Myšlení bolí, dodržování zákonů bolí ještě více

Učitelé si stěžují, že dnešní školní děti se vyhýbají jakékoliv větší myšlenkové námaze a jdou cestou menšího odporu. Ale tak už to podle nezvratitelných psychologických zákonů bývá, že člověk volí to, co je pro něj lepší, a odmítá to, co je pro něj horší. Kde je morálka, ptáte se?

Morálka je zde stále s námi, nevymřela. I na morálním chování, na dodržování školních osnov, školního řádu, na dodržování zákonů a předpisů je něco velmi pragmatického. Když budou všichni (nebo drtivá většina) zákony, předpisy a oficiální pokyny pro školu i praxi dodržovat, celý stát začne raketově prosperovat, prosluní se klidem a jistotou.

A i když těch dodržujících není drtivá většina, ale jen určité nadkritické procento populace, tak to pořád ještě jde. Souhrn dobra a hodnot, produkovaný schopnými  slušnými, drží stát nad vodou. Stát klopýtá, ale nekrachuje.

Pořád to ještě není tak zlé, že by se u nás například  lékaři chirurgové chovali tak pragmaticky jako například značná část politiků. Kdyby ano, tak takoví chirurgové nad pacientem s otevřeným břichem přestanou řezat, zvednou mobil a zavolají nejbližším příbuzným pacienta: „Heleďte, chcete svého (otce, matku, manžela, sestru, dceru, syna…) ještě vidět živého? Tak zaplaťte okamžitě půlku svého veškerého majetku. Jinak mi selže skalpel…“

Všude se najdou černé ovce, ale profese lékaře stále patří k tomu obecně značně nadprůměrnému. Snad každý z lékařů si prošel vysokou školou opravdu poctivou a náročnou. Všeobecné lékařství se snad ani nedá tak flagrantně ošidit jako řada jiných humanitních studijních pseudooborů. Anebo jste už potkali medika, který zároveň souběžně studuje dvě další odlišné vysoké školy?

Hodně Mohykánů morálky a poctivosti se najde také mezi učiteli základních a středních škol. Jsou jistě i v této profesi  flákači a nedoukové, ale je stále mnoho krajních obětavců, kteří v desetkrát náročnějších, desetkrát více ponižujících a desetkrát méně  důstojných podmínkách než před dvaceti, třiceti lety dávají své profesi všechno, volný čas, energii, vášnivé zaujetí…

Nicméně ani silně zakořeněná morální čistota těchto bezejmenných opor společnosti nic nezmůže proti situaci, kdy je slušné chování, vynikající schopnosti a dodržování fair play vlastně trestáno tak strašlivě, že unést to se stává nelidsky těžkým. Řada z vás, milí čtenáři, by jistě mohla vyprávět o svých dilematech na polštářích za bezesných nocí… „Být či nebýt od zítřka také tak trochu svině a mít či nemít  život desetinásobně lehčí?“

Podléhá stále více lidí. Stále více lidí se učí v pracovním procesu vlastně vydírat druhé tím, co mají v ruce za trumfy: Úředním razítkem, postavením nadřízeného, výše postavenými  známostmi, mocí novináře ovlivnit masy třeba i lží atd. A nová generace se tomuto pragmatismu učí – bohužel – většinově strašně rychle a na jedničku s hvězdičkou. Včerejší televizní zprávy opět děsivě ukázaly, jak drtivá je ta většina vysokoškolských studentů, která si neváhá ulehčit studijní a zkouškovou námahu podvodem (opsáním, sehnáním si otázek předem, minireproduktorem  v uchu pod vlasy spojeném se vzdáleným radícím kamarádíčkem atp.)

To vše může mít podobný efekt jako spící atomová bomba. Jakmile množství nebezpečné amorálnosti překročí určitou kritickou mez, může dojít k řetězové reakci.

No – nechci se toho dožít. A tak dnes těmito řádky, tímto varováním, tímto skromným připomenutím přikládám aspoň miligramové závaží na tu dobrou misku vah, která znamená přežití společnosti v klidu a jistotě.

Přiložte své závažíčko taky.