Štěstí a podobné dobré věci se zpravidla budují postupně dlouhou dobu; smůla a neštěstí přichází rychle, ani se nenaděješ. A je zde strach, že se nepříznivá situace bude ještě zhoršovat. Jaká je anatomie strachu a jaká terapie?
Právě nyní je asi nejvhodnější doba na pomoc a útěchu proti strachu. Doba je náročná – a i když jistě přejde a pomine, časem přijdou další náročné situace. Takže je dobré mít lék proti strachu nateď i napotom.
Emoci typu strach vložila matka příroda do psychické výbavy našemu praprapředkovi poměrně moudře. Strach je z kategorie negativních emocí – podobně jako vztek, smutek, bolest a podobně nutí člověka svou nedobrostí, nepříjemností až nesnesitelností, aby se na ni soustředil, aby byl aktivní, aby se jí aktivní činností zbavil.
Co nám nepříjemně neustále dotírá na mysl, to nám prostě není jedno. A co není jedno, to hodláme řešit, že.
Tři základní kategorie negativních emocí jsou strach, smutek a vztek. Každý z nich je jiný; produktivní opatření proti jednomu z nich by u druhého mohla nadělat více škody než užitku. Není zkrátka stres jako stres.
Vzteky a smutky dnes nechám stranou, i když do strachu se může vztek přimísit velmi snadno…
Takže strach: Moudrá matka příroda jej rozprostře po mysli jedince druhu homo sapiens vždy tehdy, když hrozba vypadá, že je silná, silnější – a že může svou přesilou způsobit člověku nežádoucí újmu – neštěstí, ztrátu, zranění, trápení, smrt... Když ta hrozba vypadá slabší, porazitelná, přešaltruje matka příroda v naší mysli na jinou emoci – na vztek, agresi, útok. Když ale ta hrozba vypadá silnější, nepřemožitelnější – a to je nyní náš případ – přešaltruje se na stav zvaný strach a na potenciální reakci typu útěk..
Co se při akutním strachu děje v člověku? Zde jsou tři vlastnosti strachu:
- Obličej člověka většinou bledne (odkrvuje se), oči se více rozevírají, ruce se chvějí a ztrácejí schopnost jemné svalové koordinace, nohy se překrvují a jsou připraveny utíkat pryč. Tělo se potí. Pocit je svíravý.
- V mimoslovních projevech dominuje snaha člověka směřovat pryč od hrozby. Oči těkají (= hledají únik), tělo vyzařuje nervózní neklid.
- Postoj psychiky k předmětu strachu je ambivalentní, dvojznačný. Něco člověka nutká neustále na hrozbu myslet. Ale ty myšlenky jsou zároveň tak nepříjemné, že se jich naše psychika chce zbavit. Na hrozbu tedy myslet nechceme, avšak musíme.
Prvé dvě z těchto dvou vlastností se výrazně projevují hlavně tehdy, je-li hrozba bezprostřední. (Jsme třeba v zoo, hladový tygr utekl z klece a právě nás spatřil.) Pokud nás hrozí napadnout virus třeba ne ihned v následující minutě, ale třeba zítra, za týden, za měsíc, projevují se první dvě vlastnosti strachu mírněji a nikoliv neustále. Hlavně se však projevuje ta třetí vlastnost. První a druhá vlastnost se mohou vzedmout aktuálně třeba tehdy, když vnímáme v médiích zprávu o prvních a dalších mrtvých, o nákaze stále blíže k našemu bydlišti…
Terapie – lék proti strachu
Nejdříve – co by bylo nejhorší: Nejhorší by bylo stále se zoufale strachovat. Kdo nevěří, ať si na kus papíru napíše zřetelným písmem třeba BOJÍM SE KORONAVIRU, pak ať na ten papír upřeně čtvrt hodiny zírá a ať se přitom stále strachuje. A poté ať se sama sebe zeptá, zda se něco změnilo, zda to něčemu pomohlo.
