Ekonomie emocí – moc prima nový obor

Všimli jste si, že čím více radosti člověk v nějaké situaci od svého okolí dostává, tím více je ochoten to tomu okolí vracet? Člověk coby osobnost se zde chová jako nějaká rozumná firma, která si může dovolit náklady do výše svých  výnosů. Čím větší tržby, tím více se firma může rozšoupnout v platech a benefitech  zaměstnancům, v hezkém pracovním prostředí, v dobrých školeních, v charitě apod. A čím pohodovější, šťastnější člověk, tím více z něj toho štěstí může sálat ve prospěch druhých.

Já jsem si toho všimnul při porovnávání atmosféry ve žlutých vlacích a ve vlacích ČD – a napsal jsem o tom překvapivě hodně čtených pár řádků zde.

No a pak – myšlenka dala myšlenku – a dnes hluboko nad ránem jsem prostě musel přerušit spaní, rozsvítit lampičku, hmátnout po papíru a propisovačce, které mám vždy u postele připraveny – a psát a psát… dokud je nápad v hlavě.

„Ekonomie emocí“ může být přece nový velmi užitečný obor; obor na pomezí psychologie a ekonomie.

Emoce jsou přece to hlavní v lidském životě. Ať už hromy a blesky nepříznivých okolností bijí sebevíce, ve vlastní hlavě si chytrý moudrý člověk přece vždy umí udělat neporazitelnou oázu pohody, vyrovnanosti, stavu dobré mysli.

Ekonomie je taky nezbytná pro přežití – kdo chce slušně přežít, musí umět hospodařit, musí mít v rovnováze příjmy a výdaje.

Ekonomii emocí tedy tímto definuji jako nový obor, který se zabývá hospodařením s emocemi. Týká se individua, jednotlivce, jeho co nejlépe prožitého života.

Jakými věcmi by se tento obor zabýval?

1. Systematicky by nás učil, že i v oblasti emocí se člověk chtě nechtě chová podle ekonomických zákonitostí.
2. Vedle pasivního poznání by  přinášel i nové metody, tipy a triky, jak se svými emocemi ekonomicky zacházet, jak o ně aktivně pečovat s láskyplnou starostlivostí dobrého hospodáře – pro sebe, pro své nejbližší, pro další okolí.

Ad 1. Leccos už zde víme z dřívějška. Nemohu nevzpomenout na dávný bestseller Miroslava Plzáka „Hra o lidské štěstí“. Pan doktor jasně dokladoval, že v konání člověka může být někdy finanční bilance záporná (boháč věnuje milion na chudé děti), ale emoční bilance musí být u každého činu kladná (ten pocit z daru stojí boháčovi aspoň za 1 000 001,- Kč nebo za více). V charitě, v manželství, ve vztazích na pracovišti… Emoční ekonomie je tedy silnějším vodítkem činů člověka než ta klasická ekonomie financí, prodejů a koupí zboží a služeb.

                Dále už mám na čem stavět i trochu z vlastního know-how, které jsem si sám nazval i zaregistroval coby „emotion management®“. A sice poznatek, že radost a životní optimismus si člověk nebuduje ničím jiným než zase radostí. To první vybudování radostného pocitu může být psychogenní, tedy vnitřní silou různých autosugescí, relaxací, meditací apod. A pak už je to pozitivní zpětná vazba, pak už je to pozitivní efekt sněhové koule. Rozradovaný a pohodový jsem v lepší formě než ustresovaný, dělám lépe svou práci, více vydělám, více ušetřím čas, koupím si více hmotných věcí a služeb podporujících nepsychogenní radost a pohodu, tím se opět snáze uvedu do psychogenní pohody atd. Stavba a funkce lidské hypofýzy tuto cestu podporuje.

Ad 2: Zde se mohou rodit životní zásady typu:

-          Rozčilujme se jen do výše svého platu.

-          Když už nám někdo udělal dvě hnusné věci… dovolíme mu, aby nám „za své zásluhy“ mohl navíc udělat ještě třetí hnusnou věc – a sice „vstoupit do naší mysli rozčilujícím způsobem“? Navrhuji nedovolit. Nedovolit je totiž v naší moci. Ty první dvě levoty už se staly, už se neodstanou. Ta třetí levota – naše pokažená nálada – se ještě nestala. A je v naší rozhodovací pravomoci, zda se stane nebo ne. Navrhuji variantu NE. Prostým rozhodnutím. A následným trénováním. Hnusákovi se nepomstíme dobře svým trápením, ale nejlépe se mu pomstíme svou pohodou. Nejvíce ho bude štvát, když se nenaštveme. Ha!

-          Slušní lidé kolem nás, ti jsou po emoční stránce něco jako dobrá banka. Do nich je třeba skládat emoční investice. A to tehdy, když máme nějaké volné emoční hodnoty nazbyt. Spojence pro doby krizí nezískáváme tehdy, když už nám teče do bot. to už je pozdě volat na kolegy „přece mne v tom průseru nenecháš“. O kolegy emočně pečujeme, když nám se nic neděje, ale v průseru jsou oni. Tam se jich zastaneme – konejšivým slovem, konkrétní akcí na jejich podporu. Podáním pomocné ruky. Naše kladné emoce jsou v nich tudíž uloženy; s časem nesou úrok, s pravidelnými úložkami další úroky a úroky z úroků – a až budeme sami na tom špatně, tak si jich část můžeme vybrat.  

To jsou tedy první úvahy. Ano, celý velký obor „emoční inteligence“ už zde je, vznikl před nějakou dobou v USA. Ten je o rozpoznávání vlastních emocí, jejich třídění, jejich zvládání v případě negativity a jejich rozvíjení v případě pozitivity. Ale komplexní aktivní hospodaření s emocemi – na základě promyšlených zákonitostí vědy ekonomie – to může být něco nového, nová generace. Emotion economy.

Nechte mne o tom v klidu bádat, hloubat, přemýšlet, studovat – třeba z toho bude pěkný kurz. A tento blog berte jen jako důkaz, že disciplína vznikla ve veřejně vnímatelné podobě tady a teď. Tady v České republice, na blogu idnes – a to dnes. Před napsáním tohoto blogu jsem progůgloval internet, wikipedii apod. Ani ty veleslavné manažersky vševědoucí USA tuto disciplínu v takovémto systematickém pojetí vztaženém k myšlenkovému světu jednotlivce ještě nemají…

Takže, co se dá dělat, obdobně jako s multimetodami - zase jsme v tom českém dolíčku světově první…

Přeji veselé Velikonoce! (Nejen ty dnes nastávající, ale všechny - už napořád!)