Jak dorovnat mužům nižší penze?

Nerovnost ve výši starobních důchodů v neprospěch mužů už bije do očí. Proto byla zřízena komise pro spravedlivé důchody, a to při Ministerstvu práce a sociálních věcí České republiky. V České televizi to byla první hlavní zpráva.

V čele této komise pochopitelně stanul muž. Jedině muž totiž správně ví, co muži chtějí a potřebují. Ustanovený šéf komise, muž, sice namítal, že záležitost je natolik citlivá, že by genderově vyváženě měli komisi společně a nerozdílně vést jeden muž a jedna žena a rozhodovat jedině konsensem. Ale ministryně práce a sociálních věcí, sama žena, trvala na tom, že v této záležitosti může jedině spravedlivě posuzovat věci samotný muž.

Komise se dala čile do práce.

Konstatovala první velkou nerovnost ve prospěch žen a v neprospěch mužů: Ženy odcházejí v průměru daleko dříve do starobního důchodu než muži. Bezdětná žena zhruba o jeden až dva roky dříve, žena se dvěma dětmi – tedy nejčastější případ – o tři až čtyři roky dříve. Při současné průměrné ženské penzi kolem dvanácti tisíc korun měsíčně činí nespravedlivé zvýhodnění žen v průměru – za čtyřicet měsíců – čtyři sta osmdesát tisíc korun českých. Tedy bezmála půl milionu.

Komise tedy navrhuje každému muži při jeho odchodu do důchodu vyplatit jednorázově půl milionu korun. Tato částka se bude samozřejmě postupně každoročně zvyšovat o takové procento, o jaké poroste průměrná mzda či plat pracujícího člověka.

Další velká nerovnost v neprospěch mužů je podle komise následující: Ženy mají v naší zemi o šest let vyšší průměrný věk dožití. U mužů je to 76 let, u žen 82 let. Za těch šest let tedy nespravedlivě dostanou bratru o 864 000 korun více na penzi.

Ženy v komisi obětavě navrhovaly, že genderově nejčistší by bylo ženám ten průměrný věk dožití přiměřeně zkrátit – tedy že by se vždy odhadlo, kdy má ta která žena šest let před smrtí, a v tom momentě by byla zastřelena. Muži v komisi však velkoryse oponovali, že je to jednak medicínsky nezjistitelné, jednak nehumánní. A že se spokojí s tím, že muži dostanou další jednorázovou dávku 850 tisíc korun v den svého odchodu do starobní penze. Ovšem po dobu svého důchodcovského života ještě budou z této částky dostávat od státu úroky podle toho, o kolik procent postupně poroste průměrná mzda.

V hlavních zprávách České televize tomu byl věnován důstojně dlouhý čas; byly záběry na komisi, jak tam sedí kolem stolu, byl dán prostor k vyjádření dvěma mužům, kteří v tomto projektu logicky mají hlavní slovo. A na obrazovce běžely vyvážené podtitulky jako „muži mají sumárně nižší důchody“ atp.

Někdo další v komisi namítal, že ženy mají tu průběžnou měsíční výši důchodů během celého seniorského období asi o 2400 korun nižší než muži. A že by se mělo něco dělat i s tím. To bylo ovšem ihned smeteno ze stolu. Většina mužů a žen totiž žije drtivou většinu dospělého života v párech, v manželství nebo partnerství. Mužův v průměru vyšší pracovní příjem a mužův v průměru vyšší starobní důchod po dobu mužova krátkého seniorského života se přece s ženiným příjmem dávají na jednu hromádku a hospodaří se s ní společně. Není prokázáno, že by si muži v průměru dopřávali o dvacet procent dražší dovolenou nebo že by si kupovali o dvacet procent dražší oblečení. Naopak bylo prokázáno, že ze společných manželských či partnerských peněz utrácejí ženy za své šaty citelně více než muži za své obleky. Statisticky mají ženy ve svých šatních skříních mnohem více šatů než muži ve svých skříních obleků. S botami a kabelkami je to to isté.

V nákupu kosmetiky, opět ze společné kupky peněz z výdělků a penzí obou pohlaví,  muži ze svých příjmů celoživotně doplácejí na ženy ještě mnohem více. Kam se poděla genderová vyváženost? Muži přece mají rovné právo na stejnou spotřebu rtěnek, pleťových masek, ba i menstruačních vložek jako ženy.

Největší nepoměr ve výdajích ze společných peněz byl shledán u nákupů podprsenek. A opět v neprospěch mužů.

Teď už jen zbývá otázka, jestli to dorovnání příjmů dávkou zhruba jeden milion a tři sta tisíc korun českých každému čerstvému českému důchodci-muži projde zákonodárným sborem. V něm převažují muži. Snad nevyměknou.

Poznámka: Nechce se mi uvěřit, že by někdo z čtenářů tohoto blogového článku nepochopil satiru a nadsázku, Ale pro jistotu konstatuji: Ano, toto je fikce, satira, nadsázka. Mám obecně ženy rád, fandím jim, obdivuji je pro všechno, co v životě dokážou. Nicméně určitá číselná statistická data jsem vyhledával a ověřoval velmi pečlivě.

Avšak také mi přišla na mysl ta známá scéna z Vesničky mé střediskové. To jak nejmladší Hrušínský lepil model lodi a volal přes dveře na své rodiče, že se přijde dívat na televizi, až budou „nastavovat zrcadlo“. Hlasatelka pak při uvádění filmu z drsného prostředí zahnívajícího kapitalismu jeho tušení potvrdila.

Ano, nastavovat zrcadlo…