I když čerti a spol. chodí hlavně pátého prosince, svatý Mikuláš má svátek právě dnes. Uvažoval jsem, jaký dáreček bych svým žákům a čtenářům přichystal. Je toho hodně co nás zlobí – ve společnosti, v politice, v mezilidských vztazích. Kdo by netoužil po zlepšení?
Zkušenost však říká, že tři procenta řešení spočívají v tom, změnit jiné lidi, a devadesát sedm procent v tom, změnit sám sebe. Stát se psychicky odolnějším; pozitivně vyladěným, i když z Bruselu nebo ze Sněmovní 4, Praha 1, bijí hromy a blesky a když odtud fouká vlezlý krutý severní vítr. I když potrhlí představitelé různých –izmů po nás chtějí, abychom málem děkovně líbali ruce a nohy zlodějům, násilníkům, vrahounům a dalším podivným existencím.
Změňme sebe, načerpejme sílu – a pak bude větší pravděpodobnost, že zvládneme vydržet, že zvládneme s dobrou myslí změnit i své okolí. Jako první etapu změny bych volil – i vzhledem k Mikuláši – takovou psychohygienu. Sebrání se, návrat k tradičním hodnotám.
Nedávno jsem psal jeden blog, který potěšil hodně lidí – soudě aspoň podle slušné karmy nad 40 a čtenosti nad šest tisíc. Vyšlo to ve vrcholném létě, ale text je natolik nadčasový, že pro ty, kteří na něj ještě neklikli, se dá číst kdykoliv. Zvláště v předvánočním čase.
Jde o návrat k hodnotám. Jde o čerpání síly z příkladu člověka, který si se zlem věděl rady.
Ke knížce, o niž je v závěru toho letního blogu zmínka, mi její čtenáři často píší dopisy.
Paní Lenka mj. píše: „…Synek tu knížku sice dostane až pod stromeček, ale já jsem samozřejmě nevydržela, a můžu říct, že se mi to velmi líbilo…“ A dodává „…kurz jsem Vám také chtěla pochválit. Člověk se dozvěděl spoustu užitečných věcí a navíc to bylo zábavné :) Paměťovou asociační listinu jsem zkusila hned na Břeťovi i manželovi a oba byli překvapení, jak to funguje. Nikdy jsem nic ani vzdáleně podobného neabsolvovala, protože jakmile se někde objeví slovo management, vzbuzuje to ve mě tak negativní emoce, že se tomu spíš snažím vyhnout. .. i jedna hodně zlá zkušenost člověka může dost ovlivnit…“
Věci zkrátka nejsou takové, jak se na první pohled zdají. Jsem zděšen, kdo všechno dnes parazituje na vzdělávacích tématech, která jsem před čtvrt stoletím koncipoval jako kolosální uvolněnou zábavu, jako strhující kulturní zážitek, jako milý dýchánek, kdy mezi nás ve svých přirozených citátech a podobných ukázkách téměř jako živí chodí lidé jako Karel Čapek, Aristoteles s Platónem, moudrý uvážlivý Seneca, chytrý Cicero, Bolek Polívka, Karel Gott, Barbora Špotáková, Emil Zátopek, Jan Werich a desítky dalších, jeden upřímnější a kamarádštější než druhý. Všichni ti velikáni přítomným dobře poradí. Přičemž vlastní učební a paměťové procesy účastníků fungují tím lépe, čím méně si je oni uvědomují. Jako když jdete na strhující kultovní film – a bez sebemenšího volního paměťového úsilí jste schopni dlouho líčit známým dopodrobna scénu za scénou nebo si pískat hlavní melodii…
A co vás mnohdy čeká ve firemním vzdělávání dnes? Sebevědomý a zároveň podbízivý machr v černém obleku, s češtinou ovšem na štíru a tudíž s odbornými vědomostmi logicky taktéž (jenže to na rozdíl od jeho češtiny zkontrolovat nemůžete – a tak jste tomu vydáni napospas). Čeká vás celou dobu puštěný dataprojektor coby berlička jeho chabé paměti; čekají vás prázdné fráze a suché výčty typů a dalšího, znějící ovšem co nejvíce anglicky (ony „managementy“, na něž paní Lenka už byla málem alergická) – a čeká vás samozřejmě tučná finanční pálka, za lesklou kurzovou zkompilovanou kopii téměř taková jako za vzácný kurzový světový originál. Člověk si na takovémto podivném školení – na rozdíl od návštěvy kultovního filmu – často leccos zapisuje – ale nakonec z celého školicího dne ví desetinu toho, co z dvouhodinového strhujícího filmu.
Kdo by pak neměl alergii – bohužel i na ty dobré kurzy?
A tak neváhejte a poslechněte si poučení, které je velmi důležité, ale vůbec, vůbec jako poučování nevypadá. Spíše jako strhující příběh. Klikněte sem, a na prvním řádku pod obálkou první knížky klikněte na zvukové odkazy „úvod“ a „další pasáž“. Zavřete oči – a zaposlouchejte se. Ověřte si tu sílu i mrazení v zádech, s jakými se vracíte do nejlepších dětských let.
A večer zkuste totéž pustit svým dětem nebo vnukům, pokud jsou v tom krásném věku mezi osmi a čtrnácti lety. A možná i starším nebo mladším. A doplňte zvukovou čtenou ukázku výkladem o tom, že i v šedesátých a sedmdesátých letech existovali borci, kteří se svou popularitou vyrovnali dnešnímu Harry Potterovi – nebo jej i předčili; množstvím fotek v našich dětských pokojích a albech, množstvím her venku s kamarády…
Ano, pustíte jim kousek něčeho jako pohádka. Proč ne, když je Mikuláš. Ale málokterá „pohádka“ dodá člověku tolik klidu, pohody a zároveň síly jako tato…
Dobrý poslech
P.S.: Věnuji tisícům svých žáků, s nimiž mne od jejich kurzů pojí celoživotní přátelství, zejména dnes pak Vladimírovi z Plzně, kterému jsem to věnování slíbil. Na fotce to jsem opravdu já - na knižním veletrhu.