A co by bylo druhé nejhorší? Neustále si říkat „nesmím se bát, nesmím se za žádnou cenu bát!“. Tedy – druhé nejhorší by bylo násilné přímé potlačování strachu ve vlastní mysli. Co je potlačováno, to paradoxně (princip opozice podvědomí) vyvře na povrch s o to větší silou. Nepoučena, chová se takto bohužel značná část, ba většina lidí.
A co je optimální, tedy nejlepší z reálně dostupných možností? Popišme si to v bodech jedno za druhým:
- Uvědomíme si „teď mám strach, teď se obávám, teď se bojím, teď mne to svírá“. A ujistíme se, že to není ani vztek ani smutek, ale právě strach.
- Mějme připravenou akutní relaxační metodu. (Vydýchejme se, protáhněme se, napijme se vody, opláchněme ruce vodou či osprchujme celé tělo, odizolujme se zavřenými dveřmi od rušivého okolí.)
- Pomysleme na nejhorší možnou variantu - a akceptujme ji ve své mysli. Akceptovat neznamená fatálně se s ní smířit. Tedy přijměme fakt, že svět je nedokonalý, často nespravedlivý, a že stát se může komukoliv kdykoliv cokoliv. Toto vědomí je znakem psychické dospělosti. Tímto třetím bodem se dostáváme na dno – právě proto, abychom se od něj mohli odrazit. Kdo si nesáhl na dno, tomu stále hrozí pokles.
- Použijme psychickou teorii relativity na přeznačení (odborně reframing) své situace v mysli. Mysleme tedy na ty, kteří jsou na tom ještě hůře. Stanovme si takovou základnu, která nám psychicky pomáhá – je to v naší moci, nikdo jiný to za nás neudělá.
Body jedna až čtyři můžete provádět sami, ale ještě lepší je hovorem s někým blízkým; sdělený strach = poloviční strach.
5. A pak klaďte svému podvědomí sérii přesně mířených otázek.
- "Je pravděpodobnost nejhorší možné varianty velká a bezprostřední?" Podvědomí většinou odpoví, že ne.
- "Skutečně mě spasí, když se budu neustále strachovat a snižovat tak svou odolnost a kondici?" Podvědomí opět jasně odpoví, že ne.
- "Mohou se věci seběhnout i jinak, než onou katastrofou?" Podvědomí naservíruje užší či širší výběr šťastnějších variant.
- "Mohu podniknout něco konkrétního, abych pravděpodobnost lepších variant zvýšil a pravděpodobnost katastrofy snížil?" Podvědomí nadšeně přisvědčí, že ano. A nabídne varianty: Doplnit zásoby léků a ochranných pomůcek. Upravit stravu. Zaměstnat se nějakou klidnou oblíbenou činností. Odvést myšlenky. Lepší je aerobní činnost; okysličený mozek zvládá každý stres lépe než odkysličený. Psychicky nám samotným často nejvíce pomáhá, když začneme pomáhat jiným, kteří jsou na tom ještě hůře než my. Na toto zdravý selský rozum často přijde tak jako tak.
Jednou jedinou chybou byste tohle vše mohli dočista zkazit – a sice kdybyste si slova z tohoto bodu 5 nekladli formou otázek, ale vnitřně sami sobě nutivě tvrdili formou vět oznamovacích, nebo nedej bože rozkazovacích. Proč je zrovna toto tak důležité, o tom je psychovzorec opozice podvědomí.
6. Nakonec přesměrujte energii svého strachu do těch nabídnutých konkrétních akcí. Možná po určitém odpočinku. A jste-li zaujati konkrétní akcí, nemá vaše psychika ani čas ani prostor se bát.
Aby byl tento návod svou délkou čitelný, musí být nutně dílčí. Úplný návod je v autorově Zlaté knize komunikace, z níž zde bylo hojně citováno a parafrázováno. Kdo ji máte, víte, jak snadno si tam dotyčné pasáže najdete.
Buďte dobré mysli, přeji hodně zdraví!
