Jak lidská závist rozežírá naši zemi

Pracovat méně pilně a nápaditě než jiní, méně dodržovat zákony, ale mít se lépe – tato podstata lidské závisti stojí v pozadí všech těch různých politických i hospodářských skandálů, které pulsují všemi médii včetně internetu. Rád bych vám ukázal zrůdnost závisti na určité analogii.

Každý zná sport zvaný tenis.  I v něm je řada ostrých, houževnatých soubojů muž proti muži, žena proti ženě apod.  I tam existuje řada rivalit, nevraživostí a závistivých myšlenek. Nicméně občasné drobné nespravedlnosti ze strany rozhodčích rozhodně nehrozí, že by zničily celý sport. Žebříčky mužů i žen se dají jistě označit za spravedlivé. Je přehledně prokazatelné, kdo je lepší a kdo je horší; rozhodují prostě schopnosti a výsledky dosažené při dodržování určených pravidel hry. Žádnému hráči není povolen třetí servis při zkažení dvou za sebou, nebo snad dokonce čtvrtý či pátý. Žádnému hráči se nezapočítává soustavně jako dobrý míč, který letí metr ven ze soupeřova kurtu nebo míč letící mu do sítě. Do špičky je strašlivě těžké se dostat; kdo to dokáže, má tomu odpovídající pohádkové příjmy – ale nejen ty; i špičkové renomé, důvěryhodnost, sílu svého názoru v odborných záležitostech tenisové hry.

                Tenista na pozici č. 4728 v žebříčku ATP nemůže veřejně radit třeba Rogeru Federerovi, jak se správně hraje bekhend; nemůže veřejně prohlašovat, že on sám jej hraje lépe – a požadovat za své pinkání na okresní úrovni stejné nebo větší finanční odměny než vítěz mnoha grandslamů. Takový „rádce“ by se tak znemožnil, že by jej asi tenisová hrající, trénující, funkcionařící i divácká veřejnost poslala do tenisového blázince.

                Ve sportu zvaném tenis je svět jakžtakž ještě v pořádku, abych parafrázoval jeden reklamní slogan.

                Zkusme si nyní představit, co by se stalo s tenisem, kdyby se v něm lidská závist nespoutaně utrhla z řetězu; kdyby v něm začaly vládnout poměry jako vládnou v řadě oblastí politiky či podnikání v naší současné domovině – v zemi české, moravské a slezské. Bude to – na následujících řádcích – samozřejmě sci-fi, fikce. Na strašlivosti té fikce však bude poznat, jak hrůzné je to v jiných oblastech našeho života, kde jsou poměry analogické doopravdy.

                Tenis podle poměrů současné ČR

                Řadě průměrných a slabých hráčů, krajského, okresního či jen rekreačního formátu by začaly vadit vysoké příjmy českých špiček.

„Proč mají mít Berdych, Kvitová, Rosol a podobní za jeden turnaj miliony; já se také umím strefit raketou do míčku; a leckdy i několikrát po  sobě se trefím, dokonce ten míček nejednou i síť přeletí. Všichni se občas trefíme, já i oni – měli bychom tedy mít za tenis všichni stejnou odměnu…“ Takto hlasitě a stále důrazněji argumentují ti podprůměrní, slabí a ještě slabší, avšak rovnostářsky myslící hráči.

No a protože destruktivní závisti v dnešní ČR nic nebrání v šíření, začínají mít partičky podprůměrných s těmito svými názory stále větší vliv.

Partičky si prosadí změnu pravidel: Už nebudou hrát pro diváky dva (nebo dva plus dva) borci proti sobě. To by se příliš ukazovala neschopnost neschopných. Hrát se bude a televize bude přenášet hru jednoho borce u zdi.

Nyní je třeba, aby partičky ostrých loketníků v novém tenise prokázaly před diváky svou špičkovost (a tedy nárok na stejně peněz jako Berdych a spol. či více peněz). Zaváděla by se tedy kritéria kvality nového tenisu.

