Co bychom měli a co nemusíme umět anglicky?

Obracím se dnes s radou a pomocí na generaci zhruba od 30-35 let věku výše – až do smrti. Tedy na lidi, kteří už si nemohou dovolit všeho nechat a jet na rok na au-pair či studovat nebo obojí. Každý z těchto lidí se může zařídit tak, aby z minima času a námahy vytěžil maximum dorozumění se v řeči, kterou se mluví mezi gramotnými lidmi na třetí planetě sluneční soustavy - mezi Venuší a Marsem.

Sám se už dvacet let orientuji na ty, kteří nemají cíl „stát se docentem anglistiky na Oxfordu“, ale prostě dorozumět se, nebýt v „zemštině“ negramotní. V lekcích tedy velmi často opakuji slova, která jsem v klasické škole od jazykářů nikdy neslyšel. Jsou to slova: „Tohle se neučte. Stejně byste si to nezapamatovali – ledaže byste řadu let trvale žili v anglicky mluvícím prostředí – a pak to zvládnete neustálým opakováním.“

                Čech žijící podstatnou část svého života v Česku tedy například nemusí být expert na tzv. verb patterns, slovesné vzorce. Čili na situace, kdy po jednom slovese následuje druhé sloveso a anglická gramatika předepisuje, že jednou to druhé následující sloveso musí být správě infinitivem s částicí TO, (to show, to prepare,…), jindy infinitivem holým, bez toho „TO“, jindy takzvaným gerundiem (reading, speaking,…). A ještě jindy obojím – bez změny významu. A ještě ještě jindy obojím se změnou významu.

                Takových anglických „chuťovek“ mám v zásobě neurékom. Ale – právě – nechci vás jimi děsit. Naštěstí už nejste odkázáni jen na oficiální školství, které vždy doporučovalo dalšími a dalšími vědomostmi si hlavu zacpávat.

                Takže – co by měl umět Čech ? Začneme od minimálního minima a dojdeme až k solidnímu osobnímu optimu běžného občana nelingvisty.

Zaprvé: Tisícovku slovíček. Ovšem těch nejfrekventovanějších. Je to asi jedno procento celkové slovní zásoby anglického jazyka (tj. jedna setina času a námahy k osvojení), ale znamená to zvládnutou základní domluvu zhruba v osmdesáti procentech běžných komunikačních situací. Tuto tisícovku člením na a) helping verbs = pomáhající slovesa, b) helpers = pomocníci, tj. předložky, spojky, příslovce, c) qualities = vlastnosti, tj. převážně přídavná jména, d) concepts, things = pojmy, věci; kam řadím podstatná jména, ale i významová slovesa.

Zadruhé: Asi čtvrtinu tohoto množství je třeba znát nikoli jednotlivě, ale v kontextu, ve frázích. Ani učení se jednotlivým slovíčkům samo ani učení se jen frázím samo není rakovinou angličtiny, jak to někdo nazval. Správná je kombinace obojího.

Zatřetí: Je dobré znát aktivně do co největších detailů mimoslovní komunikaci – řeč gest, mimiky, pohledů, tónu řeči, názorných ukázek atp. Oprávněně se v knihách říká, že mimoslovně si lidé v osobním kontaktu sdělují třikrát více informací než obsahem slov. Takže – tímto třetím bodem získáváte tři čtvrtiny domlouvací schopnosti v angličtině a kterémkoliv dalším cizím jazyce.

Začtvrté: Vytrénujte vyjadřovací kreativitu. Naučte se, aby vás určité české sdělení vždy napadlo ne jen jednou formulací, ale aspoň pěti slovně rozličnými, ale sdělením ekvivalentními českými slovními formulacemi. Pak se zpětinásobí pravděpodobnost, že aspoň na jednu z těch pěti formulací vyštracháte z paměti anglický ekvivalent. Jedno menší opatření – kreativita – a hned se dorozumíte pětkrát lépe.

Zářným příkladem slovní kreativity (v češtině) vám budiž tvořivá  pohotovost mého skvělého kolegy lektora rétoriky a herce Jana Přeučila. Když měl v pořadu Kufr bleskově popsat svému spoluhráči pojem „měkkýš“ (bez užití stejného slovního základu), nezaváhal snad ani sekundu a vypálil: „Opak tvrdýše!“

Zapáté: Naučte se zvládat trému, berte ji jako svou přednost, jako pocit zodpovědnosti za svůj řečový výkon. Pak se rozmluvíte raz dva.

Zašesté: Zkamaraďte se také se svými chybami. Gramatickými, výslovnostními. Přeměňte situaci své chyby z režimu „vlastní trapnost“ na režim „skvělost toho, s kým právě hovořím“, protože díky vaší chybě je on/ona momentálně lepší.

Zasedmé: Na gramatiku se úplně nevykašlete, ale rozhodně se jí nenechte děsit. Stačí pár věcí, které jsou sice na tento blog dlouhé, ale v mé knize Angličtina No Problem nezaberou dohromady více než dvě stránky textu.

Zaosmé: Perfektně si připravte mnoho variant frází na nejčastější tematickou situaci, která vás potká ve styku s cizincem. Jaká že to je situace? Shopping? At the airport? My hobbies? My family?... Omyl, omyl, samá voda. Nejčastější téma konverzace má nadpis „I don´t understand“. „Já vám nerozumím.“ Dá se z ní jednoduchým psychologickým opatřením vymazat veškerá nevole toho druhého a udělat situace, na kterou se cizinec přímo těší a po které velmi baží!

Zadeváté:  Každý kontakt s angličtinou je dobrý, ale vždy podle hesla „nejdříve pomaloučku pro porozumění, pak mnohokrát a třeba i rychle pro vštípení a upevnění“.

Zadesáté: Při výběru poradce (učitele) postupujte jako reprezentační trenér tenisu, který si vybírá hráče do svého daviscupového týmu. S trochou dobré vůle najdete dost objektivních kritérií, jak si sestavit z tisíců učitelů jakýsi „žebříček ATP“ – podle toho, jak rychle a kvalitně si s jazykem poradili oni sami a jak citlivě umějí své know-how předat právě vám.

                Tak – šup,  vytisknout tento blog, přišpendlit nad pracovní stůl a hledat zde posilu, kdykoliv vás přepadne malověrnost.

                Don´t worry!