Jsme schopni si vládnout? Prohibice a jiné…

„Demokracie je možná jenom tam, kde lidé ctí demokratické principy.“ Moc pravdivé úsloví, které vysvětluje všechny konkrétní průšvihy našeho establishmentu, na něž oprávněně a poněkud bezmocně nadává devadesát procent zdejších nejčtenějších blogů.

Tu úvodní větu jsem zaslechl od chytrého žáka Martina v hospodě po kurzu. On neznal autora citátu, takže jej ani já zde nemohu uvést. Nicméně, musel to být někdo moudrý.

Metanol a prohibice, miliony v krabici od vína, Pandury, letadla Casa, lehké topné oleje, kriminalita některých menšin, kmotři, kupónová privatizace…

Kolik toho už bylo a kolik toho ještě bude? Bohužel – víc a více. Nejhorší na každém nedostatečně či pomalu potrestaném průšvihu totiž je, že posiluje ve společnosti dvojí zničující povědomí:

1. Být darebákem, porušovatelem obecných zákonných i přirozených norem, se vyplatí. Stále více.

2. Důsledně dodržovat tyto normy je nevýhodné, únavné a ubíjející. Stále více trýznivé, až k nepřežití. Stále více vysmívané těmi „chytrými“.

Řešení dobře znám. Jen, připadá mi, je příliš málo lidí chce číst. Mnohonásobně více lidí si sem raději zajde pro krátkodobou emoční úlevu, pro společné vyvztekání se s autorem – kritikem něčeho konkrétního, co zrovna frčí a veřejností hýbe žlučí.

Pokud se ovšem nezmění systém, bude to ovšem stále dokola – jen frekvence a nestydatost průšvihů plus bezmocný vztek kritizujících blogerů budou stále vyšší a vyšší.

Řešení je ve výchově lidí k sebereflexi. Udělám-li něco špatně, nesu za to zodpovědnost – a ve frontě na všechny pozitivní statky, na všeobecnou úctu a váženost, na materiální i mravní bohatství aktivně upřednostňuji před sebou samým všechny ty spoluobčany, kteří to udělali méně špatně než já.

Uvedu příklad: Na rovné suché přehledné široké a bezpečné silnici mezi poli umístil někdo nesmyslnou čtyřicítku. Tedy značku omezení rychlosti.

Normální reakce ve vyspělém bohatém právním státě? Všichni jedou maximálně 39.9 km/h. I ti, co strašně spěchají a pomalost jim zhatí třeba hodně výhodný kšeft. Ovšem – kdekdo z řidičů bez prodlení kontaktuje odpovědné orgány (správu silnic, dopravní policii, místní samosprávu) s tím, ať ten nesmysl okamžitě odstraní. Odpovědné orgány takto učiní – nejspíše v řádu desítek minut. Kdyby neučinily nebo se loudaly, už by je nikdo od zítřka slušně nepozdravil a příště ani nezvolil.

U nás v podobné situaci jedou řidiči v průměru sedmdesát. Spěchající bezohlední třeba devadesát, maximální piráti co to dá – třeba přes sto dvacet. Mravně silní jedou kolem padesátky. A elita národa – třeba čtyři ze sta – jedou skutečně pod čtyřicet. Dnes a denně, od dětství, rain or shine, po celý svůj život. Ze zásady. I kdyby těm čtyřem tou pomalostí unikla největší příležitost jejich života. Možná budou později proti nesmyslné čtyřicítce na patřičných místech protestovat – ale dokud tam ta čtyřicítka je, tak ji striktně dodrží.

Bludný kruh průšvihů se začne roztínat tehdy, když si  ti ostatní těch čtyř ukázněných všimnou – a jednoho zvolí poslancem, druhého ustanoví soudcem, třetího jmenují ministrem a čtvrtého si vyberou za prezidenta.

Základní kritérium členství ve státním establishmentu budiž:  „Jsem ochoten podstoupit velkou trýzeň, obrovské ztráty, ba obětovat většinu svého života pro dodržení pravidel.“ Jsou takoví mezi námi. Žijí většinou nenápadně v ústraní; nebaví je být ostatním pro smích. Jejich politické strany jsou tisíckrát méně placeny než ty nejvolenější, s nejmasovější reklamou a PR.

Začněme bourat bludný kruh tím, že už na základní škole vštípíme celé generaci pravdivý poznatek: „Kdo umí, umí. Kdo neumí, ten o to více imidžuje nebo inzeruje.“ Naučme obyvatelstvo zajímat se nejvíce o ty, kteří mají nejméně billboardů, nejskromnější PR, reklamu blízkou nule.

Až k takovým lidem začnou houfně občané přicházet, až před nimi pokleknou na kolena a uctivě je poprosí, aby vzali ty nejdůležitější funkce ve státě, pak začnou průšvihy řídnout.

Jsem na 99% přesvědčen, že toto nenastane. Místo demokratických principů příliš velká část populace podléhá mediální masáži (= neumí racionální čtení a jiné obrany proti manipulaci). A také ta velká část populace razí heslo „nebuď blbej“. Tj. „neznič si dodržováním zákonů život, nikdo ti za to nic nedá“.  Jistě, nedá. Ale všem vezme. Protože se nectí demokratické principy.

Demokracie je totiž především kázeň. Především právo slušného člověka, hájené všemi prostředky. A bezpráví toho, kdo je neslušný.

No – asi je to marné volání…

Přeji tedy hodně adrenalinu při rozčilování se nad dalšími a dalšími průšvihy, které jistě na sebe nenechají dlouho čekat.