V prvé řadě správný imidž hráče nového tenisu. Rozhodně sako a kravata. Plus černé polobotky s pěti dírkami pro tkaničky na každé straně. Hrát v tričku a kraťasech automaticky znamená naprostou neprofesionalitu a je ve sportovních rubrikách spřátelených uplacených médií ostře odsuzováno. Štěpánka a Hájka za opakované příchody na antuku u zdi v kraťasech, tričku a sportovních botách dokonce vyloučili ze všech veřejných turnajů nového tenisu u zdi. Údajně za pohrdavé chování k tenisovým divákům. Ale ve skutečnosti proto, že by si někdo mohl všimnout, že i u zdi v tričku pinkají mnohem lépe než ti podprůměrní okravatovaní mafiáni nového tenisu.

Dále: úspěšný borec nového tenisu musí během soutěžního pinkání hlasitě pronášet řadu noblesně znějících anglických frází. Například místo slova „poradenství“ zásadně používat slovo „koučink“. Místo pojmu „chytré myšlení“ pojem „mind method“. Místo slova „lenivost“ slovo „prokrastinace“ apod. Použití českých ekvivalentů místo anglických  automaticky znamená pětkrát nižší kvalitu hry a pětkrát nižší odměnu.

Partičky těch hodně neschopných si dělají masovou inzerci, marketing, reklamu a píár na svou hru. Za své soutěžní pinkání v novém tenisu požadují odměnu ne podle kvality svých úderů, ale podle mohutnosti té své inzerce a reklamy. Berdych si například nedělal žádnou reklamu; stále umíněně tvrdil, že za něj přece hovoří celoživotní výsledky na turnajích. To se ovšem náramně spletl; desetkrát žádanějšími hráči nového tenisu jsou ti, kteří se v reklamě označují za „kouzelné tenisty“, „převratné tenisty“ či tak nějak. Berdycha pomalu už nikde jako hráče nechtějí.

Stále větší váhu pro odměňování a nasazování nových tenistů mívají takzvané dotazníky spokojenosti. Zejména těch dotazníků, které zapšklí nejstupidnější diváci ze závisti vyplňují špatnými známkami, je mohutně zneužíváno jako argumentu proti těm zbylým dobrým a schopným.

Nepinkne si před diváky ten, kdo není certifikován či akreditován. Za certifikártory a akreditující autority se samozvaně prohlašují ne ti nejznalejší a nejzkušenější, ale ti s nejostřejšími lokty a nejvíce mafiánskými způsoby jednání a podnikání.

Úroveň pinkání o zeď v novém tenisu vždy posuzuje skupina „nestranných“ rozhodčích. Stále více se prosazuje stav, kdy za úplatek deset procent z odměny nového tenisty dá ta skupinka rozhodčích takový verdikt, který si uplácející tenista přeje…

No a ti nejlépe hodnocení noví tenisté z ČR pak jako jediní smějí vyjet na mezinárodní turnaje. Vyjíždějí do zemí, kde je tenis ještě v pořádku – do Austrálie, USA, Anglie… Tam prohrávají při běžné hře dvou borců přes síť nejen stále 0:6, 0:6, 0:6, ale většinou za celý set neuhrají ani jediný fiftýn.

Ministerstvo nového tenisu ČR se ve svém paláci důležitě schází, aby hledalo příčiny neúspěchu. Schodek české tenisové bilance neustále roste, už se pomalu blíží ke katastrofě. O moc a vliv na ministerstvu tenisu v ČR bojují různé skupiny. O sport se nestará ani jedna; všechny jen o svá koryta.

---

Uf, to byl ale zlý sen. Ještě že se to u nás neděje v tenisu. Ale jen ve vrcholové politice, leckde v podnikání, podle mých dlouholetých zkušeností mj. začasté a čím dál více v tržním vzdělávání dospělých…

Závěrem? Krčím rameny…