokud máte k výčtu druhů úspěchu (viz výše) nebo k výčtu znaků finančně majetkového úspěchu (viz níže) nějaký další tip, prosím, napište mi na [e-mail]. Ty tipy, které mi budou připadat zajímavé, tam přidám – a samozřejmě uvedu vás jako jejich autory. Napište také, zda vás mohu v citaci uvést celým jménem nebo nějak jinak.

Úspěch finančně majetkový beru jako jeden z mnoha. Těžko jednoznačně říci, jak hodně důležitý – každý má právo na svůj názor. Nicméně je to druh úspěchu, který je nejvíce nápadný. Zde jsou podle mých prvních úvah jeho znaky: Lidé po jeho dosažení

-          se mohou do konce života jen válet a nemusí už ani den být někde zaměstnaní,

-          nebo si mohou nabrnknout armádu nebo chodit celý zbytek života na ryby (znáte přece film Tři veteráni o třech úspěšných podle pohádky Jana Wericha),

-          nebo – zobecněno – se mohou celý zbytek života od rána do večera od pondělka do neděle věnovat své nejoblíbenější životní činnosti – a dosaďte si tam každý to své,

-          mohou mít v Praze dům, tři domy,

-          mohou žít podle hesla „s penězi do hospody lez“,

-          mohou každý den, tedy i každý všední den, spát třeba do deseti dopoledne,

-          nemusí už nikdy podstupovat žádnou větší tělesnou námahu, nemusí už nikdy brát do rukou nic nepříjemně těžkého, mohou zkrátka všude chodit nebo jezdit s prázdnýma rukama, nalehko; na odnos mají lidi,

-          nemusí udělat ani jeden krok zbytečně; kdykoliv kdekoliv se jim přestane chtít kráčet, zavolají si taxi nebo soukromou helikoptéru,

-          se mohou naprosto izolovat od blbců, od úředních povinností (delegují, zplnomocní své sluhy, asistenty),

-          se mohou navždy izolovat od zimy uvnitř budov i venku (vždy si dostatečně zatopí, vždy se mohou přesunout a žít kdekoliv na zeměkouli); izolovat od plískanic, zamračené oblohy, nevlídné lezavé mlhy; „money, money, money, always sunny, in the rich man´s world“ – zpívá skupina ABBA ve svém velkém hitu, a zpívá to od srdce, zářivě a s chutí,

-          nemusí nikdy šetřit na jídle a mohou mít na svém stole nejvybranější lahůdky třeba desetkrát denně; mohou mít tolik piva jako zřízenec výzkumného ústavu pan Kolbaba (Vladimír Menšík) ve svém zhmotnělém snu ve filmu „Kdo chce zabít Jessii“,

-          mohou mít všechno, co si pořizoval Bohuš Stejskal (Bolek Polívka ve filmu Dědictví); bazén, pštrosa, barevnú televízu… Dva nebo tři stejné obleky z módního butiku, z nichž ani jeden ho netlačí na kul… Dále Vlastičku i Irénku, anebo jiný den možnost jet do Brna rychlým autokarem zcela bez bab…

-          mohou všeobecně denně zažívat neskonalou hromadnou přízeň opačného pohlaví; zejména muži to tak často potřebují a s desetimiliony na kontě i mohou; ženám místo tučných kont stačí krása;

-          mohou si sponzorskými dary koupit vděčnost, přízeň, obdivně rozzářené oči spousty běžných prostých lidí,

-          mohou řadu běžných lidí stavět do pozoru,

-          mohou jezdit nejluxusnějšími auty, a v málo civilizovaných státech i hodně přes míru nejvyšší  povolené rychlosti bez nebezpečí fatálního postihu,

-          mohou letět (létat) letadlem z Evropy do Austrálie první třídou, kde každé sedadlo se dá rozložit do tvaru postele, a tak tuto dlouhou cestu vlastně příjemně prospat a na letišti Kingsford Smith v Sydney vyskočit z letadla svěží jako rybičky,

-          mohou korumpovat všude, kde to jde – a v mnohých státech to jde opravdu mnohde,

-          mohou dělat kariéru v politice, třeba i kandidovat na prezidenta,

-          mohou si zajistit tu nejkvalitnější lékařskou péči; lázeňskou péči, další možnosti údržby zdraví, fyzické kondice, prodloužení mládí,

-          oproti chudým mají obrovské možnosti, jak zvýšit své bezpečí, ochránit se před kriminalitou,

-          mohou mít celoživotně to nejkvalitnější vzdělávání,

-          mohou totéž zajistit v nejvyšší kvalitě svým dětem,

-          mohou sponzorovat záležitosti a lidi, které pokládají za nejvíce férové a potřebující,

-          mohou finančně podporovat slušnost, spravedlnost, chytrost v boji se zlem, hloupostí a zlobou

-          atd.

To všechno lze pořídit za peníze. Plus všechno další, o čem zpívá Richard Müller v písni Hapky a Horáčka o krásné věci štěstí. Plus téměř nekonečný výčet dalších záležitostí.

Člověk, který těmito statky ve společenské konverzaci okázale opovrhuje („nic z toho mne nezajímá, absolutně po tom netoužím“), zpravidla působí dojmem naivky.  Stejným naivkou je však i ten, který tento druh úspěchu považuje za jediný nebo neoddiskutovatelně hlavní...