I dalším cizím jazykům. A to v naprosté pohodě, samovolně, krok za krokem. Nebo alespoň národ zdokonalí, odbourají hrozbu věčného začátečnictví. Bohužel tím národem není národ náš, ale...
...ale národ polský. Ten národ, který jde v posledních letech tak úžasně ve vývoji vpřed. Který po roce 2010 úspěšně staví tisíce kilometrů bezvadných, většinou neplacených dálnic, zatímco my jen desítky, draze placených. Který za posledních pár let zvedl v průměru reálné mzdy obyvatel (ne nominální, reálné) o pětadvacet procent, zatímco u nás... ech!
Prostě jsem si vzal náhradní volno za proučený celý víkend a při cestě do polských horských lázní pustil rádio. S blížící se hranicí v Těšíně vždy měním českou stanici za polskou, aby to bylo stylové a abych se psychicky rozehřál na řeč, kterou jsem se sice nikdy v žádné škole nebo kurzu neučil, ale kterou budu za chvíli používat s cílem nebýt k rozeznání od tamních rodilých mluvčích. Ke komu se totiž Poláci chovají jako ke svému, ten má veliká privilegia. Už jen v nabídce potravin je všeobecně známo, co nabídnou v exportu cizincům a co u nich doma jejich „našincům“.
Odbila jedenáctá hodina. Polské státní rádio Jedynka hlásilo zprávy. Docela stručné.
První byla o nové polské internetové mapě nebezpečí. Každý si bude moci najít, kde je nehoda, kde se vyskytují podezřelá agresivní individua, kde hrozí nějaká přírodní katastrofa...
Druhá byla o tom, jak „cestovní kancelář“ Frontex opět převezla více než šest tisíc migrantů přes moře do Evropy.
Třetí zajímavost byla o tom, proč někteří lidé pijí hodně kávy a jiní málo. Že za to může podle výzkumů nějaký gen atd.
Celkově asi tři minuty, normálka. Hlavní úžasné překvapení přišlo hned poté. Přečetli totiž tytéž tři zprávy ještě anglicky, německy a rusky.
Z hlediska vědy lingvopedie (= věda o tom, jak se efektivně učit cizí jazyky) není lepšího procvičení než takovéto. Posluchač má z mateřskojazyčné verze nazjišťováno, o co jde. A když pak totéž vzápětí poslouchá v cizím jazyce, tak mu stačí zpětně poznávat; a porozumí takto mnohem více, než kdyby musel cizojazyčnou verzi poslouchat jako první. Je to tentýž princip jako cizojazyčný film s titulky v mateřském jazyce diváka, které o zlomek sekundy předcházejí mluvenému slovu herců.
Vypadalo to, že taková je v polském rozhlase Jedynka praxe přinejmenším každý den v jedenáct hodin; možná i vícekrát denně. Tři minuty, to je asi pět set slov v dané řeči. Poslouchejte toto denně pár týdnů či měsíců – a zvyknete si tak, že po vycestování jste v daném jazyce jako doma. Můžete poslouchat všechny tři cizojazyčné verze, anebo některé ztlumit a poslouchat jen ty, které právě potřebujete.
Jistě – napadá mne ještě spousta možností, že by se to dalo třeba nahrát a pak v klidu luštit slovo od slova, psát na kartičky atd. Nebo nahlas opakovat některé fráze... Ale to už leze poněkud do času a do energie navíc...
Nicméně – čtyřikrát tři minuty denně, nebo jen dvakrát tři minuty pokud vám jde o jediný cizí jazyk – kdo na to nemá? Lituji jen, že jsem toto nezmínil v polské verzi své knihy „Jak se efektivně učit cizí jazyk“, která mi vyšla před měsícem.
Tak to je, když se ve státním rozhlase místo afér a žabomyších válek též profesionálně vymyslí něco užitečného pro lidi.
